Celý týden je šílené počasí, po relativních teplech přichází opět studené počasí, kterému korunuje sníh a veliký silný vítr, který místy přechází ve vichřici.

Zprávy z Rozkoše nejsou optimistické, tak nevím, jak dopadne domluvená výprava. Ráno máme sraz na parkovišti u děličky. Já ještě sjedu na nádraží pro Láďu Jassa. Náhodou se pak potkáváme v České Skalici i s Jardou Vaňkem na parkovišti a tak dál jedeme společně.

Na parkovišti u děličky na nás čeká další člen naší dnešní výpravy Zdenek Souček. Těším se, až se kouknu na svět jeho Kowou a zase budu mít o čem přemýšlet.

Ještě na parkovišti nám nad hlavou přeplachtí orlovec říční a posloucháme cvrkot cvrčaly, nikdo si neodpustíme poznámku, že nám to dnes krásně začíná. Vyrážíme podél zahrádek a brzo zjišťujeme, že je Rozkoš plná vody. Rozhlížíme se po hladině, ale kde nic tu nic, mimo několika lysek. Podél břehů dojdeme k děličce, sledujeme pár drozdů, budníčků, strnadů. Nad děličkou se mihne pochop rákosní. Ani na děličce to nevypadá na nějakou velkou hitparádu.
Začíná to ale dobře, nad hlavou přeletí eskadra 8 ostralek. Okolo nás jsou roháči, registrujeme hejno hus, za hejnem kormoránů vyplouvají dvě čírky modré. Přicházíme k závoře, kde se snažíme nahlédnout do kolonie racků, kterých je tu opravdu pár set. Za předělem objevujeme párek lžičáků pestrých, další čírky. Na zpáteční cestě Zděněk Souček nalézá na hladině dvě potáplice severní, které se brzo vznáší do vzduchu a odlétají. I když prakticky nalétávají na nás, fotka se mi nepovedla. Při cestě k autům ještě zvedneme odpočívajícího krahujce.

Další zastávka je u přepadu, kam chodíme na bahňáky. Ale výše hladiny nám ukazuje, že bude třeba celý cíp obejít. Noříme se do starého listnatého lesa a procházíme podél potůčku. Pokoušíme se zahrát slavíku modráčkovi, ale bez úspěchu. Dostáváme se k pastvinám. Kdo nemá holínky, přeskakuju z drnu na drn a i přesto má boty za chvíli mokré. V korunách stromů sedí desítky cvrčal. Pak se zvedne hejno asi 3000 špačků, mezi nimi zjišťujeme pár pěnkav a blíže neurčené ptáky, později jsme zjistili, že šlo o 6 jespáků bojovných. Za špačky se zvedá nemenší hejno pěnkav a jíkavců, sledujeme, jak lítá nad polem. Docházíme k cestě, která vede přes předěl. Auta jsou od nás pár metrů, ale na druhé straně zatopené cesty. Ale díky vodě jdeme sem pomalu půl hodiny rozbahněným polem a mokřinami. Oba naši učitelé (lépe řečeno ředitel školy a ex učitel) zdárně přeskakují z drnu na drn -))). I tady se pokoušíme o modráčka, zdá se nám, že dostáváme i odezvu, ale jistotu nemáme. Vydáváme se na cestu polem k velkým hromadám hnoje, okolo kterých jsou louže, koukneme na slučky. Zdeněk kuli terénu zůstává na cestě.

Na boty se lepí hlína a zvedáme je jen se s velkou námahou. Vzlétávají čejky a jedna bekasina otavní, za chvíli nám nad hlavou proplachtí ještě tři. Stavíme monokulár a koukáme do hejna špačků, kde na kraji jsou zcela evidentně jiní ptáci. Jespáci bojovní. S Jardou prošlapáváme louže, ale slučku se nám zvednout nepodaří. Vracíme se ke Zdeňkovi. Koukáme na hodinky, je něco po 12. Zdeněk chce jet po obědě domů a vezme Láďu sebou, tak se vracíme k autům. Zbytek výpravy po dohodě bude pokračovat .V lese zkoušíme ještě přivolat strakapouda malého opět bezvýsledně. U auta se pouštíme do oběda. Část výpravy nás opouští, my s Jardou pokračujeme.

Zastávka Rozkoš – Provodov. Minulý rok tu byly bekasiny, ale dnes nás vítají jen dlasci v křovinách kde zpívají a z pod nohou mi vyletí koroptev. Jsou slyšet pěnkavy a jíkavci, vidíme rehky domácí. Obcházíme malý remízek, tady je místo na bramborníčky černohlavé. Jednoho nalézáme teda ji nalézáme, jde o samici, jak sedí na kůlu oplocení. Ještě nad námi krouží dvě káně. Přesouváme se k hřbitovu. Jedeme polní cestou a možná více jak 50m mi vedle auta stejnou rychlostí tak 2m ode mne letí hejno jíkavců. Škoda že musím řídit a nemůžu pustit volant, asi by to byla pěkná fotka. Parkujeme u hřbitova. Na poli nás vítá 17 labutí, měla nebo mohla by tam být i labuť zpěvná, ale i na monokulár je to daleko a labutě se za chvíli zvedají a odlétavají do dáli. Scházíme k vodě, docela to klouže. Na hladině je skupinka 24 kachen – 16 hvízdáků a 8 lžičáků a letí další hejno ostralek, tentokrát sedmihlavé, kdy pouze jedna je samice, takže jde s největší pravděpodobností o jiné hejno, než jsme viděli dopoledne. Malou oklikou se dostáváme opět k autům a směřujeme si to ke kempu.

V kempu Jarda ihned nachází tři potápky černokrké, ale jsou v patřičné vzdálenosti od nás. U hráze vidíme hoholy, poprvé dnes, ale opět je to na velkou vzdálenost, jako všechno živé v našem dosahu. Jedeme na další zastávku. Zastavujeme na malé návsi a pěšky jdeme asi půl kilometru, abychom se dostali k přepadu z druhé strany. Nad polem létají dvě káně a okolo švitoří budníčci, pěnkavy, kosi. Dostáváme se k předělu. Mezi racky chechtavými je jeden racek černohlavý, trvá mi asi 10 minut, než ho najdu v hledáčku a povede se mi aspoň dokumentární foto. Koukáme na husy, dnes jsme jim nejblíže, tak vidíme, že mezi polňačkami jsou i husy běločelé. Dneska budeme končit, mám toho za celý den dost a dost.