Je tady zase víkend, přijíždím na sraz s několika minutovým předstihem, stačím si srovnat věci do birdovského batohu a je tu Vláďa. Sedáme do auta a naše první zastávka je v Bystřici u Ostrova, kde nacházíme asi 4 sedmihlásky hajní. Ještě v Ostrově zkoušíme lokality s pěnicí vlašskou, ale marně. To netuším, že za pár hodin jich bude okolo mne lítat aspoň 6 pěnic.

Přemísťujeme se do Stráže nad Ohří a ve starém bukovém lese se nám povede překvapit lejska malého. Výborný začátek pro dnešní den

lejsek malý

Boží Dar a Boží Dar – Neklid
druhy: hýl rudý 2x, drozd kvíčala, čížek lesní, budníček větší, linduška lesní, bramborníček hnědý 2x, kos černý, strnad obecný, stehlík obecný 2x, pěnkava obecná, konipas bílý, křivka obecná, linduška luční 5x, vrána obecná

Přijíždíme na Boží Dar, táhne nás to sem na hýly rudé. Zprávy ze včerejška jsou špatné, hýlové ještě nejsou na místě. Zastavujeme před Božím Darem a využíváme malého odpočívadla, kam dáváme auto. Počasí je nádherné, modrá obloha slibuje krásný a sluneční den, jen vítr tu poměrně fičí. Jen vylezeme z auta, oběma nám na tváři zahraje úsměv – hýl rudý je slyšet! Včera nebyl, dneska je. Koukáme se po něm, ale nemůžeme ho najít, ač zpívá o sto šest. Pomalu jdeme podél silnice, zacházíme na dřevěnou stezku, která vede nad mokřadly. Budníčci, bramborníčci, lindušky... hýl nikde, ale stále slyšíme zpěv. Přecházíme silnici a slézáme ze svahu. Nic. Až při návratu uvidíme hýla na malém keříčku, jak zpívá světu svou píseň. Pořizujeme fotografie a vracíme se k autu. Zastavujeme ještě u benzinové stanice, kde také hýlové bývají. Slyším ho ihned, Vláďa mi po chvíli potvrzuje správnost hlasu. Hýl rudý je i tady. Pokračujeme dále ke sjezdovkám, kde chceme najít kosy horské. Bohužel bezvýsledně.

hýl rudý

Meluzína
druhy: ořešník kropenatý, budníček větší, budníček menší, pěnice černohlavá, čížek lesní, krkavec velký 3x, cvrčilka slavíková, linduška lesní, pěvuška modrá, čečetka tmavá 3x, holub doupňák

Zastávka na Meluzíně je povinnost. Nádherný dominantní kopec, ze kterého je úžasný rozhled do kraje. Parkujeme na malém parkovišťátku, kde už jedno auto stojí. Vláďa v něm poznává auto kamaráda a tak si volají a domlouvají si schůzku na vrcholku. Úkolem zde bylo – najít pěvušku podhorní. Nastupujeme túru k vrcholku. Je to docela „záhul", hlavně na mé nohy, ale na vrcholek se dostáváme asi po 30ti minutách skákání a lezení přes kameny. Rozhlížíme se a koukáme, kde vyleze Pepa. Ukazuje se asi 30m od nás a tak se vydáváme k němu. Chvíli zapředeme hovor, je tu stejně jako my za účelem najít pěvušky. Chvíli se ještě kocháme neuvěřitelně nádherným panoramatem, který nám Meluzína nabízí. Pak rozvíjíme rojnici a jdeme obcházet vrchol Meluzíny. Jdeme v rozestupu asi 15m od sebe, Vláďa pouští pěvušku a my pročesáváme terén.

Vláďa láká pěvušku

Ač mi pánové přenechali nejsnadnější cestu, přesto si připadám jako kamzík. Každopádně hledání bylo neúspěšné. Meluzína pomalu zarůstá stromky a keři a už to není „Vidrholec" jako dřív. U aut rozlévám kávu a jdeme na ořešníka, který zde každoročně hnízní. Najdeme ho asi za 5 minut, sedl si na vrcholek smrku, ale ani jeden z nás neudělal kloudnou fotku. Jako bonus přinášíme ještě tři čečetky a doupňáka. Domlouváme se Pepou na další zastávce, než se naše cesty rozdělí.

Meluzína ve své kráse

Chomutov – odkaliště Měděnec
druhy: slavík modráček 2x, budníček větší, potápka malá, čírka obecná, jiřička obecná, vlaštovka obecná, králíček ohnivý, čáp černý, rorýs obecný, strnad obecný 3x

Částečně měsíční krajina, kde se pomalu příroda pokouší regenerovat rány, které zde způsobil člověk. Krásné modré jezírko, obrostlé rákosím a zelenou travou ostře kontrastuje se šedým prachem, který leží v širokém pásu. Zem je rozrytá dolíky a krátery, nad tím vším se tyčí stará těžební věž, vykácený les, který musel uvolnit prostor pro 8 obřích větrníků, jejiž lopatky se pomalu otáčejí za větru, monotóně hučí a vyrábějí elektrickou energii. Přicházíme k jezírku, kde sledujeme potápku malou, v rákosí nás vítá veselý zpěv modráčka. Pepa nám říká, že se tu dá najít i bělořit a další zajímavé druhy, ale dnes na ně štěstí nemáme, proto se brzo vracíme, máme toho ještě dnes naplánováno dost. U aut se loučíme, Pepa pokračuje na jinou lokalitu a nás čeká Středočeská Pálava!!

Přesouváme se autem asi 60kilometrů, přejíždíme přes vrcholky Krušných hor a sjíždíme do údolí k Nechranicím. Jednu dobu to vypadá, že nás počasí zradí, zatahuje se obloha, ale s každým ukrojeným kilometrem se vyjasňuje! V autě vedeme příjemný rozhovor s Vláďou. Mám ty chvíle rád.

Strupčice – výsypka
druhy: linduška lesní, racek chechtavý, liška obecná, moták pochop, pěnice vlašská, rákosník velký, rákosník zpěvný, cvrčilka říční, břehule říční 10x , vlaštovka obecná 20x, volavka popelavá, husa velká 6x, kachna divoká 30x, konopka obecná, ťuhýk obecný 12x, slavík modráček, skřivan polní, strnad obecný, strnad luční, strnad rákosní, špaček obecný, kos černý, rorýs obecný, bramborníček hnědý, bramborníček černohlavý, poštolka obecná, sojka obecná, bažant obecný, křepelka obecná

Stavíme u sportovního areálu, na cestě zpět se zastavíme na kávu. Házíme batohy na záda a vyrážíme na výsypku, které má dominovat velké jezero. Hned při zabočení do polí po cestě nás vítá moták pochop, na keři zpívající strnad luční a ťuhýk obecný. Cesta k jezeru je dlouhá asi 3 kilometry, po cestě sledujeme běžné druhy. U jezera by měly být lindušky úhorní. Dostáváme se tam asi po ¾ hodinové chůze. Tady si příroda poradila také. Step, která zde bývala je zarostlá vysokou travou a rákosím, překračujeme potůček a podél něho se vydáváme k jezeru.

jezero na výsypkách

Povede se nám vyplašit lišku, která mizí jako lupič v rákosí. Okolo nás se na rákosí a trávě pohupují nádherní bramborníčci jak hnědí, tak černohlaví, strnadi rákosní. Nad hlavou létají břehule, skřivani. Přicházíme k jezeru a Vláďa mi ukazuje stavbu v rákosí – dílo ondatry. Tam také slyšíme rákosníka velkého a zpěvného. Zahlédneme lindušku, která nám zapadá asi 100 od nás. Že by úhorní? Jdeme směrem, kterým zapadla. Bohužel pro nás, jí určujeme jako lindušku lesní. Škoda -)) Od jezera míříme k výsypce. I tady nás vítá pohled na krajinu, které člověk uštědřil velikou ránu. Mnoho desítek metrů hluboký kráter se táhne pomalu do kilometrové dálky a stejné šířky. Na dně vidíme menší a větší jezírka. Aspoň že okolo nás je poměrně živo, opět lindušky lesní, tentokrát s hmyzem v zobáku létají pod keř, ale rušit je nebudeme. Na kůlech okolo sedí ťuhýci a konopky, a vzduch je plný skřivánčí písní. Je čas na návrat. Na jednom místě na nás zavrčí pěnice vlašská, poletuje okolo, ale modelem se stát nechce. Vracíme se k areálu, kde místo kávy si dáváme pivo. Já nealko. Kouknu na hodinky, byli jsme pryč pomalu 3 hodiny. V klidu dopíjíme a oba si libujeme, jak dnešní den probíhá bez spěchu a v klidu.

ťuhýk na výsypce

„Středočeská Pálava"
druhy: rákosník zpěvný, zvonek zelený, konopka obecná 2x, drozd brávník, pěnice vlašská 3x, krutihlav obecný, kos černý, hrdlička divoká 3x, špaček obecný, dlask tlustozobý 2x, strnad obecný, strnad luční, pěnice černohlavá, holub hřivnáč, bažant obecný, pěnice slavíková, vrabec polní,
zvonek zelený, sojka obecná

Středočeská Pálava – mapy jí znají jinak, ale my si jí tak nazvali. Lokalita, kde najdete dudky, vlhy, pomalu všechny druhy pěnic....Slunné stráně poseté keříky a malými skalkami, malé kaňony z pískovce a vápence, staré ovocné stromy, duté listnáče... prostě ptačí ráj. Sjíždíme ze silnice na polní cestu a opatrně mezi poli se blížíme k odstavné ploše, kde necháme auto. Je pomalu 17.00 ale tady praží sluníčko. První, co nás uvítá je zpěv pěnice vlašské. I když jsem jí měl asi 3x v hledáčku, odcházím bez fotky. Na keřích jsou strnadi luční a krutihlavové. Jdeme obejít část lokality, jelikož jinak je to tu na den, ne li dva. Vláďa mi ukazuje, kde byl dudek, pokoušíme se ho nalákat na hlas, jsou tady určitě, ale když sedí, nic s nimi nehne. Vrátíme se na ně tak za tři týdny.

na stráních je nádherná tráva

Kocháme se nádhernou krajinou, loukou se stepní trávou protkanou modrými květinami, všude voní sluníčko a tráva. Vzduch je naplněn ptačím zpěvem, ale čím výše stoupáme, tím zpěv i slábne. Pěvci zůstávají ve spodní části. Pomalým krokem se dostáváme k vrcholku, který pomalu obcházíme, až se z druhé strany dostaneme do labyrintu údolíček a kaňonů, kde ve stěnách vidíme díry, co si vyhrabaly vlhy. Krásně zelená tráva je posetá sasankou lesní (?) která tu dorůstá asi 20cm! Zelený koberec je neporušený, mnoho lidí se sem nevyškrábe. Čas tu utíká a máme před sebou ještě další místa. Na cestě zpátky nám ještě krásně zapózoval krutihlav, tak jsme neodolali a spouště cvakaly-))

krutihlav obecný zapózoval

Docela obyčejná louže
druhy: konipas luční 4x, čejka chocholatá 2 páry + mladé, kulík říční – 2 páry

Sjíždíme z „Pálavy", náš dnešní birding se pomalu chýlí ke konci, kdy jako třešničkou na dortu bude sova pálená – snad. Přesto, když jedeme okolo lokality, která především z jara hostí snad všechny druhy běžných bahňáků, zabočujeme ze silnice. Z jara je zde pá stovek metrů mokřad a mělkých louží, kde se v dobách tahu zastaví kde co. Dnes je vše vyschlé a bahno rozpraskané, přesto zde jsou čejky chocholaté. Překvapeně koukáme na malou čejku, která zůstala strnula v brázdě bahna s heslem, já nevidím tebe, tak ty nevidíš mne! Uděláme foto a mizíme, jelikož nad námi křičí rodičové, jen raději opatrně koukáme, kam šlapeme, abychom nenadělali paseku. Po uschlém bahnu se prohání kulíci říční a konipasové luční. Ve vlastních stopách se vracíme a vyrážíme na poslední zastávku.

malá čejka - že mě taky nevidiš

Tyto alba – sova pálená

Přesun nám trvá déle, přece jen je to kus cesty. Zastavujeme u 3 rybníků a jen tak z auta koukáme, co kde lítá a plave. Běžné druhy. Před 19. hodinou zastavujeme, kde máme. Auto necháme dostatečně daleko a pomalu a tiše jdeme k budce. Tiše čekáme a nemusíme ani zas tak dlouho. Sova vylétává k lovu a usedá na strom. Chystáme si aparáty, až odletí ze stromu, snad se nám jí podaří vyfotografovat. Čekáme asi deset minut a pomalu plachtí nedaleko od nás, fotografie se povedla. Mizíme, víme, že čeká potomky a chceme, aby malé sovičky měly co nejvíce klidu. Je jedno kolik jich tam je, hlavně že tam jsou. Bohudík na ně nemůže kuna, budka má ochranný plech a tak kuna nemá nárok se vůbec k otvoru dostat. Doufám, že na podzim jich už tady uvidíme více.

sova pálená vyráží na lov