Čekám na kluky v Žatci před nádražím a halvou mi letí tajit – netajit, časté téma Klubu 300. Respektujeme přání a vysvětlení několika lidí, proč právě tuhle lokalitu ve Středočeském kraji tají. Vlak spány přijíždí krátce po osmé.

Vyrážíme a po hodinové cestě jsme u cíle, v rozlehlých polích. Zastavujeme auto na první zastávce je krásný podzim, slunečno a protahujeme se u auta po delší jízdě a užíváme si tepla. Prohlížíme sloupy vysokého napětí, kde co sedí, ale především hledáme raroha. Na sloupech sedí káně, v dálce dva krkavci. I na obloze je živo.
Na odpočívadle v zatáčce sledujeme útoky 4 poštolek obecných na dravce, po krátké době ho určujeme jako jestřába lesního.Na raroha nemáme tento den štěstí, ale za dva dny se vracím a s úspěchem. Děkuju Frantovi Pochmonovi za konzultaci, kde ho hledat a čekat. Projíždíme křížem krážem lokalitu, ale odměnou je alespoň poštolka rudonohá, pár desítek motáků pochopů a kání. Zaujme nás jedna káně lesní, která je téměř bílá. Nedaří se nám najít ani motáky lužní.

Velké množství dravců neustále krouží ve vzduchu, počty jdou ke stovce, ladné siluety poštolek obecných, vyseknuté ocasy luňáků červených, rozvážné lety kání lesních. Ukazuje se i první káně rousná. Pomalu projíždíme všechny silnice a silničky, po jízdě polní cestou před námi poletuje hejno asi 70 zpěvných ptáků – pěnkavy, zvonci, stehlíci, strnadi.

 pochop rákosní