Procházím se svým birdlistem a zjišťuji, které druhy mi ještě letos chybí. S radostí konstatuji, že se mi letos povedly pomalu všechny sovy, mimo výrečka a puštíka bělavého. Ten se nachází na Šumavě. Opět se obracím na novodobého krále Šumavy ohledně ptactva Martina Lazaroviče. Jeho zkušenosti a znalosti zdejších druhů jsou k nezaplacení. Díky jeho mapám jsem dokázal najít jeřábka lesního, tak se na něj obracím opět a Martin mi ochotně poskytuju školení kde, a jak ho mám šanci najít, včetně map. V den D vyzvedávám v 6:30 na nádraží Davida a vyrážíme směr Volary, České Žleby, Stožec a tamní lesy. Je šílená mlha a mám obavy, jak to bude vypadat na vrcholcích, kam se chystáme. Cesta plyne v příjemném rozhovoru a tak jsme krátce po osmé na místě. Rozhodneme se začít u Stožce, kde se na rozcestí u mostu a autobusové zastávky malinko orientujeme a já nahlížím v tabletu na mapy, co máme od Martina. Začneme nad penzionem U Mauritzu. Ještě popojíždíme pár desítek metrů nad penzion, než nás zastaví zákaz vjezdu bez povolení...a to nemáme. U cesty je tam malé parkoviště, kde necháváme auto, balíme si věci a vyrážíme. První zastávka je na pastvinách nad parkovištěm, kde pouštíme hlas puštíka, na který reagují pouze pěvci.
Pomalu postupujeme po cestě a na krátkých zastávkách prohlížíme stromy a pouštíme hlas. První puštík bělavý je bohužel ze dřeva a informuje nás o začátku naučné stezky.
vyřezávaný puštík bělavý
Rozhodujeme se rychle, odbočujeme na stezku a vydáváme se po značkách puštíka do lesů po lesní cestičce, přes potůčky, kameny a vývraty. Cestou plníme úkoly, které nám zadává naučná stezka a sledujeme nádherná díla lidských rukou. Vyřezaný jezevec z kmene stromu, stopy zvěře, pomalu metrový mravenci...když nic jiného, je to nádherná procházka mimo civilizaci. Ozve se nám hlas šplhavce a začneme po něm pátrat. Na buku, asi 20m od nás ťuká strakapoud, nedbáme mechu a trávy, která je stejně jako mech nacucaná vodou a jdeme blíže. V dalekohledu si všimnu bílého hřbetu!! A ani bílé ramenní krovky nemá! Rychlý pohled do Svenssona mě utvrzuje – strakapoud bělohřbetý. Letos už jednoho mám z Tesáku a teď ho najdu pomalu za humny. Syknu na Davida, ať vytáhne fotoaparát, než ale vytáhne z batohu to jeho dělo, stačí si nás strakapoud všimnout a je pryč. Asi jsme překročili kouzelný kořen, jelikož po pár metrech slyšíme strašné ptačí štěbetání a jedno houknutí. Sova, rychle projíždíme dalekohledy stromy a David mě upozorňuje na sovu sedící na větvi holého buku asi 60m od nás. Je to puštík bělavý. nespoléhám na Davida, než vytáhne zase aparát a udělám aspoň jednu fotku sám. Mizernou, ale je tam!!! Jít blíže byla chyba, jelikož nám puštík mizí do hlubšího lesa. Ale každopádně jak by řekl Jára Cimrman...Cíl byl dobyt!
dnešní tři podoby puštíka
Pomalu pokračujeme po naučné stezce, teď už s radostí na duši. Kocháme se hejnkem asi 20 králíčků obecných, čtyři parukářky nám cvičí nad hlavou na větvích a asi 5m od nás ve spirále se plazí šoupálek. Obloukem se vracíme k autu, na louce na jeřabinách sedí hýlové. Samec krásně svítí do dálky. Autem se vracíme zpět do Stožce, koukáme na hodinky, je poledne, rozhodujeme se k cestě zpět. Zastaví nás ještě hejno 30ti křivek u nádraží, které David fotografuje.
křivky obecné ve Stožci na nádraží
Vjíždíme do Volar, a já si vzpomínám, že Martin dělá ve Volarech na benzince a dnes má službu, nevím na jaké, ale každopádně jedna je hned po ruce, říkám, že si aspoň dáme kafe. Vejdeme do benziny a tam...Martin! Líčíme mu, naší odysseu za puštíkem. On nám vypráví, jak dělá na Benzině 3 roky a jak minulý týden měl „uralku“ (puštík bělavý) přímo v lese před Benzinou. Taková klika! Sedáme do auta, popojedeme asi 20m a zaujme nás světlý bod na stromě v poli. Rychlý pohled do zrcátka mi říká, že můžu zastavit, blinkry a už lezeme z auta. Oba přikládáme dalekohledy a prakticky stejně vykřikneme – uralka!!! David se pokouší vytáhnout aparát, ale auta co se řítí do Volar na nás troubí a korunu všemu dává sanita, která spustí houkačku a nám je jasné, že musíme s autem pryč. Otáčíme se na prvním možném místě, ale sova už zmizla. Tak se opět stavujeme u Martina a z poklidu benzinové pumpy projíždíme stromy na poli, ale najdeme už jen káni.
Pokračujeme domů, máme časový náskok, než pojede Davidovi vlak a tak stavíme v Tchořovicích na letišti. Vyrušíme káni rousnou, proplachtí okolo nás poštolka a nad Starým rybníkem si vykrouží kolečko orel mořský. Čírky jsou dnes daleko, že ani silným objektivem neuděláme dobrou fotku. Nevadí každopádně se den povedl a krásnou tečkou je letící volavka, která si s naším autem dává závody a asi 100m letí vedle nás.
volavka popelavá závodí s naším autem
