Pomalu se chystám a balím věci do nemocnice, voláme si s Petrem Pavlíkem, má za barákem poláka malého. Toho jsem v roce 2015 „načapal“ až u Hradce na Černém Nadýmači. Je před desátou, když se dobře obleču tak to venku chvíli vydržím a do oběda jsem doma. Pálí mě také nový foťák. Ono stát u okna a sledovat letící ptáky na krmítko, popř je fotografovat na stromech, které jsou vidět z okna to také není zábava na delší dobu.

Co ale ve mne pomalu zraje, chci vyzkoušet foták místo stativáku při pozorování, to přiblížení je prostě úžasné. Hodím pár věcí do batohu, zabalím se jako eskymák a pádím do auta. V Blatné jsem za 20 minut a Petr mi popsal, kde poláka malého najdu i kde mám zaparkovat. Zastavuju za přejezdem a Petr na mne mává už z dálky. Přejdu silnici a zapadnu na břech k němu a dychtivě hledám vzácného poláka. Je ve společenství asi 30 březnaček. Mačkám spouš´t jako by šlo o modelku a mám radost, jak aparát pracuje.

 blatenský polák malý

Na chvilku nám kachny včetně poláka zvedne krahujec, který zapadne mezi stromy na hrázi. Vyrážím ho najít, lákadlo je to veliké. Usedl na poslední strom a mně se pár fotek povede. Z takové dálky! Vracím se k Petrovi a oba se pomalu zvedáme. Já chci ještě zajet do Tchořovic na letiště, kde ve finále není nic mimo poštolek a káni lesní tak ještě před Nepomukem otáčím auto na Kovčín. Těším se na poslední procházku po hrázi asi na delší dobu. Kovčín je veliký, ale mělký a tak už se zamrzlý od břehu k břehu. Před pár dny tu bylo aspoň veliké oko, kde se držely kačeny. Dnes sedí na ledě majestátně orel mořský. Z pěvců se ozývají jen strnadi obecní, vrabci polní a sýkory koňadry. Vracím se k autu a těším se, jak si budu moc doma třídit fotografie. Neumím si představit fotografování na klasický film, popř kinofilm. Z každé výpravy za ptactvem přinesu aspoň 60 fotek, použitelných je jen pár. To by se mi to šíleně prodražilo.

krahujec obecný