Víkend se blíží a já přemýšlím, kam vyrazit do přírody. Nakonec se domlouvám s Mirkou Horákovou, že navštívíme jezero Most. Byl jsem tam zatím dvakrát. Poprvé mě z lokality vykázala místní ostraha. Jezero je totiž ještě majetkem dolů, veřejnosti se má předávat asi za 2 roky. Podruhé jsem navštívil lokalitu s kolegy již s platnou povolenkou. A protože mě tato lokalita příjemně překvapila, bylo rozhodnuto.

V sobotu ráno jsme se přemístili do Mostu vlakem a odsud je to už k vodě co by kamenem dohodil. Po příchodu k jezeru to na první pohled vypadalo jako po vymření - pouhým okem nebylo nic vidět. Po instalaci stativáků bylo všechno jinak. Na bližší straně jezera se ve vlnách pohupovaly 2 ex. potápky rudokrké, při levém břehu lovily 2 potáplice severní, uprostřed jezera plavala spousta kormoránů a racků bělohlavých. Na druhé straně jezera bylo shromážděno veliké hejno racků, ale vzhledem k vzdálenosti se nedalo určovat ani pomocí stativáku. Proto jsme se rozhodli,že celé jezero obejdeme.

Cestou Mirka zapisovala veškeré zastižené druhy. A bylo co pozorovat. Hned na začátku cesty vyplavalo z rákosí na 300 ex. lysky černé, 16 ex. husy velké a spousta divokých kachen. Cestou jsme z menších zátok zvedaly různé druhy kachen - divoké, hoholy, morčáky velké, čírky obecné, kopřivky ob., poláky velké, potápky roháče a potápky malé. Cestou jsme viděli ještě další, třetí, potáplici severní, několik lindušek lučních a horských, ťuhýky šedé z dravců poštolky obecné, káně lesní a jednoho dospělého ex. orla mořského.
Při příchodu na druhou stranu jezera však celé hejno racků zmizelo, poblíž poletovaly pouze dva páry krkavců a několik vran a strak. Asi po půl hodině se však rackové začali slétávat na vodní plochu a to po stovkách. Nedaleko od jezera, asi půl km za svahem, je totiž skládka komunálního odpadu. Během několika minut sedělo na hladině na 2000ex racka chechtavého, 200 ex. r. bouřního a 180 ex. r. bělohlavého. Cestou zpět po druhém břehu jezera, jsme zapsali ještě řadu dalších druhů. Na hlasovou nahrávku byla přilákána linduška horská, přiblížila se na vzdálenost asi 10m. Pokusili jsme se také přitáhnout potáplici. Po přehrání hlasu z mobilu připlula ze vzdálenosti 250ti m na 40 m. To se pak fotilo.

Jezero jsme opouštěli s dobrým pocitem, ale protože bylo ještě poměrně brzy, rozhodli jsme se, že navštívíme ještě další lokalitu – nádrž Kyjici. Cestou z nádraží jsme překonávali rozbahněnou „ polňačku“. Chudák Mirka za mnou poskakovala z drnu na drn, ale moc ji to nebylo platné. Často uvízla,ale nakonec to zvládla.
Druhá část cesty vedla přes soukromý pozemek s menší zemědělskou usedlostí. Rozhodli jsme se, že ji obejdeme . Bohužel si nás všimli místní psy - dva mohutní pitbullové. Majitel jen zbytečně křičel, aby se vrátili. Ihned mi došlo, že se mu ještě nedostala do ruky příručka „Výcvik služebního psa v praxi“. Naštěstí menší z dvojice psů uposlechl a zůstal u psovoda. Zato větší bestie se blížila rychlostí závodního koně. V takovém případě nezbývá nic jiného než: a) vylézt na nejbližší strom- žádný na dosah nebyl, b) předstírat, že jíte něco dobrého a zároveň při tom hodně mlaskat – finta b) vyšla. Na Kyjici jsme dorazili pozdě odpoledne. Na hladině byla spousta racků bělohlavých, několik ex. morčáka velkého, pár kachen divokých , roháčů a jeden hvízdák.
Druhý den, v neděli, jsem zvolil Chomutovsko a to autem. Ráno bylo zasněženo, doufám, že v okolí Nechranice sníh nebude.Je tam podstatně teplejší klima než u nás na Karlovarsku. Na stránkách jsem se dozvěděl, že v sobotu byla na nádrži skupina ornitologů, proto jsem se zde zastavil jen okrajově. U hráze v zálivu svítilo ve slunci hejno 85ti labutí. Co kdyby byly mezi nimi „zpěvačky“? Zaparkoval jsem nedaleko přehrady a vydal se hledat kalouse pustovky. Na polích v okolí se často vyskytují. Musí se ale hledat. Je až neuvěřitelné, jak se dokážou schovat i v nízké trávě nebo strništi. Asi po 15ti minutách nalézám první.,Třikrát ji zvedám a fotím.

Další raději nehledám, nechci je zbytečně plašit. Před 2. týdny jich zde bylo 10, určitě jsou další schované nablízku.
Procházím okolí přehrady - pole, pastviny a sady .Zaujmou mě nová místa, o kterých ještě nevím.Typuji nová hnízdiště dudka . Na závěr nalézám budku právě pro dudka - určitě dílo Lukáše Viktory.Vždy je o prsa napřed. Nedělní výpravu zakončuji na řece pod přehradou.Je tu fantastická lokalita na morčáka velkého. Sleduji tu hnízdění už od 90. let minulého století. Nádherné staré doupné stromy nabřehu nabízí tomuto druhu řadu příležitostí k zahnízdění. Zapsal Vláďa Teplý