Venku svítí sluníčko a já posouvám ručičky hodin, aby se posunuly na čas mých vycházek a mohl jsem vyrazit. Absťák se projevuje tím, že mám postavený stativ na zaskleném balkonu a koukám aspoň na čížky lesní, sýkory koňadry, modřinky, vrány a dlasky. Letos jich je vůbec nějak moc. Tolik jsem jich ještě neviděl. Na stromě okolo domu jich často z okna napočítám i 27. Často sedí na vrcholku smrku jako v pátek a zkoušíme, kdo déle vydrží, zda já s přichystaným aparátem nebo mi frnkne dlask z vršku bez letovky. Obdivuju všechny ty trpělivé fotografy v krytech, kteří čekají často mnoho hodin na zdařilý snímek.
Mne slzí oko za pár vteřin, ale svoji bitvu s dlaskem jsem vyhrál! Ve finále tam byli dlaskové dva! Každopádně sousedů asi hraju dobré divadlo.
Ručičky se blíží ke třetí hodině a vyrážím. Pár minut sem a tam, snad na tom nesejde! Navěšet na sebe brašnu s aparátem, dalekohled, Vinicombe bohudík čeká v autě. Nejhorší je snést monokulár do auta. Ty berle šíleně překáží, ale musím je stále mít musím! Dnes se nechystám na letiště, ale pojedu na Výsovák u Chocenic. Je vypuštěný a včera mi tam pěkně zhloupla volavka bílá s černým zobákem. Aniž by člověk použil hlavu, tak jí určí jako stříbřitou, a nebere v potaz velikost, no ve finále vše napraveno. Dnes si jí prohlídnu důkladně, ale o volavce bílé není nejmenší pochyb!
Dnes je tu ještě více plno, napočítám přes 70 kádeček, přes desítku bílých volavek (tu s černým zobákem nenacházím) a 7 popelavek. Konipasy bílé jsem viděl už včera, dnes jich napočítám 6. Tajně doufám a pomrkávám, že bych mohl narazit na nějaké bahňáky. Všude z republiky jsou hlášené a tady nic! Až z bahna vyletí dvě stíhačky a už za letu je vidět, že jde o bahňáky. Sleduji, kam si sednou a začne pomalé plížení stylem skok krok skok. Vyplaší je lidé se psem, kteří jsou tu na procházce a pokukují po mně, co tu dělám. Bahňáci obkrouží Výsovák a sedají si opět na bahna asi 70m ode mne. Dva vodouši kropenatí. Zkouším aparát.
Autem ještě zajíždím na druhou stranu rybníka, kde se mi podaří zapadnout na mokré polní cestě, která je rozjezděná od traktorů. Dostávám se z blátivě kaše, ale za cenu zastříkaného auta včetně předního skla a ani to za tu cestu nestálo. V zátočině na bahnech sedělo jen 27 racků chechtavých. Koukám na hodinky, času dost, stihnu zajet na chalupu a ostříkat auto hadicí, takhle před panelák nemůžu. Na chalupě nejen ostříkám auto, ale nakrmím naší přivandrovalou kočku Smetanu, ale kocoura Bedřicha ani Puškina sem už dlouho neviděl. Domů se rozhoduji – Vojovice nebo Neurazy. Vyhrávají Neurazy a věřím, že na poli bude káně rousná. Byla tam, ale má až neuvěřitelnou úprkovou vzdálenost! Neexistuje zastavit auto, jinak se ihned zvedá a odlétá.
Za Soběsuky odbočím na rybník Jednotu, který je také vypuštěný. Včera tam mimo volavek popelavých a kačen nebylo nic. Na hrázi se míjíme s rybáři, Už se známe a tolerují mi sem vjezd. Rychlý rozhled z hráze, další konipasové bílí – napočítám 14 kusů, včera ani jeden! Krkavec na bahně likviduje chcíplého kapra a za ním, můj první letošní kulík říční a vodouši rudonozí. Za dvě hodiny tři nové druhy. Letos už ale v Klubu nesoutěžím, jelikož nemůžu akceptovat nastavená pravidla a nevěřím, že si je lidé vůbec přečetli! Každopádně na trošku lepší fotografii to není a končí mi vycházky, takže si sem naplánuju cestu hned zítra ráno a zajedu na louku a uvidím, jestli kulíka a vodouše ještě najdu.
