U zdravotního stavu nastává status quo. Noha bolí a lepší už to nebude, stejně mě čeká výměna kolenního kloubu, tak proč sedět doma. S doktorem se domluvím na ukončení neschopnosti a v rámci rehabilitace odjíždíme na Moravu. Konečně nebudu muset hlídat hodiny a minuty, které mi jasně a neúprosně odměřují čas mých vycházek a alarmují k návratu domů. Ve středu 27.4. vyrážíme, a máme v plánu přiblížení k České Skalici a vodní nádrži Rozkoš, kde oficiálně ve čtvrtek v 7:00 začínáme. Už se těším, mimo krátké vycházky je tohle moje první pořádná velká birdovská výprava po dlouhé době. Otázka co udělá noha, v mém případě i nohy, ale to budu řešit, až to bude aktuální. Dlouho vytoužený čtvrtek nastává a ráno se před děličkou setkáváme s Jardou Vaňkem a vyrážíme.

Jarda chystá stativák

Ještě před děličkou u závory nás zastaví slavičí píseň z vrcholku stromu, tak se ještě porozhlédneme po tomto vynikajícím ptačím virtuosovi. Přelítne nám nad hlavami a zapadne do křoví. Na břehu pobíhá jeden vodouš šedý a kropenatý. Pokrčujeme dál a nad hlavou máme koncert – pěnice černohlavá, pěnkavy, dlask, koňadry... Na hladině jen pár roháčů a začíná frédo. Nasazujeme čepice a rukavice, stavíme monokuláry a sledujeme děličku před námi. Aleš tu před několika hodinami pozoroval konipase citronového, takže každému konipasovi lučnímu se od nás dostává zvláštní pozornosti. A je jich tu dost, napočítáme 30 kousků. Zapisuji si i první nové letošní druhy – břehuli říční, rorýse obecného, rybáka černého, jiřičku obecnou. Docházíme k závoře a sledujeme racky chechtavé a pokoušíme se odhalit racky černohlavé. Jeden pár tu docela určitě je. Bohužel jsme je nenašli. Koukáme na hodinky, je před devátou hodinou, zima stále jak na Sibiři a tak se domlouváme, že na děličku vrátíme později, teď si uděláme okružní jízdu okolo nádrže. Telefon dalšího účastníka Láďi nás zastihne na zpáteční cestě k autu. Už je ve Skalici a míří k nám. Pokud to stihneme, zajedeme pro něj. Naše „karavana“ přizpůsobila rychlost mému tempu a ve finále nás Láďa dostihl ještě před naším nástupem do aut. Z čeho mám radost, když se na děličku ukáže černý šátek na hlavě a zelená větrovka. To už na dálku vím, že se k nám přidá aspoň pro dnešek ještě Aleš.

Aleš s Láďou na děličce

U aut se rozdělíme a vyrážíme na plánované tour Rozkoš. Provodovem jen projíždíme, voda je zde velmi vysoká a tak je zbytečné zde dělat zastávku. Stavíme v polích nad nádrží, kde nás zaujme 6 bělořitů šedých. Další zastávka je u místní silážní jámy. Zvedáme hejno konipasů. Pomalu ji obcházíme a pokukujeme po linduškách. Z křoví se ozývá pěnice hnědokřídlá a všudy přítomný budníček menší. Při přejezdu na další místo stavíme u konopky obecné. Další zastávka – rybník Tuří.

rybník Tuří pod drobnohledy

Nad hlavou plachtí jestřáb lesní. Pomalu scházíme k rybníku lesem. Je slyšet budníček lesní, hrdlička divoká, budníček větší. Na hladině husy, zrzohlávky, čírky. V rákosí rákosník velký, obecný a proužkovaný. Z dravců nám na birdlist naskočí moták pochop. Vracíme se k Rozkoši a děličce. Aleš neustále říká, že cítí v kostech citróňáka. No byl by to super start!!! Po cestě zastavuju na fotografii mého prvního letošního bramborníčka hnědého.

Letošní první bramborníček hnědý

Ostatní auta na nás čekají na odbočce k Rozkoši. Na děličce opět spousta konipasů lučních, a strnadů rákosních. Rackové bělohlaví a chechtaví ve vzduchu a taky rybáci černí se nám „rozmnožili“. Nově zapisuju racka malého a pár husic nilských, které si vegetí za závorou. U ní opět stavíme stativáky a hledáme racky černohlavé. Bod získává Aleš a vzápětí Jarda. Mně trvá podstatně delší dobu, než je vyseparuju pomalu z několika set hlaviček racků chcechtavých. Super, pro mne úspěšný den, na birdlistu mi přibylo přes deset nových letošních druhů. Domlouváme se na obědě u závor, kde mají n menu řízky velké jako kráva (fakt je to tam tak napsané!). Odpojuje se Aleš, který jede na Josefovské louky a vyhrožuje, že se dnes ještě vrátí. Že cítí citroňáka. A věřte, měl pravdu. Když se po průjezdu pomalu celou republikou za víc jak 4 hodiny ubytováváme v Pasohlávkách, zastihne mi telefon – koukám na display Aleš! A bingo! Opravdu se dočkal! Tak mu blahopřeji. Já se už těším na postel. Dost jsme sice jezdili autem, ale noha dostala stejně „záhul“. Ještě rychle vyřizuju pár organizačních telefonátů ohledně zítřka, kdy se na den přesuneme do Záhlinic a okolí pod vedením dalšího průvodce – Jirky Šafránka. Ani nečtu a usínám okamžitě.

Dáváme si rozchod