Ráno se budím před zazvoněním budíku, hodím okem ven a říkám si a jéééééje na autech námraza jak v ruském filmu. Budu škrábat auto i tady na Moravě. Iphon mi ukazuje -1stupeň. Nevadí, předpověď slibuje během dne dobré počasí. Dávám vařit vodu na kávu do termosky a sbaleno mám z večera. Nastartuju fordíka a než seškrábu námrazu, dostává se auto na provozní teplotu. Dáváme věci do auta a vyrážíme. Vzhledem k tomu, že bere sebou ještě jednoho účastníka, maličko si zajedeme přes Valtice a pak se u Břeclavi napojíme na dálnici na Brno a Přerov. Cesta ubíhá bez problémů a tak v 6:50 parkujeme u můstku v Záhlinicích a to jsme si stihli ještě na záhlinické Benzině dát čerstvou kávu.

Vytahujeme „nádobíčko“ a chystáme se na příchod našeho šerpy Jirky. Vyřizuju pár telefonů a oken zahlédnu u auta postavu s báglem a dalekohledem. Mávám na ní v domnění, že je to už Jirka, ale postavička mi také zamává a jde dál. Nějaký birder se rozhodl prozkoumat lokalitu jako my. S Jirkou se telefonicky domlouváme, že nás dostihne u rybníku a tak se noříme do zdejší lokality. Vzduchem se nesou hlasy budníčka menšího rákosníka proužkovaného a za chvíli přidáme hlas dalších našich rákosníků a to obecného a velkého. Nad Němčickým rybníkem se válí mlha a je naplněný po okraj. Jo, minulý rok zde byly luxusní bahna a spousta bahňáků. Stavím stativák a čekáme na Jirku, který se vynoří z mlhy.

nás průvodce Jirka Šafránek

Jak se mlha pomalu zvedá, odkrývá stále větší část rybníka a objevují se lžičáci pestří. Z ostatních kachen zapisujeme chocholačky, poláky velké, kopřivky a kádéčka nad hlavou první rybák obecný a pár pochopů. Pomalu obcházíme rybník a přidáváme hřivnáče. U rákosí cvrčí cvrčilka slavíková. Radost mi dělá orlovec říční, kterého jsem překvapivě neviděl na Rozkoši. Podél cesty na hrázi přeletují další budníčci a strnadi rákosní. Vracíme se k autu a vyrážíme na Tesák.
Cestou stavíme v průmyslové zóně na bělořity. Projíždíme dalekohledy areál firmy a palety, na kterých jsou bělořiti vidět. Nacházíme jen poštolky obecné a u plotu dvě koroptve polní. Moje letošní první!!!

letošní první koroptve polní

Za necelou hodinu kličkujeme Bystřicí a odbočujeme na Tesák. Cílem jsou kosi horští a o kousek níže datlíci tříprstí. Kosa horského jsme se nedočkali, ale několikrát nám popletl hlavu jeho příbuzný, kos černý, který se mihl mezi stromy a my za ním, než jsme zjistili svůj omyl. Každopádně jsme zabodovali jak králíčkem obecným, tak ohnivým. Oba králíčkové skotačili na smrku nad našimi hlavami. Dali se lehce přilákat na nahrávku, stejně jako úhelníček.

králíček se nechal nalákat na nahrávku

Jirka nás upozorňuje na křik krkavce, který za chvíli proletí v průseku lesa. Další nový letošní druh je pro mne rehek zahradní, který nám krásně zapózoval. Procházíme rekreační chatky, ale po kosech jako když se zem slehne! Jdeme pomalu k silnici kde pod smrkem je velké množství vyloupaných šišek. Tady hodují křivky a taky se nám pár brzo ukazuje nad našimi hlavami, ale fotografii nestačíme udělat a už odlétají do lesa za silnicí.
Sjíždíme pár kilometrů zpátky a parkujeme u můstku. Dnes mě tu skorec vodní nevítá jako minulý rok. Vydáváme se po proudu podél potoka, pod malým splávkem mají hnízdit skorci. Dnes se ale žádná skorčí aktivita nekoná, ale přesto jsme odměněni krásným konipasem horským. Další „zásek“ na dnešní výpravě. Vracíme se a volíme cestu do lesů. Dnes vzhledem k mé noze se pohybujeme jen po pevných cestách a neplahočíme se přes „hory a doly“. Docházíme k „datlíkovskému“ smrku, ale ani tady nemáme štěstí. Když se nevede, tak se nevede. Ale zase... co je vede a nevede?? I když já si to nesmírně užívám. Po tolika dnech zase venku. Sice musím našlapovat jako baletka a místy asi připomínám klokana, ale je to super. Jirka mě upozorňuje na zpěv budníčka většího, pokoušíme se ho bezvýsledně přilákat. Pomalu dokončujeme plánovaný okruh a nastává sestup k autu. Mihnutí mezi stromy mě donutí přiložit dalekohled k očím a pátrat po místu pohybu. Na větvi sedí lejsek bělokrký. Než se vzpamatuju, je fuč. Docházíme s Jirkou k autu, kde na nás čeká zbytek výpravy. Další cíl je Chropyně a snad labuť zpěvná.

koukáme koukáme, ale kosy ani datlíky jsme nevykoukali

Do Chropyně dojíždíme v době oběda. Pomalu objíždíme rybník. Labuť na hladině není, v rákosí taky není vidět. Na jedné zastávce Jirka najde na ostrůvku racka černohlavého. Já mezi tím pozoruju potápky černokrké. Ve vzduchu je spousta racků. Někde jsem četl, že černokrké potápky se vyskytují tam, kde jsou racčí kolonie. Tady okolo tisícovky racků bude a potápky také, tak na tom něco asi bude. Dokončujeme okruh a končíme v restauraci s venkovním posezením u rybníka. Svítí sluníčko a je teplo, tak se vyhříváme. Oběd byl výborný a po krátké siestě ještě vystupujeme na pozorovatelnu. Opět se nám ukazují rackové, potápky malé, roháči, lysky, ale po „zpěvance“ ani vidu ani slechu.

na Chropyni labuť zpěvná nebyla

Vyrážíme směrem na Kojetín.
V Kojetíně parkujeme u rybníka, který je, jak zjišťujeme vypuštěný. Stavivák nám ukazuje na protější straně několik bahňáků a tak se cestičkou mezi potokem a rybníkem vydáváme k nim. Na druhé straně nás čekají vodouš tmavý a vodouši bahenní. Na bahnech se ještě probíhají konipasové luční a kulík říční. Velíme k návratu, ještě chceme stihnout jednou Záhlinice.
Záhlinicích nás čeká několik desítek rybáků černých a překvapí rackové malí, jinak stejné osazenstvo jako ráno. Čeká nás návrat přes sto kilometrů a tak se s Jirkou loučíme a já se těším, až se sem zase za měsíc vrátím a vyrážíme směr Brno.

nádherný vodouš tmavý z Kojetína

Máme naplánovanou zastávku u mého velkého kamaráda, výborného muzikanta a kytaristy Jury Šperla. Jura ještě do nedávna drhnul struny v legendárním Citronu, ale po „hudebním“ převratu a neshodách s kapelníkem celá kapela zakládá novou skupinu Limetal a v těchto dnes vydávají CD, pro které si jedu. Je teplo a nic nepřipomíná ranní mrazík a škrábání skel. Auto spolehlivě ukrajuje každý kilometr, hraje příjemná muzika a tak brzo sjíždíme z dálnice a míříme na Bučovice, kam se zhruba po půl hodině dostáváme. Víc jak hodinu s Jurou kecáme o muzice a stavu, který nastal po „rozpadu“ Citronu. Dalo by se tu sedět dlouho, máme mnoho společných témat, ale čas se naplňuje a nás čeká ještě dlouhá cesta. Po cestě se krátce zastavíme u Slavkova, kde na poli lítá nádherný moták pilich.
Do Pasohlávek přijíždíme po 19. hodině. Jsem poměrně unavený a těším se do postele. Noha dostává strašný záběr a poprvé to musím řešit léky. Snad bude zítra líp.