Původní nápad jet dnes do Mutěnic a na Hodonínsko ráno padl. Noha potřebuje orazit a tak se domlouváme na lehce odpočinkovém dnu s kratšími výlety. Čeká nás Pouzdřanská step, kde budeme hledat vlhy pestré. Vlha byl pták, kvůli kterému jsem se před třemi roky rozhodl na Moravu vůbec vyrazit. Do Pouzdřan je to z Pasohlávek opravdu kousek. Vzhledem k tomu, že vyrážíme až po deváté hodině, odpadá škrábání auta. Venku už svítí sluníčko a než vyjedeme, rozhlížím se po kempu. Za plotem je veliká hromada hlíny, nad kterou létá něco ke stovce břehulí. Občas sem zabrousí ostříž lesní, který jako střela vyrazí za některou z nich. Na keřích sedí strnadi luční a první letošní moji ťuhýci obecní. Jestli pak je zase budeme mít ubytované na chalupě. Už třetím rokem sleduji výchovu mladých a ťuhýk obecný sedící na plotě, vyhřívající se na sluníčku je pro mne symbol klidu a pokoje na chalupě. U sprch na stromě švitoří první letošní sedmihlásek hajní, na trávníku drozdi a kosové poctivě tahají žížaly. Na břehu labuť, která okukuje rybáře a rackové.

Sedáme do aut a vyjíždíme. U Moravia Aquaparku zamíříme na Znojmo a Brno, abychom po 3 kilometrech uhni na Iváň (výborně tu vaří) a Pouzdřany. Zde vyjíždíme co nejvýše, abych ulehčil noze. Parkujeme u vinice a bez stativáku na rameni, jen s dalekohledy a fotoaparáty v ruce vyrážíme do kopců. Já se ještě vracím pro diktafon. Úvalovou cestu lemují keře, z kterých se ozývá budníček menší a ťuhýk obecný. Z pravé strany je ovocný sad starých jabloní a přinejmenším dva krutihlavové dávají o sobě vědět. Nad námi se mihne první černá silueta, ale jde o špačka, který je následován letkou přinejmenším 50ti soukmenovců. Asi budou pohromou, až budou zrát bobule na vinicích. V kopci na stromě sedí bažant. Je to určitě ten, jehož skřehotání jsme slyšeli, jen jsme vylezli z auta. Všude je tu živo, už nepočítáme pěnice hnědokřídlé, černohlavé, pěnkavy a kosy. Hledáme vlhy! A máme je! Odpočívají na stromech. Napočítám jich deset. Zůstáváme skryti v křoví, je to trošku nepohodlné, ale ten zážitek za to stojí.

vlhy pestré jsou v přírodě k nepřehlédnutí

Nad hlavou se mi rozeřve vrabec polní a z vinice slyšíme hudrat hrdličku zahradní. Pomalu vycouváme, nestojíme o vyrušení vlh, které o nás ani nevěděly a pomalu míříme do kopců k vrcholu. Tady začalo šíleně profukovat. Ozývá se dudek opět aspoň na třech místech. Vršky keřů se ohýbají pod větrem a tak nevidíme na jejich vrcholcích nic. Jeden strnad obecný bojuje s větrem, aby následně provedl loping a nechává se po větru strhnout nad vinice, kde nám mizí. Jen poštolky se zdá zdárně vzdoruji větru, přišpendlené na místě kontrolují život pod sebou. Z hlasů už slyším jen kukačku. Naslouchátko mi nepříjemně zvyšuje hlasitost větru. Dostáváme se k vrcholku, kde nacházíme malé závětří a před hodinu sledujeme život v údolí. Pohled, který se mi neomrzí snad nikdy. Po vesnické, nedůležité silničce se auta ukáží jen občas, a ani železnice, která zde protíná krajinu není příliš vytížená. Vláček tu za hodinu neprojel ani jeden. Dole pod námi pracují lidé na stavbách domů, sekají trávu a terénní automobil zabočuje do vinice.

birder

Vracíme se, ač sluníčko svítí na plné pecky, díky větru je zde chladno. Vracíme se do kempu, kde máme naplánovaný oběd. Ještě není sezóna a tak jsme obslouženi rychle. Já musím na chvíli natáhnout nohu. V bungalovu třídím fotografie a čtu, plánujeme, že vyrazíme k večeru do Hrušovan. Tam dorážíme po páté hodině. Parkujeme u nějakého diskotékového baru a přes silnici se vydáme k odkališti. Na hrázi stavíme stativáky a jsme nadšení – napočítám 8 tenkozobců a 12 pisil, přes 40 vodoušů bahenních, 4 vodouše šedé, 2 rudonohé a pisíky. Z rákosí cvrčí rákosník velký a na keři sedí pěnice hnědokřídlá. 4 husice liščí mají letecké manévry a prohání se nad hladinou rybníka. Koukáme na 18 jespáků bojovných ve s.š. Stejný druh a každý je jiný, úchvatná podívaná. Tohle by měli vidět moji kamarádi, kteří se mi občas ptají, co na těch ptácích vlastně mám. Škoda, že jsou tak daleko, ale rušit kvůli fotografii je nechceme. Zaujme nás pomalu celý bílý jedinec, který se prochází po břehu. Druhý, celý tmavý má nádherný rozčepýřený bílý límec. Všechno sledují pozorně samičky jespáků bojovných, které jsou mezi nimi jako šedé myšky.

Hrušovany, bahňáků ráj

Ukazují se i tři vodouši tmaví, pomalu černí jako uhel. Podá soumrak a já koukám na hodinky, že je pomalu 19.30. To to uteklo, každopádně se sem určitě vrátíme. Zítra plánujeme rezervaci Váté písky s dudky a Mutěnice. Ale v pondělí se sem vrátím.