Vyjíždíme brzo, jídlo chystáme večer a ráno jen dovařujeme kávu. Jak se toho zlozvyku zbavit?? Ale zase, nějaké neřesti člověk mít musí. Dáváme trasu do navigace a koukám, že nás čeká něco málo přes hodinu cesta. Když projíždím Strážnicí tak volám Jirkovi Šafránkovi, kudy že nejlépe vyrazit na dudky. S překvapením zjišťujeme, že jsou o pár kilometrů za námi a míří taky do Mutěnic s malou zajížďkou do Tvarožné Lhoty, kde jsou v polích dvě veliké louže plné bahňáků. Měníme plány a míříme do Lhoty také, kde na ně počkáme. Zanedlouho přijíždí přerovské auto a rád po roce zase vidím Aldu a paní Kačírkovou, Jirku – i když jsme se viděli před pár hodinami a Pavla Shromáždila, který prezentuje luxusní rukavice Holík!

Adolfa vidím vždy strašně rád

Vytahujeme dalekohledy a vydáváme se k loužím. Brzy zjistíme, že jde o louži již jednu, druhá přirozeně vyschla, ale ještě nyní na ní sedí pár kachen divokých a asi 10 čejek v mokré hlíně a bahně. Pozornost věnujeme bahňákům, kteří se procházejí na zbývající louži. Vodouši kropenatí, bekasina, vodouši bahenní, čejky chocholaté a dokonce se tam motají první mláďata čejek. Seznam dovršuje vodouš šedý. Ještě prozkoumáme několik konipasů lučních, zda se z některého nevyklube konipas citrónový, ale opět bezvýsledně. Na drátech zavrkají dvě hrdličky divoké, na které upozorní p. kačírková. Vracíme se k autu a vyrážíme do Mutěnic.
Projíždíme Hodonínem a zkratkou míříme mezi poli k Mutěnicím. Občas se vracíme ze špatné odbočky, ale ve finále opravdu vyjíždíme na hlavní silnici vedoucí k Mutěnicím a tam už za pár minut parkujeme u rybářského domku. Protahujeme si těla a vyplašíme prvního mého letošního kvakoše nočního. Příjemný začátek, který se násobí ještě tenkozobci opačnými, kteří plavou na hladině prvního rybníka a hlasu bukače velkého. Tady se mi líbí!!
Vydáváme se po cestě k zadní nádrži, pečlivě prozkoumáváme všechny plochy. Minulý rok jsem zde našel volavku červenou, letos jsou tu jen popelavé. Na nádržích se drží poláci velcí, lysky a nacházíme i první vodouše bahenní, jak cupitají mezi stvoly rákosí. Dorazíme k hlavní nádrži, která je cílem dnešní cesty.

husice liščí má vše pod kontrolou

Nevím, ale zdá se mi, že letos je všude moc vody. Stejně tak tomu je zde. Minulý rok zde vystupovala veliká bahna, která letos kryje voda. Přesto tu je 8 pisil, jespáci bojovní, rybáci obecní a husice liščí. Vyrážíme na obchůzku po okolí, ale nic zajímavého už nenalézáme. Vracíme se na počátek cesty a jdeme na druhou stranu k hnízdišti racků, které chceme prozkoumat. U mne začínají problémy s nohou, které na chvíli oddálí prášek. Na poloprázdných nádržích nacházíme další vodouše šedé a nad hlavami proletí dva čápi černí. Asi po hodinové pomalé chůzi se dostáváme na konec asfaltky, kde musíme přejít džungli keřů a vysoké trávy, včetně překročení potoka. Tady to musím vzdát já, s nohou tohle nezvládnu a tak se loučíme s přerovskou skupinou a vracíme se zpátky. Mám toho dost. Skupina se přizpůsobuje mému tempu, ale jsme rád, když dorazíme k autu. Tady zůstal Adolf, který s námi na racky nešel, tak se rozloučíme ještě s ním a vyrážíme zpět do Pasohlávek.
Malou zastávku jsme udělali v Lednici u obory, jelikož plachtící orel královský nešel přehlídnout. Příjemnou tečkou za dnešní výpravou je večeře ve Valticích a návrat do bungalovu. Zítra dáme zase odlehčený den.

vodní nádrž v Mutěnicích je vždy zajímavá