Už i ráno už začíná být teplo, no však jsme na Moravě. Rychlá snídaně a vyrážíme. Dnes plánujeme přejezdy po okolí. Ještě se asi 10kilásků musím vrátit pro fotoaparát, který zůstal v bungalovu. Bez toho ani ránu, jak se říká. Začínáme opět na vlhách v Pouzdřanech. Asi jsme zde brzo, ale nevidíme žádnou. Dnes se na vrcholek vydáme jinou cestou. Vítr nefouká jako při poslední návštěvě a tak si užíváme hlasů. Pěnkavy, červenka, krutihlav.

U prvního remízku je opět slyšet dudek, obcházíme ho, strašně bych chtěl fotografii dudka, ale nemáme štěstí a na nahrávku nám pouze odpovídá. Jdeme nádherným zeleným kobercem stepy a sleduju, kolik kytiček už se šplhá z koberce ven. Přes horizont se vracíme zpátky a míříme k Mušlovu a jeho rybníkům. Ani tady žádné zázraky se nekonají, kachny, kormoráni, přes 30 zrzohlávek, po obvodu rybníka 16 volavek popelavých napružených jako pružiny upřeně hledí do vody, aby se jako oštěp zabodly zobák do vody pro rybu.

volavka popelavá

Z pěvců jsou zde budníčci, cvrčilka slavíková, rákosníci, střízlík, sýkory, strnadi, červenka jazzmanka, jak říká Dodin. Hezké pojmenování, přistihl jsem se, že už jí jinak ani nejmenuju. Sluníčko už má patřičnou sílu a vrhá milion zlatých šípů do vody, ve které se odráží. Ani se člověku nechce pryč.
U Lednice zajíždíme k Oboře, kde necháváme stát auto a pěšky přes branku vstupujeme na cestu, vedoucí k pomníku. Na plotě sedí konipasové bílí, ťuhýci obecní, v křoví švitoří pěnice černohlavá. Opět si slibuju, že musím být pečlivý jako Dodin, který si zapisuje vše a hned. Já pak večer lovím v paměti, co kde vlastně bylo! Docházíme až k pomníku. „Králováci“ dnes nejsou vidět, zase se ozývá žluva hajní a do křoví zalétla červenka. Nad polem loukou loví luňák hnědý a dvě poštolky. Ani jeleni dnes nejsou vidět. Vracíme se a přejíždíme na náměstí v Lednici, kde parkujeme. Pěšky se pomalu vydáváme do parku. Dnes je zámek zavřený a tak bude víc klidu. Jen litujeme, že oblíbený zmrzlinář tím pádem nestojí také na svém místě a my si musíme nechat zajít chuť. Proplétáme se parkem mezi jednotlivými parčíky a stromy. Drozdi, koňadry, modřinky, kosové, dlasci, pěnkavy. Nad rozlehlou loukou letí osamocený rybák obecný a pomalu a důstojně vzadu kráčí dva čápi bílí. Na zvukovou nahrávku ihned reaguje strakapoud jižní a vzápětí druhý. Jsme v parku pomalu sami, jen občas nás minou dvojce spěchajících lidí. Občas se po nás lidé otočí, když vidí, jak „brejlíme“ do korun stromů. Obloukem se dostáváme zpět k vodě. Tady se to hemží lejsky bělokrkými, na ostrůvku klepe datel černý, který se točí okolo stromu.

momentka s lejskem bělokrkým

Docházíme k minaretu, tady sledujeme kolonie volavek a kormoránů. I když má zámek dnes zavřeno, okolo minaretu to žije lidmi, tak se vymotáváme z davu lidí a mizíme na další cestičce. Odměnou je další lejsek bělokrký a o kus dále první lejsek šedý. Teď už mi chybí jen lejsek malý, ale na toho je ještě čas. Procházíme brankou k silnici. Přes ulici nás láká krásná dřevěná restaurace k obědu, tak neodoláme. Rozhodneme se posilnit před cestou na Nesyt.
Oběd byl vynikající, ale zbytečně dlouho nesedíme. Venku je nádherně, jak umí tady na Moravě být. Cestu k Nesytu známe a tak ani nezapínám navigaci. Projíždíme Lednicí, která se chystá na nastávající sezónu. Budují se stánky u silnice, restaurace přidává venkovní sezení. Známý lednický „kruháč“ a míříme na Hlohovec. Před Hlohovcem stavíme u benzinky a kupujeme si jak jinak než kafe do kelímku sebou. Těším se, až si ho vypiju na pozorovatelně. V Hlohovci jako každou cestu špatně zahnu a ocitám se před statkem, podél kterého zajíždíme na správnou cestičku, která nás vede mezi sádkami až k Nesytu. Dnes poprvé si nemusím všímat značky zákaz vjezdu a využívám povolení k vjezdu automobilem na všechny pozorovatelny. Nesyt je na velké vodě, takže iluze o bahňácích nemám, ale těším se na posezení u výtopny. Tam se také otáčíme a parkujeme u pozorovatelny. Na výtopnu se vracím podívat pešky je to kousek. Zrzohlávky, poláci chocholačky, kopřivka a volavka popelavá. Vyhřívám se ve sluníčku a jdu k pozorovatelně. Tam si sedáme a stavíme stativák, abych si prolustroval hladinu. K smíchu je racek bělohlavý, který se pokouší vytáhnout rybu větší než je on sám.

racek bělohlavý se rozjíždí ke startu

Po neúspěších odlétá ke skupince dalších racků a usedá na hladinu. Nedaleko je menší laguna, kde běhají tři jespáci obecní. Za pozorovatelnou plachtí dva pochopové, jeden usedá k zemi, aby se vznesl s klackem v zobáku. Pijeme pomalu kávu a užíváme si. Jinak není na co koukat. Po hodině nasedáme do auta a vracíme se zpátky. Bereme to směrem na Sedlec. Tam nás překvapí hejno asi 600 hus velkých. Koukám pečlivě, jestli nááááhodou nebude mezi nimi nějaká husa malá, ale aspoň zahlédnu červený límec. To bude mít Jarda Závora radost. Ve finále mi trvá víc jak 20minut než se mi ho povede odečíst. A04 – jak mi pak Jarda dává zprávu, jedná se o house olímcované minulý rok na Řežabinci – pomalu mé domovské scéně.

nesytské husy velké, jedna s límcem A04

Projíždíme Pasohlávky a míříme na Hrušovany. U šikmookých prodejců kupujeme nanuky a pokračujeme k odkališti. Tady je stejné obsazení, jen tenkozobci prořídli, přesto je to nádherná podívaná. Po dvou hodinách se vracíme do kempu.