14.6. úterý. Ráno opět vyrážím ke „Znojmu“. I dnes je zde plno, v rákosí mám už svoje místečko, přehazuju maskáčovou síť a analyzuju. Opět tenkozobci opační a pisily. Stále stejný pár vodoušů tmavých, vodouši kropenatí, napočítám 26 čejek. Mezi rákosím se procházejí jespáci bojovní. Na hladině čírky modré, husice liščí, poprvé tady vidím potápky malé. Vydávám se pomalu na krátký okruh okolo nádrží. Z rákosí se ozývá skřehotavé karre-karre-kit-kit-kyrrrr rákosníka velkého. Oč jinak zní jeho kolega rákosník obecný se svým dvojslabičným tyri-tyričerk-čerk-čiry-čiry. Rákosník obecný se ukazuje i na vršku rákosí. Ostříž lesní se proletí výzvědným letem, aby se mi ztratil za záhybem stromů. Stojím a poslouchám hlasy – kukačka, budníček větší, pěnice černohlavá a hnědokřídlá. Letící strnad rákosní si sedne nedaleko mne a zpívá o sto šest. Z dravců mimo ostříže registruji poštolku obecnou, káni lesní, motáka pochopa a luňáka červeného. Na louce stojí svorně volavka popelavá s čápem bílým.
Vracím se do kempu s malou zastávkou na slepém rameni Dyje. Projíždím po panelech co nejblíže k hřebčínu. Mám tam místečko, kde nechávám auto. Odsud musím pár stovek metrů po svých, ale stojí to za to. Propletu se mezi keři a malými stromky a stojím na cestě, která se táhne okolo ramene. Potkávám se s dvěma rybáři, a když ve mně nevidí konkurenta, pozdraví a zajímají se, co mě sem táhne. Ukazuju na stojící hladinu plnou kachen a labutí. Stavím si stativák a sleduju kachny divoké, potápky malé a roháče, lysky. Slípky zelenonohé vyvádějí po hladině 4 chlupaté kuličky, které se snaží rodičům stačit. Vzduchem se nese skřehotání racků bělohlavých a chechtavých a najdu 4 páry rybáků obecných. Pomalu procházím po cestě za stavidla, kde jsou zrzohlávky a volavky a na jednom ostrůvku najdu kvakoše nočního. Nad hlavou proletí vrána šedivka a u auta na mne čeká hrdlička divoká.
Odpoledne máme půjčená motokola a vyrážíme na cyklostezku okolo celých Vodních mlýnů. Děláme malé pravidelné zastávky a zatím to noha zvládá. Na každé zastávce dopíšu ptačí seznam. Moták pochop, budníček menší i větší, konipas bílý, sýkořice vousatá, rákosník velký, proužkovaný a obecný. Z kachen jsou to kachny divoké, poláci velcí, poláci chocholačky. V jednom zálivu pozorujeme lovící rybáky obecné a kocháme se pohledem na Pouzdřanskou step. Z tohoto pohledu jí neznám. Pomalu se vzdalujeme od hladiny Vodních mlýnů, přejíždíme řeky Dyji a Svratku. Jsem v místě Štorchových Lovců mamutů. Najíždíme na cestu směrem na Strachotín. Tady potkáváme strakapouda- jakého nevím, zmizel rychle, za to žluna zelená si nás mnoho nevšímala. Na vlnách se pohupují rackové a kormoráni velcí.
Zajíždíme na oběd do Strachotína, kde mi potěšil lejsek šedý, který sedal na zábradlí asi 2m od nás. Hnízdo jsem našel přímo nad vchodem na maskáčové síti. Doma byla i paní lejsková. Po cyklostezce jsme přejeli nádrž, kde nic tu nic. Na začátku nové cyklostezky jsme pohovořili s rybářem, který nám ukazoval snad metrového kapra a radil mi, kde co najdu. Je v důchodu a chodí sem denně, tak mi říká o ranních husách, a kde je najdu teď po obědě, kde mají hnízda labutě. Mezi tím sledujeme párek rákosníků proužkovaných, jak se starají o mláďata asi 10metrů od nás. Na zpáteční cestě opravdu husy velké najdeme, ale jenom 5 kusů, co je to proti zimním počtům. Vracíme motokola.
Večer ještě vyrážíme na parníku na podvečerní plavbu. Mimo zrzohlávek vidíme jen racky bělohlavé a chechtavé, roháče. Když kapitán vidí, jak se rozhlížím dalekohledem, mění maličko kurz a veze nás k nocovišti labutí. Napočítám jich 128, vracíme se už za tmy. Byla to příjemná dvouhodinová plavba s dobrým vínem.