Předpovědi avízovaly nádherný víkend, tak jsem se již v pátek přesunul na chalupu a užíval si bazénu a sluníčka. Sobota byla ve znamení příprav na rodinnou oslavu a brzy po ránu se už sjížděli hosté, ale v neděli jsem mohl vyrazit již před pátou. Ač bylo opravdu brzo ráno, sluníčko už topilo na plný kotel, obloha jako vymetená, to bude pařák, říkám si. O nohu se mi otírají kočky a dožadují se snídaně, bazén láká svojí průzračnou vodou. Koukám kolik má – 26 stupňů. Solární panely už taky pracují na plný výkon.
Vrátka jsem namazal a tak ani nevrznou, když je otevírám. Zvládnu jen krátkou procházku po okolí, s nohou je to horší než lepší. Vydávám se k potoku a proti jeho proudu chci dojít až k rybníku Rejsováku. Hned u potoka překvapím ledňáčka říčního, který na větvi číhá na nějakou rybku pod ním. Na poli za potůčkem chodí čáp bílý a napočítám 8 volavek popelavých, no tady to teda žije. Tráva mi tu sahá pomalu do pasu a je mokrá, ale v tom nastávajícím horku mi to tak nevadí. Postupuju podél křovin, kde se míhají budníčci menší, pěnkavy obecné, čížkové a zvonci, o kus dál na uschlé větvi sedí strnad obecný. Travou přede mnou se brodí 4 kusy srnčího a míří na pole, nad kterým krouží párek kání lesních a pochop rákosní. Posadím se chvíli na posed a sleduju zelený koberec travin přede mnou. Jedním slovem nádhera. Na azurovém nebi letí 6 racků chechtavých směrem na žinkovský zámecký rybník. Přestože je tu potok asi metr široký, jsou na něm nutrie, které asi utekly někomu z chovu. Kousek nad nimi jsou tři kachny divoké, kačer a dvě kachny.
Dostávám se na cestu, která vede k rybníčku. Tady byli rock co rok bramborníčci, dneska se po nic marně rozhlížím. Letos jsem je ještě neviděl. Přes pastvinu utíká liška a na drátech sedí hrdlička zahradní a asi o 20m dál poštolka. Na cestě poletuje přede mnou rehek zahradní a nad polem skřivan polní. Dalekohledem projíždím pole, zda bramborníčky hnědé neobjevím, ale na horizontu poletují jen tři čejky chocholaté. Jsou tu někdy od dubna. Přicházím k Rejsováku. Z křoví se ozývá pěnice černohlavá a to z několika míst, a rákosník proužkovaný z rákosí u rybníčku. Na vzrostlých olších provozují kejkle sýkory modřinky, mlynaříci dlouhoocasí a koňadry. Ještě prohlížím podrobně hnojiště, ale mimo strnadů obecných a vrabců polních tam není nic.
Sluníčko připaluje a tak mokré kalhoty na mně rychle schnou. Na cestě potkám našeho kocoura Beřicha, jestli šel za mnou? Možná je to jeho revír, ale jsme víc jak 2 kilometry od chalupy. Bedřicha jsem tehdy přivezl na chalupu jako kotě, co se toulalo okolo paneláku a přespávalo pod smrkem. Mezi tím si přivedl kočku (dostala jméno Smetana, nejen aby se to hodilo, když voláme Bedřichu, Smetano, ale vypadá jako by ze smetany opravdu vylezla). A oba založili rod našich koček, takže už tam máme Puškina (syn si potrpí na klasiky) Lillith a Bonda a to nám Smetana přivedla opět další 3 koťátka, ale dvě už se stačily zatoulat. Smetana je lovec! Zas hodinu přinese klidně 4 myši nebo potkany, které loví dole u rybníka. Často jsou stejně velcí jako ona. To je pak šok, když ráno člověk výjde z chalupy a na zápraží má vyrovnané krysy u kterých sedí kočka a čeká pochvalu.
Vracím se pomalu, vychutnávám si klid a pohodu volného dne, hlavou letí, co všechno dneska musím udělat. Těsně u chalupy na naší lísce mě překvapí konopka. Ještě jsem jí tady nikdy neviděl. Mám z ní radost, jako nedávno z modráčka, který si asi deset minut lebedil na střeše naší chalupy. Na chalupě ještě všechno spí, zouvám čvachtající boty, udělám si kávu a svalím se do bazénu. Pak že je na vesnici špatně.