Pravda, nadpis je šílený a asi minulý rok by si leckdo poťukal právem na hlavu, ale letos se budníček zelený ukázal v údolíčku u Zátišského potoka. a tak, když jsem 16.6. byl v Motole na kontrole, která proběhla rychle, ale musel jsme čekat přes dvě hodiny na výsledeky volba byla jasná. Do Tróji můžu kdykoliv. Budníček mě už stejně delší  dobu mi lákal do údolí Zátišského potoka. Koukám, mám okolo 12 kilometrů. Mám čekat, nebo vyrazit. Volba je jasná. Průjezd Prahou je kupodivu plynulý a tak za necelou půlhodinku odbočuju z Českomoravského exilu do uličky V Lučinách a před mostem sjíždím na lesní cestu a parkuju.Budníčka nacházím sotva 20m od auta, zvědavě přiletí na smrk za potokem, Nejsme připravený, čekal jsem delší hledání. Než vytáhnu aparát je pryč, ale je slyšet ještě jeho hlas. To bylo rychlé si říkám. Když už jsem tady, rozhlídnu se. Po cestě se vydávám k retenční nádrži. Nade mnou se ozývají sýkory modřinky, koňadry, po smrku šplhá brhlík obecný a šoupálek ?? Jaký to jsem nestihl určit. Nad tím vším pěnkava. Dostávám se k nádrži, kde mě čeká konipas horský a tříhlavé hejno kachen divokých. Na druhé straně nádrže jsou nejméně tři rodinky slípek zelenonohých a jedna volavka. Za slípkami plují černé kuličky mláďat. Pomalu se vracím, sleduju dva strakapoudy, jak se honí okolo smrku, odletí a zase se v kruzích vracejí zpátky. Jsou moc rychlí na aparát, ale přece na chvíli zabrzdili a spouš´t stihla cvaknout. Budníček se začíná ozývat znovu nade mnou ve smrku u potoka, pokouším se ho přilákat hlasem, ale zbytečně. Vracím se k autu, je po dešti a musím si přezout boty. Ještě že v kufru holínky mají své stabilní místo, neumím si představit vrátit se do Motola v zablácených botách.