Neděle ráno mě deštěm už nepřekvapila, i když počasí neslibuje žádný hezky den. Budík zvoní v šest a já vyrážím do nedalekého Kovčína pomalu ještě za tmy. Na rybníku jsem pár týdnů nebyl a využívám toho, že všude prakticky zajedu autem a nemusím namáhat nohy. Po cestě zastavuju na Manětínském rybníku, který pomalu vystupuje z šera, jak se probouzí den. Beru jen binokulár, rybník není tak rozlehlý, tak se dá krásně přehlédnout. V létě byl vypuštěný a bylo tu 15 kulíků říčních. Břehy má zarostlé, ale labutí krky, které vyčuhují nejdou přehlédnout. Překvapení se nekoná a tak do zápisníku zapisuju 6 labutí velkých, 4 potápky roháče, 7 lysek a kachny nepočítám. Nad rybníkem létají rackové chechtaví. Ve větvích nad hrází sedí dlask a je slyšet hýl obecný.
Přesouvám se ke Kovčínu a volím nejprve zastávku z druhé strany od hráze. Sjíždím autem na cestičku a tradičně škrtám nízkým podvozkem. Od auta to mám k břehu kousek. Všude kolem je víc jak 5m bahnitý břeh, ale bahňák ani jeden široko daleko. Prohlížím aspoň kachny. Převažují kachny divoké a poláci velcí. V zátočině je 14 chocholaček a roháči jsou roztroušeni po celém rybníku. Na kamenech na druhé straně sedí skupinka kormoránů, taky je to jejich tradiční místo. Volavky bílé jako sochy stojí ve vodě a čekají nehybně na kořist. Pomalu se vydávám lesíkem podél břehu. Okolo jako stíhačka se přežene tyrkysový ledňáček říční. Sýkora parukářka, šoupálek mi mizí dříve, než ho stačím určit. Za to brhlík obecný se předvádí pár minut a hraje si se mnou na schovávanou. Někde je slyšet hřivnáč. Lesík se přiblíží k vodní hladině, i tady voda ustoupila hodně daleko. Minulý rok tu byla asi 50ka bahňáků, letos jsem je díky zdraví promeškal. Vidím racky chechtavé ve společnosti velkých racků bělohlavých, kteří se houpají na vlnkách zátoky. Vracím se k autu a objíždím rybník na hráz od nádražíčka. Stavím auto na malém odpočívadle, občas tu projedou myslivci nebo rybáři, na konci hráze je obydlený statek, tak aby okolo projelo auto. Tady na břehu jsou konipasové bílí a nedaleko ode mne se potápí potápka malá. Koukám na kachní farmu, spousta kachen divokých se tam chodí přikrmovat, proto jich je tu i v zimě neuvěřitelné množství. Doufám, že letos se tu zastaví některé severní druhy. Vydám se na obhlídku břehu. Vedle železniční tratě roste pás keřů, kde sedí zvonci, sýkory, strnadi. Hejnou asi 20ti kvíčal přelétne pře trať a mizí mezi stromy. Nad lesem proletí 6 krkavců velkých a krouží káně lesní. Víc tady asi už nevykoukám. Vyrážím ještě na Myslívský rybník. Volavky popelavé a poloochočené kachny divoké. Na zpáteční cestě pozastavuju na polích a hledám dravce. U Kramolína je na poli víc jak 60 vran a za rybníkem Jednota na poli napočítám přes stovku vran obecných. Na hrázi v olšinách se to hemží čížky. Vracím se na státovku a mířím domů.
