Neplánovaně mi vzniká volné pondělní odpoledne, manželka zůstává v Plzni „shopovat“ a přijede domů druhým autem. V práci mám malý náskok a večer budu stejně pokračovat, tak proč nevyrazit už v poledne. Je nádherný podzimní den a přemýšlím kam tak neplánovaně vyrazit. V Písku je od pátku hlášená na Otavě berneška velká. Bernešku velkou jsem letos ještě neviděl, tak to Písek vyhraje. No a z Písku není už daleko rybník Dehtář, který jsme v sobotu s Vláďou neúmyslně vynechali. Krátce po dvanácté startuju z Plzně s malou zastávkou doma pro věci. Batoh mám stále připravený a aparát taky. V práci si ještě najdu, že berneška se nachází u Kamenného mostu, ťukám si body do GoogleM. Před druhou hodinou jsem v Písku na zóně u mostu, dávám za sklo parkovací hodiny. 120 minut by mi mělo stačit, abych jí našel. Mám kliku, je mezi kachnami a labutěmi hned pod mostem. Labuť jí pěkně prohání, až je mi jí líto. Lidé koukají, jak se tam motám s aparátem, ale už jsem zvyklý. To tu bylo rychlé, ještě se projdu po nábřeží, ale nic zajímavého nevidím. Koukám na hodinky, ještě nejméně tři hodiny vzácného času. Dehtář – zhruba 30minut jízdy. Podle nábřeží se prokličkuju přes parkoviště sportovní haly, vjedu na nadjezd a už mířím opět směrem k Českým Budějovicím. Na poli u rybníku Volešek zastavuju u zastávky. Jedna strana pole se černá havrany a druhá je bílá od volavek. Napočítám tady 12 kání lesních a nad Knížecím opět krouží pravděpodobně sobotní mladý orel. Posouvám se o pár kilometrů dál, míjím odbočku na Vlhavy u Pištína zabočuju na Břehov. Krásné jihočeské silničky. Kouknu na maličký rybníček Podmůstek. Volavky bílé a popelavé a pár kachen a krásná pozorovatelna. Otáčím se a zanedlouho parkuju u Dehtáře. Je na poloviční vodě a okolo celého Dehtáře se rozprostírá široký pás bahna. Zaparkuju vedle oktávky. Po chvíli zjišťuju, že tu neparkuje birder, jak původně myslím, ale „hledač pokladů“. S motyčkou a detektorem kovů běhá po bahně. Chvíli ho pozoruju monokulárem. Na bahnech se skupina vran obecných vrtá také v kopečkách bahna, tak nevím, kdo pro koho je vzorem.
Obracím pozornost na vodu a vzduch. Je tu mnoho racků chechtavých všech věkových kategorií. S neustálým štěbetáním létají vzduchem, usedají na hladinu, aby vzápětí opět vzlétli. Mezi nimi vynikají velikostí rackové bělohlaví a na ostrůvku najdu později jednoho racka žlutonohého. Počty potápek roháčů jdou do stovek. Někteří roháči září čistou bílou náprsenkou na dálku. Někteří spí na hladině, jiní se pilně potápí a často se vynoří s rybkou v zobáku. Mezi sebou se proplétají mladí i staří roháči. Jen s krky vyčnívající z vody jako periskopy vykukují kormoráni velcí, druhá jejich parta je na ostrůvku a nastavuje křídla sluníčku, které kupodivu ještě trochu hřeje. Kachna divoká je počty stejně zastoupená jako potápky roháči. Ve velkých skupinách plují na vodě, ve skupinách stojí u břehů. Kačeři krásně vybarvení s lesklými hlavami si čistí pěří. Černé lysky svým typickým kyvadlovým pohybem hledají potravu ve zbytcích rákosí. Chystám se k přesunu dál k hrázi. U auta zastavím u strakapouda velkého, jak tluče o stošest do kmene borovice. Na holých keřích se zbytky bobulí hodují houfy sýkor, pěnkav a mezi nimi jeden jíkavec.
Další zastávku na hrázi u sila. Desítky racků se tu perou o zbytky chcíplých ryb, které jsou na mělčině u břehu. Svým křikem vyhnali všechny kachny do patřičné vzdálenosti. Koukám na kamenité ostrůvky, ale budu je mít ještě blíže, až se zase přesunu mezi rekreační domky a chaty. Jsou tu schody k vodě a dnes díky polo vypuštěnému rybníku i dlouhá oblázková pláž. Můžu stavět monokulár až u vody a mám výborný výhled po celé hladině. Začínám „lustrovat“ opět od začátku. Přes racky a kormorány se dostanu opět k vránám a k „hledači pokladů“. Za „hledačem“ jsou rozlehlé louky s roztroušenými koly sena, jedna, dvě pět kání si hoví a číhá na kořist, nebo jen odpočívají. Přímo proti mně je pár husic rezavých. Daleko na fotku, tak nasazuju redukci na iphona a Prominar. Nad loukou plachtí orel mořská a zdevá husice ve chvíli, když mačkám dálkovou spoušť na telefonu, tak mám aspoň „letovku“. Na ostrůvcích jsou dvě stovky hus velkých a mezi nimi dvě bernešky bělolící. Každá na jedné straně ostrova daleko od sebe. Na druhém ostrůvku se to hemží čejkami chocholatými a mezi nimi opět šest jespáků obecných. Že by to bylo sobotní velké hejno z Volešku?? Koukám na ně přes půl rybníku, nemít monokulár, ani si člověk tady „neškrtne“, jak se říká. Pomalu se balím, mezi kachnami najdu ještě dva poláky velké a jednu chocholačku, čírky obecné jen odhaduju na 40 hlav. Odjíždím, chci se podívat ještě na letiště u Tchořovic, když pojedu okolo.
Na letišti na ploše zvednu kání lesní, jinak nad hlavou přelétá hejno asi 30 hřivnáčů. Včera přes naší chalupu létalo jedno hejno za druhým, pěnkavy, zvonci, kosi, hřivnáči, sýkory, špačkové. I uschlý jilm včera připravil nádherné divadlo. Jeho suché koruně se zastavili zvonci, špačkové, hrdličky, pěnkavy, vrabci polní, strakapoud velký, žluna zelená a poprvé tady na stromě jsem si zapsal jíkavce. Z dravců včera nad chalupou přeletěly čtyři káně lesní a dva krahujci obecní. Na poli se opět ukázala úplně světlá káně lesní, ale je neuvěřitelně plachá. Přilétá vždy na podzim už třetí rok.
