Je sedm ráno a už cpu birderské věci do auta a startuju. Koukám, e u sousedů se za oknem hýbe zaclona. Mířím na Strakonice, kde máme setkání s Vláďou a naplánovali jsme si takový menší okruh po rybnících. V Horažďovicích zajíždím na benzínku, ale akorát jsem se trefil do předávání služby, tak si tam dám první ranní kávičku. První z deseti až dvanácti, co mě během dne čekají. No každý by měl mít nějakou neřest-). Služba je předaná a paní mi oznamuje, že stojany fungují. Beru plnou a vyrážím dál směrem na Strakonice. GoogleMaps si s přehledem poradí s adresou, kterou mi Vláďa zadal kde bude čekat a tak za pár minut po vjezdu do Strakonic už společně míříme na České Budějovice.
Musím se ještě maličko zastavit u GoogleMaps. Čím dál tím víc se mi ta aplikace líbí. V pátek večer jsem si tam naklikal všechny předpokládané zastávky v pořadí, jak jsem potřeboval a naplánoval a celou naší cestu to fungovalo naprosto dokonale. Automaticky nás to navádělo bod po bodu, jak jsme chtěli.
První zastávka je na rybníku Nadvesní u Čejetic. Rybník je vypuštěný a tak nám jeho prokoumání netrvá dlouho. Míříme na Markovec s malou zastávkou u Potočného rybníka, kam se shromáždily kachny z vypuštěného Nadvesního. Markovec je na plném stavu vody, labutě, lysky, březňačky, volavky a roháči. Přejíždíme na Žižku, kde jsou na hladině také pouze březňačky a v rákosí stojí volavky popelavé. Pěšky míříme k monumentu lapky Žižky a přemýšlím, jak snadno se dá změnit historie. Lapka a lupič nebo národní hrdina? Stačí jen změnit (jako pomalu na vše) úhel pohledu. Nad hlavou nám letí dvě husy velké. Za několikametrovou masou kamene a betonu vytvarovaného do busty Žižky je Malý Markovec. Břehy zarostlé rákosím, tak hledáme místečko, odkud se podíváme, co je na hladině. Kachny, kachny, kachny…
Přejíždíme k Řežabinci, který je jedním z hlavních cílů dnešního dopoledne. Zastavíme se ještě u rybníčku Miska. Okolo nás létají sýkory, vrabci polní a strnadi obecní. Je vidět, že tu byl pravděpodobně hon, jelikož jen se mihneme mezi rákosím, kachny se dávají na úprk s hlasitým kejháním. Zůstávají jen volavky bílé a popelavé. Silnička nás vede okolo ohromného statku, na jeho pastvinách je z jara vždy pár stovek hus. Projíždíme Ražice a zabočujeme hned za přejezdem na cestičku, která nás dovede až k parkovišťátku u Řežabince, kde necháme auto. Sice můžeme zajet až k pozorovatelně díky povolení, ale proč rušit kouzlo ranního ticha. Bereme klíče od pozorovatelny a stativáky a vydáváme se na krátkou cestu. Z jedné strany máme rákosí rybníku s občasným výhledem na hladinu a z druhé kouzelné tůňky, které z jara ožijí jak ptactvem, tak obojživelníky. Je tu podstatně citelnější chlad, ale svižnější tempo nás zahřeje. Odemykáme horní patro pozorovatelny a rozhlížíme se po rybníku. Vzhledem k malému prostoru pozorovatelny jsou zvenčí na stěně připevněny držáky, kam mohu zastrčit část stativu s monokulárem. Dobře vymyšleno, jelikož s klasickým stojanem bychom toho moc přes okna neviděli.
Naprostou přesilovku tu mají kachny divoké a napočítám 50 volavek bílých. Určitě to není konečný počet, spousta jich bude ještě na okolních loukách. Pozorujeme potápky roháče, lysky černé, skupinku asi 30ti čírek obecných. Kormoráni loví a odpočívají na menším ostrohu v místech, kde se před 2 roky pohyboval lyskonoh. V monokuláru se nám ukáže 6 potápek černokrkých, které sledujeme, než nám zmizí za rákosím. Po téměř hodině balíme a vracíme se do auta. Uděláme ještě zápis na pozorovatelně do zdejšího sešitu. Na louce u parkoviště lehce a pomalu nízko nad zemí plachtí jestřáb lesní. Chceme pokračovat dolů k Budějovicím a projet Čejkovice s jejich rybníky. Co mě ale zarazilo, byla dnešní absence dravců. Žádný moták, žádný orel a to jsou druhy, které jsem tu měl prakticky pokaždé. Z auta máme ale mnoho kání a poštolek. Dokonce s námi závodil jeden strakapoud a žluna zelená.
Přejíždíme k Budějovicím. Mám rád zdejší kraj, možná i pod dojmem mého oblíbeného spisovatele Jiřího Hájíčka, který děj svých knih umístil právě do okolí Budějovic. Projíždíme Čejkovice a u sádek stavíme na Mlýnském rybníku. Kachny, kachny, kachny… Asi bych měl nadávat, jelikož opravdu není pomalu na co koukat, ale nějak jsme s tím i počítali s podobným výsledkem a jsme s Vláďou rádi, že jsme vypadli ven. Z Mlýnského přejedeme na Vyšatov a na Motovidlo, které je bez vody. Přes pastviny, kde z jara se ukázaly volavky rusohlavé se dostáváme na Novohaklovský rybník, který letos jako jeden z mála měl štěstí na bahňáky jako břehouši černoocasí, kolihy velké, bekasiny otavní jespáky a vodouše. Dnes je na hladině osamocený racek bělohlavý a sledujeme jak v tak v pozdní dobu ještě roháč krmí mladé. Zadem se chceme dostat na Vrbenské rybníky. Před vjezdem do Budějovic potkáváme místního birdera, jak si to štráduje po silnici. Zastavujeme auto a jdeme poplkat. Nad hlavou nám přeletí dva havrani a v dálce loví káně lesní a poštolka obecná svůj oběd. Ve finále se rozhodujeme vypustit Vrbeňáky i Dívčice a přesunout se přímo na Knížecí a Volešek, který má být dnešní tečkou. Ke knížecímu zajíždíme zadem až k hrázi a čeká nás vypuštěný rybník po výlovu. Z velké vodní plochy zbyla malá loužička okolo několika ostrůvků. Tam sedí 15 racků chechtavých a majestátní mladý orel mořský. Na poli u hráze je víc jak stovka volavek bílých, jak jsou rozestoupeny okolo potůčku. Rackové začali vyhánět orla a ten nám předvedl nádherné letové manévry doprovázené jeho křikem. Obletěl rybník, aby se vrátil tam, odkud se ho pokouší rackové vyhnat. Na bahnech jsou ještě vrány obecné.
Přesouváme se zpátky ke státovce a zajíždíme do vesničky Pištín, kterou musíme projet, abych se dostali na hráz Volešku. Na Volešku je víc jak 100ka roháčů a kachny nepočítáme. ALE!! Na druhé straně je břeh rybníka lemován přinejmenším 200kou čejek chocholatých, mezi kterými najdeme 6 menších bahňáků, jak se pak ukázalo, Vláďova teorie byla správná, šlo o jespáky obecné. Startujeme auto a vracíme se ke státovce a pokusime se sjet na polní cestu, která nám umožní podívat se na čejky a bahňáky blíže. Problém je neuvěřitelný hrb, kde fordem vždy drhnu a nerad tam jezdím. Je tam ještě jeden sjezd, ale z toho místa se díky neuvěřitelné džungli nedostaneme kam potrebujeme.
Sjezd dopadl dobře (horší je to vždy opačným směrem). Závora nás v lesíku nepouští dále, tak parkujeme u ní a těch pár desítek metrů už dojdeme. Tady, mezi rybníky je vidět, kolik Volešku chybí vody. Bahna se táhnou na desítky metrů, než se dotknou vody. Skupinka volavek bílých a popelavých se líně vznáší do vzduchu, jak nás uvidí, aby přistála o pár desítek metrů dál. Čejky zůstávají, opravdu jich je 200 – 300. Mezi starými jsou vidět i letošní mladé. Najdeme i naše malé bahňáky – opravdu jde o jespáky obecné. Trvá nám dost dlouho, než prohlédneme celé hejno, co kdyby se tam ukrýval nějaký ten špíček????
U auta pak ještě sledujeme aspoň stovku havranů, kteří přilétli na vedlejší pole, pak už jen nastartovat a vrátit se na silnici a dodržovat směr Vodňany, Strakonice, kde jsem Vládika vysadil a přes Horažďovice jsem se vrátil domů.