Hlášené krásné počasí na víkend společně se severskými labutěmi zpěvnými na Lenešickém rybníku mě nutí o víkendu vyrazit ven. V sobotu proto zvedám telefon a volám Vláďovi, domlouváme se na neděli. Jezero Most a „Lenešák“ se má stát naším cílem a plánovaný druh labuť zpěvná a morčák prostřední.
Neděle ráno, budík na pátou, přece to mám do Mostu 180 kilásků. Vstávám a hudrám na „blbého“ koníčka, který mě nutí vyrazit do mrazu za tmy ven. Teploměr ukazuje -4, v kuchyni zapínám kávovar, abych měl zásobu tekutin na cestu, vybírám mluvené slovo, na to se opravdu těším. Po léta sbírám věci okolo Jaroslava Foglara a včera se mi povedlo získat unikátní audio záznamy ze soukromého archívu.
Cesta paráda už i díky poslechu a modré obloze, když se sluníčko vyklubalo ven. Typicky krásné jarní počasí. Vše se kazí nad Mostem, kdy vjíždím do husté mlhy. Je vidět na pár metrů, no potěš koště. Není vůbec vidět, semafory jen slabě problikávají, auta jedou krokem, dávám navigaci, abych vůbec trefil na nádraží pro Vláďu. Jedu z opačné strany města. Tam díky mlze přijíždím společně s jeho vlakem. Zaregistruju ho až u auta, jaká je mlha, ještě že i já stojím neustále na stejném místě.
Na jezero Most nemá význam vyrážet, koukáme na online kameru u Milady, stejně hustá mlha, viditelnost nula. No uděláme si radost a vyrazíme se podívat, jak přežila zimu naše známá rodina sýčků. Sedáme do auta a vyjíždíme. Uvidíme, jak se to pak s mlhou postupem času vyvrbí.
Sýčkové jsou na místě, malá rozkošná sovička na nás kouká, ale i tady je mlha, ale každopádně je větší viditelnost, tak běžím do auta pro fotoaparát, sýčka přece nefotografuju každý den. Z fotky díky již zmíněné mlze asi moc nebude, ale to uvidím až doma.

Řešíme kam dál, domů se nám nechce, tady, nad údolím je krásně, ale mlha pod námi nás straší. Most i Miladu halí stále mlha, tak vyrážíme na Lenešák. Jen vyjedeme kousek nad Most, čaroděj mávnul proutkem a vítá nás opět sluníčko a nádherný jarní den. Těšíme se na labutě. Jen se blížíme k Lounům, pomalu zapadáme opět do mlhy, kterou Vladimír přivolal svým neustálým „sejčováním“ po cestě...jak se říká, co si člověk přeje, to se stane. Příště pojede v kufru. U Lenešického rybníku vidíme asi tak 10m před sebe. Vytahujeme termosky a aspoň se nasnídáme, dělíme se kachnami. Mlha neřídne, tak volíme náhradní program, Nechranice.
Od minulé cesty pokročili se stavbou dálnice a tak u Nechranic jsme dříve, než jsme čekali. Příjemné překvapení. Zajíždíme do naší oblíbené zátoky, kde nás vítají stovky racků a kachen.

Paráda!!!! Hned se nám zrychlí tep nadšení a v očekávání. Vybalíme věci a vyrážíme pomalu podél pobřeží, zdravíme se s jediným rybářem široko daleko a pak už se kocháme vodním ptactvem. Kachny ani nepočítáme, stejně tak chocholačky a poláky velké, najdeme jednoho samce ostralky štíhlé a letošní první čírky obecné, které jsou ve společnosti hoholů severních. Je nádherné počasí, v dálce vidíme sedět dva orly mořské na ledu nedaleko velkého hejna racků. Vracíme se k autu a cvičíme fotografování v praxi na hejnu konopek obecných.

V autě se domlouváme, že zkusíme Lenešický rybník ještě jednou, nevěříme, že by se mlha už nezvedla a tak se vracíme na místo činu. Pole před Lenešickým rybníkem je plné labutí, víc jak 60 labutí se tu pase na trávě. Netrvá to dlouho a mise labutí zpěvných je splněna. Najdeme dvě. Fotografujeme z dálky, nebudeme je plašit a zvedat, jsme spokojení, že jsme labutě viděli, fotka je vedlejší produkt.


Pokračujeme k rybníku samotnému, viditelnost je výborná tak postavíme stativáky. Hejno hus velkých, mezi kterým marně hledáme nějakou vzácnější bernešku, tak potěší aspoň husy běločelé. Jinak samá klasika od hoholů, kormoránů, poláků a roháčů po racky chechtavé a středomořské.

Přesouváme se na druhou část rybníku, kde už birdují, jak se za chvíli dozvíme manželé z Prahy, kteří přijeli najít labuť zpěvnou. Chvíli se s nimi zdržíme a ukazujeme jim morčáky prostřední, čírky obecné, kopřivky, hoholy, husy. Přece jen je naše technika o stupínek výš. Posíláme je na louku, kde najdou „zpěvanky“ a my jedeme na poslední dnešní bod Lenešáku, kde jsme ráno snídali a začínali. Tady už nás žádné překvapení nečekalo, ale s dnešním seznamem jsme velice spokojeni. Sedáme do auta a vyrážíme směrem na Žatec.
Přejíždíme okolo labutí, kde stojí stále naši známí. Brzdíme a automaticky vytahuju stativák, je nám jasné, že jich dalekohledy nemají šanci vzácné zimní hosty najít. Labutě zpěvné v hejnu najdeme poměrně brzo a ukazujeme je kolegům. To si dnes můžu vybarvit modré okénko za dobrý skutek do Modrého života. Pak už jen zavezu Vláďu na nádraží v Žatci a vyrážím domů. .. Jesenice, Kralovice, Plasy, Plzeň....bratru i s ranní cestou zase 500km padlo.