Děkuji všem, kteří sdíleli své příběhy na eBird. Je úžasné číst o tolika různých způsobech, jak se lidé věnují pozorování. Komunita eBird je ohromně rozmanitá. Spojuje lidi se spoustou příběhů kolem světa, kteří sdílí vášeň pro ptáky a touží se dozvědět víc. V tomto příběhu z eBird se Sarah Kamis podělí o to, jak se dostala k pozorování a co to přineslo do jejího života.

Big Belt Mountains
Sarah Kamis pozorování v Big Belt Mountains v Montaně.

Můj příběh o pozorování ptáků. Napsala Sarah Kamis
Náš tábor v Riverbanku a já jsem hodně nevrlá, protože jsem se právě probudila a neměla jsem zrovna náladu připojit se ke svým energickým přátelům u ohně, a tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít dolů po proudu až k místu, kde se násyp potkává s kaňonem. Vyzbrojená rozkládací židlí, pivem a dalekohledem jsem se rozhodla zjistit co se tu děje, když je tu ticho a klid. Ne, že bych byla už pozorovatel, ale tou dobou jsem byla prostě ráda, když jsem byla v přírodě sama.
Už 4 měsíce dělám záslužnou, ale opravdu stresující práci s lidmi, kteří se stali obětí domácího násilí, sexuálního napadení nebo stalkingu. Pracuji jako advokátka. Většinu času trávím v přímém kontaktu s lidmi, kteří si právě prochází krizí způsobenou nedávným útokem nebo s takovými, kteří zažili měsíce nebo i léta psychologického týrání. Neexistuje způsob, jak se při takových setkáních vyhýbat stresu ale stále mě ohromuje síla a duchaplnost lidí, se kterými pracuji. Často jim opakuji, že věřím v jejich práva, důstojnost, respekt a bezpečí, ale to mě nechrání před stresem, který tato práce přináší. Je pro mě čím dál víc těžší oddělit práci od soukromí a často se přistihnu, že na to myslím. Jestli chci v této práci pokračovat, musím si především udržet vlastní pohodu a zdraví.

Zpátky k Riverbanku. Uviděla jsem něco modrého míhat se křovím. Rychle to zmizelo. Moje ospalost a mrzutost se ještě nevytratily a mě štve, že na jasné modré obloze není ani jeden orel. Pak se vrátilo něco do mého zorného pole. S nutnou dávkou pesimismu si přikládám dalekohled k očím. Znovu se to vytratilo, ale já skepticky čekám s dalekohledem na očích. Pak se to vrátilo a já jsem zůstala koukat s otevřenou pusou. Dívala jsem se z očí do očí divokému lesňáčku žlutohrdlému. Měl přes oči černý pruh, až výrazně žlutý krk a působil přesně jako nějaký lupič z animáku. Ale jeho pronikavý pohled mu dodal opravdovou vážnost. Sledovala jsem, jak se prodírá houštím až k vodě. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem nevnímala čas a myslela jsem, že sním. Jsem si jistá, že spousta pozorovatelů hodně dobře ví, o čem mluvím. Vrátila jsem se ke svým drzým přátelům, ale nyní jsem už měla dobrou náladu, a tak mi jejich žerty nevadily. Až když jsem si vzala svojí první začátečnickou pozorovatelskou příručku, zjistila jsem, co jsem to vlastně viděla.

V momentě, když jsem uviděla lesňáčka žlutohrdlého, nevědomky jsem našla důležitou část svého léku na pracovní stres. Pozorování ptáků mě nutí žít v přítomném okamžiku a zažívám opravdovou úlevu, když vidím všechen ten život a pohyb přímo za dveřmi. Díky eBird jsem zjistila, že můj dům se nachází necelých 100 metrů od místa, kde bylo pozorováno 85 druhů. V druhé polovině května jsem strávila v podstatě každé ráno koukáním se, jak rehci sedají na okraje větví a papežík lazurový hrdě zpívá svou písničku. Na malou chvilku jsem zahlédla také lesňáčka křovištního. Tam jsem se zamilovala do střízlíků a rozčilovala nad tím, jak těžko se od sebe dají rozeznat jednotliví tyranovití. Opravdu bych nebal schopná pokračovat ve své práci, kdyby nebylo pozorování. A eBird mi umožnil skočit do pozorovatelského světa rovnýma nohama.

Střízlík zahradní sedící ve větvích

Zdroj: ebird.org
Překlad: Peter Haluza