15.1.2021 je dalším dnem vhodným na birding. Mám jednání ohledně webu v Roudnici nad Labem a tak využívám situace a spojuju příjemné s užitečným. Vyrážím před schůzkou na jezero Milada, lepší počasí jsem si ani nemohl vybrat, chumelenice, viditelnost na pár metrů, mráz... si říkám po cestě. Počasí se ale moudří každým ujetým kilometrem a příjezdem k Miladě přestává padat sníh, utichá vítr, viditelnost je víc, než dostatečná. Už po cestě jsem koukal na velké počty kání, které seděly na zasněžených polích, nebo na stromech podél silnice, stejně tak jako hejna kvíčal.
Dívám se na asfaltku, která se vine okolo Milady, kterou bohužel pokrývá asi 10cm vrstva sněhu, tak koloběžku ani nevyndávám. A dobře jsem udělal, jak jsem za chvíli zjistil, pod napadaným prašanem je místy zmrzlý led, stačí, že se kloužu v botách. Už vstup na cestu byl šokující, z vody na mne koukají dvě hlavy otužilců...no, asi koukám dost vyjeveně, jelikož se začnou smát. Já zachumlaný, čepice, rukavice, teplé boty...jen vrozená ostýchavost mi brání si otužilce „vyblejsknout“.

Zaměřuju se raději na poskakující sýkořice vousaté, které se proplétají hustým suchým rákosím, z kterého vylétli i dva strnadi rákosní. Nad hlavou se proletí hejno pěnkav, okolo mne se motají sýkory koňadry a modřinky. Z rákosí vypluje mohutná flotila poláků velkých, napočítám 128 „kousků“. Polák velký je zde zastoupen v hojném počtu po celém jezeru. V zadní části pláže je okolo 30ti kormoránů velkých, lysky a chocholačky už ani nepočítám. U břehu loví pan a paní morčákovic (velcí). Samec je nádherný.

Hledám potáplice, ale vidím jen lovící kormorány a roháče, ani velkých racků tu není nějak moc. Pomalu postupuju, stativák na rameni tlačí, nějak jsem si odvykl. Dělám časté zastávky, nejen na hladině je život. Ve vzduchu létají havrani, lovící káně, na stromech u cesty čížkové a v dálce sedí poštolka, konopky se pohybují vedle cesty na uschlé trávě. U odpočívadla dělám vetší zastávku a důkladně pozoruju hladinu – odměnou jsou dva turpani hnědí.


Pomalu docházím až na jeden konec Milady, sleduju 4 letící labutě velké, 5 jich ještě hledá potravu na hladině. Radost mi dělají i dvě kaholky a hejno 10ti hoholů severních. Začíná opět poletovat sníh usazuje se na optice jak fotoaparátu, tak stativáku a pomalu se stejně šeří, vyrážím na cestu zpět. Občas ještě stativákem prozkoumávám vzdálený komín, kde bývá sokol, no dnes mám smůlu. Každopádně s přibývajícím večerem se obloha plní snad tisícovkou velkých racků, kteří mi celou cestu krouží nad hlavou a dělají mi společnost až k parkovišti. K autu se dostávám za poměrně hustého sněžení, přes pokročilý čas a hustého sněžení má Milada stále dost návštěvníků, ať běžce, každý před startem mačka stopky na hodinkách, nebo pejskařů, ale i rodiny s dětmi, na stráni s parkovištěm bobují děti, touhle pokročilou hodinu už jen na zmrzlé trávě, sníh je vydřený. Skládám „nádobíčko“ přezouvám se do lehčích bot a vyrážím na plánovanou schůzku do Roudnice..