V současné době z rákosin na březích rybníků, ale také v bylinných porostech podél vodních toků, v suchých rákosinách s příměsí kopřiv, v pásech křovin i na okrajích řepkových a obilních polí můžeme slyšet neúnavný zpěv našich 4 druhů rákosníků. Občas se objeví i vzácnější, kteří jen migrují a nehnízdí u nás, například rákosník tamaryškový nebo rákosník pokřovní.

Rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris) 0,00 - 1,40
Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus) 1,40 - 3,12
Rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus) 3,13 - 5,49
Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), 5,50 - 7,39
Rákosník tamaryškový (Acrocephalus melanopogon), 7,40 - 8,33
Rákosník pokřovní (Acrocephalus dumetorum) 8,34 - 9,55

Rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris) je výlučně tažným druhem. Zimuje v jihovýchodní a jižní Africe. Velikostí i zbarvením se velmi podobá Rákosníku obecnému (Acrocephalus scirpaceus). Nejspolehlivějším určovacím znakem je zpěv, který přednáší vsedě, velmi často skrytý v husté vegetaci. Ze všech našich rákosníků je Rákosník zpěvný nejméně vázán na mokřiny. Hnízdí v hustých bylinných porostech podél vodních toků, v suchých rákosinách s příměsí kopřiv, v ruderálech na skládkách a výsypkách, v pásech křovin i na okrajích řepkových a obilních polí. Hnízdo staví hlavně samice, vplétá je mezi svislé stonky rostlin nebo větviček keřů vždy do 1m nad suchou zemí. Na 3-5 vejcích se střídají oba partneři, s krmením potomků samec samičce pomáhá. Po vyvedení mláďat z hnízda si rodiče mláďata rozdělí mezi sebou a pár se rozpadá. V době hnízdění se živí hlavně hmyzem a jeho larvami, na podzim přibývají i různé plody např. bez černý, krušina, dřín, rybíz.

Rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus) je tažným druhem odlétajícím převážně přes západní Středomoří až do subsaharské Afriky. Je velmi podobný Rákosníku zpěvnému (Acrocephalus palustris), rozlišovacím znakem je zpěv a hnízdní biotop, kterým jsou rákosinové porosty kolem rybníků. Hnízdo staví jen samice zpravidla do 1m nad vodou. Hlavním stavebním materiálem jsou části loňských rákosových květenství. 3 až 5 vajec zahřívají střídavě oba rodiče 12-13 dní. Některé páry zahnízdí ještě podruhé. Živí se výhradně živočišnou potravou a to hlavně hmyzem a jeho larvami, které loví hlavně v rákosinách, ale také i v křovinách a na stromech.

Rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus) je typický tím, že při zpěvu často vzlétá vzhůru a pak se snáší s roztaženými křídly a rozevřeným ocasem šikmo zpět. To žádný jiný náš rákosník nedělá (výjimkou je v Evropě nejvzácnější rákosník ostřicový). Zimuje v tropické a jižní Africe, zpět se vrací v druhé polovině dubna až začátkem května. K hnízdění vyhledává okraje rybníků s rákosinami a hustým spodním patrem, zvláště ostřicemi a kopřivami, hustě zarostlé kanály a strouhy. Živí se převážně hmyzem a jeho vývojovými stádii, také pavoukovci a drobnými plži. V mimohnízdní době se živí i malými bobulemi (bez, maliny).

Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) je největší z našich rákosníků, dosahuje velikosti špačka. Dnes již bohužel není tak běžný jako dřív. Žije ve vysokých a v hustých rozsáhlejších porostech rákosu při březích rybníků. Často zpívá z vrcholku rákosu s široce rozevřeným zobákem, načepýřeným peřím na temeni, polosvěšenými křídly. Hnízdo v květnu a červnu splétá jen samice tak, že kousky rákosových listů postupně obtáčí a svazuje dohromady několik rákosových stébel, takže to vypadá, jako by stébla přímo prorůstala stěnami hnízda. Materiál je sbírán mokrý z vody nebo je namáčen. Hotové suché hnízdo je velmi pevné a odolá i silnému větru. Vždy visí nad vodní hladinou, nejčastěji ve výšce 25-75 cm, jeho stavba trvá zpravidla 5 dní. Na 4 až 5 vejcích sedí střídavě oba rodiče. Do rovníkové a jižní Afriky se ptáci vydávají v srpnu až září.

Rákosník tamaryškový (Acrocephalus melanopogon) se velmi zřídka objevuje na tahu v České republice. Nejsevernější hnízdiště tohoto rákosníka je na Slovensku ve Gbelcích.

Rákosník pokřovní (Acrocephalus dumetorum) byl poprvé pozorován v České republice 19. června 2014 u Bukovského rybníka nedaleko Těchařovic. Další pozorování je z června 2020 u Olomouce.