Takzvaní močáloví rybáci jsou vždy potěšením pro oko, typicky je můžeme vidět, jak se s radostí krmí nízko nad vodou, nevypočitatelně létají a smáčejí se sem tam o hladinu, podobně jako racek malý. Tento článek se soustředí na tři druhy: rybák černý, rybák bělokřídlý a rybák bahenní.

Rybák černý
Zmíněný druh ptáka se vyskytuje od západní Evropy až po centrální část Ruska a v zimě i v Africe. Poddruh „americký rybák černý“ žije na severu Ameriky a zimu přečkává jižněji, od centrální části až po Jižní Ameriku.
Rybák černý je v Británii chovaný zřídkakdy, ale pravidelně sem migruje jak na jaře, tak na podzim. Jihovýchodní větry, především v květnu, mohou způsobit doslova příval těchto ptáků. To se projevuje často na pobřeží, ale ve vnitrozemí to také můžeme vidět; je to vlastně typický pták vyskytující se u jezer a při vodních nádržích.
Toto je velice elegantní druh, má štíhlé tělo a úzký zobák, krátké nohy s neviditelnými „koleny“, když se usadí. Opeření u dospělých jedinců je nádherné a nápadité: nejtmavší čerň na hlavě a šedočerná barva na těle se světleji šedými svrchními částmi křídel a ocasu. Spodní část křídel je jednolitě šedá, dolní část ptáka bílá a zobák a nohy jsou tmavé.
Co se týče zimního kabátku, hlava a vrchní část těla se změní na bílo, ponechají si pouze tmavou cestičku na koruně hlavy, která směřuje dolu napříč ušními kryty (vypadá to, jako by měli sluchátka na uších), a také mají charakteristicky tmavé známky peří na hrudi. Zadní část těla je šedá.
U mláďat je kabátek tmavý se značnou příčnou hranicí lemování, která tvoří efekt jasného pruhování. Nohy jsou načervenalé.
„Americký rybák černý“ je opravdová rarita v Británii, byl zde zaznamenán opravdu jen párkrát. Nejčastěji se s ním potkáme na podzim v podobě mláďat. Od rybáka černého se liší v tom, že je shora tmavší – na kabátku i v zadní části. S bederním značením vedoucím k temným, šedým křídlům. Toto můžeme nejlépe vidět za letu. Tmavá pěšinka na koruně a ušních krytech je také trochu znatelnější. Dospělí jedinci jsou v létě tmavší, sametověji černí na hlavě a trochu bledší v horní části křídel.

Rybák bělokřídlý
Tyto druhy se vyskytují od východní Evropy přes celou Asii, v zimě i v Africe a severní Asii, až po jih Austrálie. Je to velice vzácný pták v Británii, je pouze kolem 20 záznamů během roku, které zahrnují především dospělé jednice na jaře a v létě a mláďata na podzim. Tak jako u rybáka černého se tento druh může vyskytovat téměř kdekoliv a má dlouhou historii, během níž se objevil právě i u vnitrozemských jezer a při vodních nádržích, zejména na jihu a ve střední Anglii.
Je nepatrně menší a podsaditější než rybák černý, má kratší zobák, kratší a širší křídla a kratší ocas s mělkou vidlicí. Nohy jsou delší než u rybáka černého, často s viditelnými „koleny“, když se posadí.
Dospělí jedinci jsou okouzlující: nápaditá sametově černá barva na hlavě a těle, na křídlech je vedená jasná a kontrastně bílá hrana. Torzo a ocas jsou také čistě bílé, ale vrchní část křídel je sytě černá, což je v kontrastu se zbytkem křídel. Je to velmi důležitý znak potřebný k rozlišení od dospělého rybáka černého. Zobák je tmavý, nohy červené.
Dospělí mají v zimě bílé hlavy a vrchní část těla jako rybáci černí, ale na koruně mají cestičku menší (často oddělenou od tmavých krytů uší), nenalezneme zde žádné tmavé lemování a zadní část spolu s ocasem je bílá. Mláďata mají tmavě pruhované svrchní části těla jako rybák černý, ale tento kontrast je mnohem silnější, tudíž vytváří jakési „sedlo“, které můžeme jednoduše zpozorovat jak v klidu, tak za letu.

Rybák bahenní
Tento druh se objevuje od západní Evropy napříč Asií, přezimovává v Africe, vyskytuje se i jižněji v Asii a v oblasti Austrálie. Je to zřejmě nejvzácnější pták z našeho tria druhů (rybák černý, rybák bělokřídlý, rybák bahenní) v Británii, ale stále je více než 200 záznamů o jeho spatření. Na jaře se objevují malá hejna ptáků, ale bývají i rozptýlení.
Tento druh je největší a robustnější než rybák černý, má delší a zavalitější zobák, delší a širší křídla a nepatrně tmavší ocasovou vidlici. Nohy jsou delší než u rybáka černého a mají viditelná „kolena“, když sedí. Za letu to vypadá mnohem robustněji, než je tomu tak u předchozích dvou druhů. V létě mají dospělí tmavý vršek, šedé tělo a bílou tvář, což připomíná ptáka sterna z rodu rybkovitých. Nicméně se liší ve struktuře – všimněte si především mělké ocasové vidlice – a také opeření. Vrchní část je tmavě šedá, mnohem tmavší než u druhu sterna. Má také silně kontrastní bílé tváře, ostře značený bílý otvor a spodní krycí peří, světle šedá spodní křídla, středně šedou vrchní část, torzo a ocas. Nohy a zobák jsou červený.
V zimě mají dospělí bílou hlavu a svrchní část těla se značně rozsáhlou tmavou pruhovanou „čepicí“ se spíše rovným dolním okrajem, který dosahuje až k zadní části koruny, tudíž ještě více připomíná druh sterna. Horní části jsou světle šedé a zbytek torza s ocasem jsou také šedé, ačkoliv sterna má nepatrně světlejší strany. Zobák a nohy jsou tmavé.
Mladí jedinci jsou tmaví, mají kontrastní značení mezi vrchní částí, mají bledá křídla připomínající mladého rybáka bělokřídlého. Nicméně kabátek a hřbet jsou hruběji vzorované, každé peří má bledou základnu stejně tak jako bledý koneček.

	Dospělý rybák černý Díky jejich charakteristickému letnímu opeření je potěšení se dívat na všechny z rodu rybákovitých. Tento rybák černý zachycený v létě nám ukazuje typické uhlově černé zbarvení těla, světle šedou spodní část křídel a bílý konec trupu spolu s ocasem. Můžeme zde zaznamenat i černý zobák s nohami.
	Mládě rybáka černého Jeho poznávací znamení na křídlech je na této fotografii, kde je v letu, bohužel skryto, ale struktura zobáku a výrazná skvrna na hlavě ve tvaru sluchátek jsou snadno rozpoznatelné. Všimněte si také poměrně jednotného hřbetu, který postrádá jakékoliv kontrastně černé části, stejně tak jako šedého zbytku těla, horní části křídel a svrchní části ocasu.
	Mládě rybáka bělokřídlého Vidíme zde jasný kontrast hřbetu se zbytkem těla, což nám prozrazuje, že se jedná právě o rybáka bělokřídlého. Dalším klíčem k rozpoznání druhu je kratší, silnější zobák, redukovaná skvrna „sluchátek“ na hlavě, chybějící tmavé znamení na okrajích křídel, kontrast bílého těla a ocasní části a úzké bílé linie na okraji ocasu.
	Mládě rybáka bahenního Je zde dobře vidět tmavé „sedlo“ na hřbetu rybáka bahenního – ačkoliv v zimě se může objevit více šedšího peří. Ale všimněte si také spíše podsaditějšího těla s širšími křídly. Silnější zobák a rozsáhlejší tmavá skvrna na koruně hlavy, která vede až k šíji, nám také může pomoci k identifikaci, zatímco ještě větší nápovědou pro nás může být jednotná světle šedá barva na torzu těla a horní části ocasu.
	Mládě rybáka černého Díky výraznému značení na křídlech je identifikace tohoto ptáka snadná. Nicméně našedivělá místa podél křídel by nás měla donutit zpozornět. Mladí evropští rybáci černí jsou podél křídel zcela bílí, zatímco takovéto šedé zbarvení je typické pro severoamerické poddruhy „surinamensis“ nebo právě přímo pro amerického rybáka černého, velmi vzácného podzimního tuláka v Evropě. Jakýkoliv pták podobně vypadající si zaslouží podrobnější zkoumání!
	Mládě rybáka černého Tento krásný pták je mládě rybákovitých. Výrazná skvrna ve tvaru „sluchátek“, dlouhý a štíhlý zobák, kratší načervenalé nohy – to vše identifikuje mládě rybáka černého. Také zde můžeme vidět tmavé znamení na vrchní části křídel, u hrudi.
	Mládě rybáka bělokřídlého Toto mládě rybákovitých velmi připomíná rybáka černého, ale zobák je kratší a širší, nohy jsou delší a s více viditelnými „koleny“ a známka „sluchátek“ na hlavě je možná o něco méně znatelná. Všimněte si také chybějící skvrny na „ramenou“, v horní oblasti křídel. Klíčovým znakem je však hřbet, který je očividně tmavší než zavřená křídla. Vytváří tak kontrastní „sedlo“. Tento znak na rybákovi černém nikdy nezpozorujeme.
	Mládě rybáka bahenního Toto mládě z rodu rybkovití projevuje nápadně kontrastní hřbet vytvářející vzor „sedla“, tudíž je zde otázka – jedná se o rybáka bělokřídlého? Všimněte si však zejména širšího a tlustšího zobáku se zakřiveným koncem a také výrazně tmavé koruny na hlavě. Vzor na svrchní části těla se také liší. Na hřbetě můžeme vidět světle šedý základ, který vytváří pruhovaný vzhled. To vše jsou typické znaky rybáka bahenního v mladém věku.
	Dospělý rybák černý Několik šedých per stále zůstává na tomto ptákovi, který už je skoro celý v zimním peří. Vzor „sluchátek“ je výrazný – typické pro rybáka černého – a štíhlý zobák je už jen potvrzením. Stejně důležité je i tmavé značení u lopatek: nepostradatelný znak rybáka černého. Nohy jsou v tomto období červenější.
	Dospělý rybák černý Ačkoliv tento pták možná připomíná druh „Sterna“ línajícího z černého letního opeření, tento rybák černý nám ukazuje skvrny ve tvaru „sluchátek“ typické pro rybákovité. To, že se jedná právě o tento druh, nám napovídá dlouhý štíhlý zobák a poměrně krátké nohy s nezřetelnými „koleny“.
	Dospělý rybák bělokřídlý Zobák tohoto ptáka je docela krátký, není zde ani známky po tmavém značení u lopatek a „sluchátka“ na hlavě jsou celkem slabě značené, především v části přes korunu hlavy, která je bledší než ušní kryty. To vše je vodítkem k tomu, abychom mohli určit, že se jedná o rybáka bělokřídlého. Všimněte si také úzkých bílých linií vedoucích až k ocasu.
	Dospělý rybák bělokřídlý Slabě naznačená „sluchátka“ na hlavě, především v části přes korunu hlavy, a krátký zobák naznačují, že jde o rybáka bělokřídlého. Není zde žádná stopa tmavé skvrny u lopatek. Co se nohou týče, ačkoliv to na této fotografii může být hůře viditelné, nohy vypadají delší s naznačenými „koleny“.
	Dospělý rybák bahenní Světle šedobílý vzhled je za letu zřejmý. Všimněte si podsaditějšího těla, širších křídel a tlustšího zobáku. Svrchní část křídel je relativně světlá, bez známek tmavých per. Tělo a horní část ocasu mají úzké postranní bílé linie, jinak jsou našedivělé. Vzor na hlavě je jasný.
	Dospělý rybák bahenní Tento pták je menší a podsaditější, má silný zobák se zakřiveným koncem a co se týče nohou, jsou dlouhé s viditelnými „koleny“. Tyto všechny znaky ukazují na rybáka bahenního. Světle šedé tělo je typické pro zimní období, zatímco vzor na hlavě se od rybáka černého a rybáka bělokřídlého liší malými tmavými skvrnami před a za očima, což připomíná ptáka „sterna“.
	Dospělý rybák černý Pokud se dobře podíváme, rybáci černí v letním opeření jsou v oblasti hlavy černí jako saze, ale na hřbetu je už jen šedá barva. Všimněte si také typicky dlouhého a štíhlého zobáku a spíše kratších a tmavých nohou bez viditelných „kolen“. Můžeme zde také vidět bílou spodní zadní část.
	Dospělý rybák bělokřídlý Dospělý rybák bělokřídlý v zimním opeření je pozoruhodný. Hlava a tělo jsou leskle černé, o něco tmavší než u rybáka černého, zatímco hřbet je spíše šedý. Neméně pozoruhodný je také efekt bílých křídel způsobený zářivě bílým okrajem vedoucím skrz křídly. Všimněte si také těchto odlišností od rybáka černého: kratší a silnější zobák, delší a červenější nohy s patrnými „koleny“.
	Dospělý rybák bahenní Díky jejich černé čepici, bílým tvářím a našedlým tělem víme, že jde o letně opeřeného rybáka bahenního, který však může připomínat rybáka dlouhoocasého. Nicméně, jak zde můžeme vidět, rybák bahenní je větší a mnohem podsaditější, robustnější druh s tlustším zobákem, který je na konci zahnutý. Má delší nohy s viditelnými „koleny“ a v porovnání s ostatními tohoto druhu má mělkou ocasovou vidlici. Spodní části jsou tmavší než horní – charakteristicky tmavě šedé – ale naopak, oblast pod ocasem je kontrastně bílá.
	Dospělý rybák černý Kontrast mezi popelavě černou hlavou a šedým tělem je zde dobře vidět. Všimněte si zde také šedého torza těla a horní části ocasu, kde chybí jakýkoliv výraznější kontrast v přechodu směrem ke hřbetu. Typický rybák černý: dlouhý a úzký zobák, štíhlá a ostře zakončená křídla, relativně mělká ocasová vidlice.
	Dospělý rybák bělokřídlý Za letu je dospělý rybák bělokřídlý skvostný, zřejmě díky ostré hranici mezi černým tělem a světlými křídly. Klíčový rozdíl mezi rybákem bělokřídlým a rybákem černým můžeme zpozorovat zespod křídel – jednotně našedlá barva. Také si zde můžeme všimnout krátkého zobáku a červených nohou.
	Dospělý rybák bahenní Kontrast mezi tmavým vrškem a světlejším spodkem na této fotografii krásně vidět, ačkoliv tento efekt je zde umocněný díky stínům. Všimněte si také bílé oblasti na tvářích, našedlé svrchní části křídel, tlustšího červeného zobáku, šedého těla, na kterém shora nevidíme žádné kontrastní linie.

 Zdroj: časopis Bird Watch