Ptáci během migrace musejí překonávat různé překážky, včetně vysokých pohoří. Hřebeny hor jsou přitom známé množstvím dešťových a sněhových srážek, obvykle nízkými teplotami a častými změnami počasí. Krkonoše patří k významným ptačím územím České republiky (MÁLKOVÁ & LACINA 2001). Kromě hnízdního výskytu vzácných horských druhů ptáků (kulík hnědý, Charadrius morinellus, linduška horská, Anthus spinoletta,

pěvuška podhorní, Prunella collaris, budníček zelený, Phylloscopus trochiloides,slavík modráček tundrový, Luscinia svecica svecica; viz FLOUSEK & GRAMSZ 1999) je také známo, že přes hřebeny Krkonoš v podzimním období protahují početná hejna ptáků. Vizuální sledování ptačího tahu byla prováděna nad Voseckou boudou v západních Krkonoších již v rámci historické akce Balt v letech 1970-1983, která obnášela odchyty a kroužkování táhnoucích ptáků v Pobaltí, tehdejším NDR, Polsku a u nás (viz OBHLÍDAL 1977). Krkonošské výsledky z té doby uvádějí odhady 80-200 tisíc přeletujících ptáků v jedné sezoně (MILES 1980, MILES 1981). Na polské straně probíhal výzkum ptačího tahu metodou odchytu do nárazových sítí v kombinaci s vizuálním pozorováním v letech 1971-1973 (DYRCZ 1981) a během 68 dnů byl zaznamenán přelet 136 099 ex. Své vlastní výsledky vizuálního sledování protahujících ptáků v západních Krkonoších z let 2001-2005 uvádím v práci JASSO (2007a) – v tomto období jsem za celkem během 36 sledovacích dnů (153 hod.) fyzicky zaznamenal 428 772 ptáků v 85 druzích. Celkový počet na podzim protahujících ptáků v dané lokalitě jsem potom odhadl na 500 000 během dne a dalších 500 000-1 000 000 během noci (JASSO 2007a). Protože jsem ve vizuálním sledování systematicky pokračoval a taktéž jsem sčítal i na dalších lokalitách, cílem této práce je sumarizovat počet protahujících ptáků na třech místech v Krkonoších za posledních 10 let (2001-2010).

Metodika
Pozorování táhnoucích ptáků jsem prováděl v sedle nad Voseckou boudou (západní Krkonoše; viz JASSO 2007a), ve Slezském sedle u Špindlerovy boudy (střední Krkonoše) a na Pomezních Boudách (východní Krkonoše; viz JASSO 2007b). Sedlo nad Voseckou boudou (50°47´N 15°30´E, kvadrát 5258, 1 260 m n.m.) leží mezi Tvarožníkem a Sviňskými kameny. Místo je porostlé borovicí klečí (Pinus mugo) s příměsí smrku ztepilého (Picea abies) a jeřábu obecného (Sorbus aucuparia). Ptáci byli pozorováni na frontě široké asi 300 m, nejčastěji v nejnižším místě sedla a ze skály pod Tvarožníkem. Na Slezském sedle u Špindlerovy boudy (50°45´N 15°38´E, kvadrát 5259, 1 198 m n.m.; viz JASSO 2007b) byli táhnoucí ptáci pozorováni ve dvou proudech. Menší část protahovala kolem Špindlerovky a polské pohraniční boudy ve frontě široké asi 100 m. Daleko početněji však ptáci táhli asi 400 m západně od Špindlerovky v nejnižším bodě sedla (50°44´N 15°49´E, kvadrát 5260, 1 178 m n.m.). Ptáci zde ve frontě široké asi 200 m táhli lesem často jen 1 m nad zemí a v nejnižším místě proletovali korunami stromů ve výšce do 20 m nad zemí. Lesní porost tvoří smrk ztepilý. U Pomezních Bud (50°45'N 15°49'E, 1 050 m n.m.; viz JASSO 2007b) táhnou ptáci na frontě široké asi 200 m obvykle 10-20 m nad zemí. Nejintenzivnější tah probíhá přímo nad bývalou česko-polskou celnicí a následně na české straně nad hlavní silnicí a mezi budovami Horní Malé Úpy.
Sčítání ptáků probíhalo mezi 15.8.-12.11. a celkový čas strávený sčítáním byl 390 hodin, z toho po 28,5 hodiny bylo sčítáno během noci (tab. 1, 2). Chtělo by uvést přesněji např. formou tabulky rozdělení tohoto času na různé lokality (tři lokality, pro každou celkový počet sledovacích dní/nocí, počet hodin ve dne/noci, rozmezí sčítání datumy). Prostě detailněji popsat terénní úsilí, jak je dnes při sčítání ptáků zvykem – návrh tabulky je na konci rukopisu, stačilo by doplnit hodnoty. Do celkových výsledků je tedy zahrnuto i pozorování nočního tahu ve světle reflektoru v letech 2006 a 2008 v sedle nad Voseckou boudou (lejsek černohlavý, Ficedula hypoleuca, králíček obecný, Regulus regulus, budníček větší, Phylloscopus trochilus, atd.). K determinaci ptáků jsem používal dalekohled 8 × 30 a ptáky jsem určoval i podle zaznamenaných hlasových projevů. U hejn nad 20 ex. jsem počet ptáků většinou odhadoval s přesností na desítky ex. Zjištěné údaje jsem při pozorování nahrával do diktafonu a doma pak přepisoval do deníku. Tímto způsobem bylo možné zaznamenat poměrně přesně průtah do 10 000 ex. za den. Při silnějším tahu nebylo možné spočítat všechna táhnoucí hejna a proto jsem počet ptáků odhadoval na základě zjištěného minutového průměru a poměrného zastoupení dominantních druhů (zejména pěnkava obecná, Fringilla coelebs , čížek lesní, Carduelis spinus, pěnkava jikavec, Fringilla montifringilla). Při zvýšeném počtu táhnoucích ptáků jsem spočítal počet ptáků za minutu a vynásobil počtem minut po které tah probíhal. Pokud se intenzita tahu viditelně změnila, opět jsem spočítal nový minutový počet a to i několikrát za hodinu. Méně hojné druhy však byly vždy sčítány přesně. Stejnou metodu sčítání jsem použil i při nočním tahu.

Výsledky a diskuse
V letech 2001-2010 bylo na třech hřebenových lokalitách Krkonoš v době podzimního tahu celkem pozorováno 1 054 264 ex. 111 druhů ptáků. Nejpočetnějšími druhy denních migrantů byla pěnkava obecná se 776 834 ex. a dominancí 74 %, pěnkava jikavec s 93 399 ex. a dominancí 9 % a čížek lesní s 30 360 ex. a dominancí 3 % (tab. 3). Při nočním sčítání bylo zaznamenáno 79 007 ex. lejsků černohlavých, kteří tvořili 7,5 % všech táhnoucích ptáků. V tabulce by nějak chtělo vyznačit, které druhy byly sčítány ve dne a které v noci, třeba doplnit další tabulku s dominancemi ve dne a v noci (to už ne pro jednotlivé roky a jen pro druhy, které byly sčítány ve dne i v noci. Druhy zaznamenané jen v jedné denní době by mohly být vyznačeny hvězdičkou-den/dvěma hvězdičkami-noc v tab. 3. Tím by se výsledky s minimem práce velmi zpřesnily) Tah ptáků byl závislý na počasí a nejintenzivnější byl za mírného jižního nebo jihozápadního větru s oblačnou nebo zataženou oblohou. V průběhu dne táhli ptáci nejvíce hned po rozednění a během dopoledne. Nejintenzivnější podzimní migrace připadla obvykle na první dekádu října. Dne 1.10.2005 byl zaznamenán v sedle nad Voseckou boudou vůbec nejsilnější tah – 117 910 ptáků za šest hodin sčítání. Nejvyšší hodinový počet byl zjištěn na stejném místě dne 29.9.2001 mezi 7.30-8.30 hod., kdy probíhal intenzivní tah pěnkavy obecné, jejíž počet byl odhadnut na nejméně 36 000 ex. za hodinu. Za celé desetileté období byl zjištěn průměrný tah 2 703 ex. za hodinu sledování. Za velice zajímavý považuji také průtah 225 ex. ex. skřivana lesního (Lullula arborea) dne 3.10.2009 na Pomezních Boudách mezi 7-10 hod., což překovává předtím zjištěné maximum pro tento druh 187 ex. dne 4.10.2004 mezi 7-12 hod. (JASSO 2007b). Detailní přehled zaznamenaných druhů ptáků a jejich početnost v jednotlivých letech viz tab. 3. Nejlépe by bylo oddělit, nebo alespoň podrobněji okomentovat, jak se denní a noční výsledky liší (počty, zastoupení druhů). Mnohé výsledky z tabulky (např. výrazně zvýšené počty v jeden rok u některých druhů) by stály za komentář, např. vzhledem k úsilí či třeba náhodně zastiženému hojnému průtahu druhu (poukázat na „nárazovost" tahu).
Tuto práci lze srovnat s výsledky polského výzkumu ptačího tahu v sedle nad Voseckou boudou probíhajícího v letech 1971-1973 (DYRCZ 1981). V těchto třech letech byl během 68 dnů zaznamenán přelet 136 099 ex. 91 druhů. Nejhojnějšími migranty byli tehdy pěnkava obecná s dominancí 62 %, čížek lesní s dominancí 12 % a holub hřivnáč (Columba palumbus) s dominancí 9 %. Autoři pozorovali některé druhy, jejichž přelet jsem ani jednou za 10 let nezaznamenal – mezi ně patřil vrabec domácí (Passer domesticus), vrabec polní (Passer montanus), moták lužní (Circus pygargus), konopka žlutozobá (Carduelis flavirostris), pěvuška podhorní (Prunella collaris), čáp černý (Ciconia nigra), linduška úhorní (Anthus campestris), břehule říční (Riparia riparia), sýkora babka (Poecile palustris) nebo mandelík hajní (Coracias garrulus). Výsledky z české části Krkonoš nelze zatím srovnat s žádnou jinou prací v České republice. V Krkonoších byli sice nepravidelně sčítáni táhnoucí ptáci v rámci akce Balt (1970-1983) v sedle nad Voseckou boudou, ale výsledky nebyly publikovány. Navíc nebyli ptáci určováni do druhu a počet byl často jenom odhadován. Sledování podzimní migrace v Červenohorském sedle v Jeseníkách v letech 2006-2010 (www.vavrik-blog.cz) taktéž nebylo dosud zpracováno. Obtížně porovnatelná je i práce SCHRÖPFERA (1999) z okolí Holýšova v jihozápadních Čechách, kde bylo během tří let pozorováno 29 102 ex., ale z toho 15 751 havranů polních (Corvus frugilegus).

část 1	část 2	část 3

Ladislav Jasso
Proseč 25, 513 01 Semily; e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.