Řeka Dunaj se po dlouhých 2 840 km vlévá na území Rumunska do Černého moře. Nedaleko města Tulcea se dělí do tří ramen a vytváří rozsáhlou déltu. Severní rameno Chilia tvoří hranici s Ukrajinou a má délku 104 km. Střední rameno Sulina je nejmenší a má délku 71 km. Jižním ramenem Sfantul Gheorghe (Svatý Jiří) o délce 112 km protéká pětina objemu dunajské vody a je centrem lodní dopravy a turistiky na Dunaji. Celková rozloha dunajské délty je 4 178 km2 a z toho 82% leží na území Rumunska, zbytek patří Ukrajině. V déltě žije přibližně 15 000 lidí, kteří se živí ještě tradičním způsobem, zemědělstvím a rybářstvím. Z hlediska přírodovědného je délta Dunaje unikátním ekosystémem, ve kterém bylo dosud zjištěno 1 300 druhů rostlin a více než 3 800 druhů živočichů. Ptáků zde bylo pozorováno přibližně 300 druhů. Délta je významným hnízdištěm vodního ptactva. Hnízdí tu 5 druhů volavek, kormoráni, pelikáni, ibisové a kolpíci, kachny, husy, rackové a rybáci a mnoho dalších na vodu vázaných druhů ptáků. Kromě vlastní délty je pro ornitology přitažlivá i rumunská Dobrudža, krajina mezi dolním tokem Dunaje a Černým mořem. Jsou tu rozsáhlé pastviny a stepi, pahorky s křovinatými stráněmi a lesy i rozlehlá jezera a bažiny. Ve dnech 3.-14. května 2006 jsem se s cestovní kanceláří Carabus Louny zúčastnil přírodovědného zájezdu do Rumunska. Mezi účastníky zájezdu převažovali ornitologové a herpetologové, kteří se ještě dále dělili na „želvaře“ a „hadaře“. Právě proto byl program zájezdu velmi pestrý a obohatil mě nejen o zážitky ornitologické.

Histria

Rozvaliny starověkého města Histria leží na malém pahorku na březích jezera Sinoe uprostřed ploché stepní krajiny s rozsáhlými pastvinami a močály. V době našeho pobytu jsme tu pozorovali neuvěřitelné množství ptáků. Dominantním druhem tu byli všudypřítomní jespáci bojovní (Philomachus pugnax). Dále jsme tu z malé vzdálenosti pozorovali desítky jespáků obecných (Calidris alpina), malých (Calidris minuta) a křivozobých (Calidris ferruginea), břehouše černoocasé (Limosa limosa), vodouše rudonohé (Tringa totanus), bahenní (Tringa glareola), šedé (Tringa nebularia) a jednoho pěkně vybarveného vodouše tmavého (Tringa erythropus). Jednou nám před nohama vylétla i bekasina větší (Gallinago media). Hnízdit tu začínali tenkozobci opační (Recurvirostra avosetta) a všude tokaly desítky párů pisily čáponohé (Himantopus himantopus). Nad bažinami poletovali rybáci obecní (Sterna hirundo), malí (Sterna albifrons), bělokřídlí (Chlidonias leucopterus) a černí (Chlidonias niger). Potravu tu lovili i nádherní ouhorlíci stepní (Glareola pratincola). Na mělkých jezerech byly běžné husice liščí (Tadorna tadorna), různé druhy kachen, husy velké (Anser anser), labutě velké (Cygnus olor) a všemu tomu hemžení dominující pelikáni bílí (Pelecanus onocrotalus). Dopoledne přilétali lovit potravu desítky a někdy i stovky pelikánů a odpoledne se vraceli do délty. Jednou jich nad našimi hlavami přelétlo kvečeru směrem na sever dokonce 1 500 ex. během jedné hodiny. Pouze jednou jsme v této oblasti pozorovali pelikána kadeřavého (Pelecanus crispus). Z rákosin v okolí jezer se ozývali bukači velcí (Botaurus stellaris) a přeletovali bukáčci malí (Ixobrachus minutus). Z pěvců bylo možné slyšet nejčastěji rákosníky proužkované (Acrocephalus schoenobaenus), méně často rákosníky obecné (Acrocephalus scirpaceus), velké (Acrocephalus arundinaceus) a plavé (Acrocephalus agricola). Na pastvinách v okolí Histrie byli běžní konipasi luční (Motacilla flava ssp. dombrowski a feldegg) a skřivani polní (Alauda arvensis). Často jsme zahlédli i mandelíky hajní (Coracias garrulus), dudky chocholaté (Upupa epops), lindušky rudokrké (Anthus cervinus) na tahu a vzácněji lindušku úhorní (Anthus campestris), dytíka úhorního (Burhinus oedicnemus) nebo bělořity šedé (Oenathe oenathe). Z dravců tu lovily potravu hlavně poštolky rudonohé (Falco vespertinus) a orel nejmenší (Hieraetus pennatus).
Z obojživelníků byla v oblasti Histrie běžná rosnička zelená (Hyla arborea) a blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus). Na březích jezera Sinoe byla velice hojná užovka podplamatá (Elaphe tessellata). A v areálu antického města Histria pozorovali herpetologové ještěrky travní (Podarcis taurica) a chytili i vzácnou metrovou štíhlovku kaspickou (Coluber jugularis). K nezapomenutelným zážitkům z tohoto místa patřil večerní koncert tisíců bahňáků před odletem na hnízdiště za severním polárním kruhem. Večer jsme usínali za houkání sýčka obecného (Athene noctua) a ráno nás budil hlas dudka chocholatého (Upupa epops). Úžasné místo.

Les u Babadagu

Turecké městečko Babadag leží uprostřed zvlněné krajiny s mnoha jezery a dubovými lesy na svazích kopců. Na počátku května tu v podrostu kvetlo několik druhů vstavačů a rozkvétaly tisíce pivoněk. Z ptáků tu byli velice hojní strnadi zahradní (Emberiza hortulana), žluvy hajní (Oriolus oriolus) i slavíci obecní (Luscinia megarhynchos). Několikrát jsem zahlédl i dudky chocholaté (Upupa epops), mandelíky hajní (Coracias garrulus) a vlhy pestré (Merops apiaster). K mému velkému překvapení se koroptve polní (Perdix perdix) vyskytovaly na lesních pasekách. Poprvé jsem tu pozoroval krahujce krátkoprstého (Accipiter breviceps) a sýkoru temnou (Parus lugubris). Na své si na této lokalitě přišli i herpetologové, kteří během jednoho půldne našli 20 želv žlutohnědých (Testudo graeca), krátkonožky evropské (Ablepharus kitaibelii) a odchytili a zase pustili 44 zmijí růžkatých (Vipera ammodytes).

Pahorky Bestepe

Podél Svatojiřského kanálu mezi přístavem Mahmudia a vesnicí Bestepe se rozkládají nevysoké pahorky. Jsou porostlé křovinami a je z nich nádherný výhled na déltu Dunaje. Velice hojný je tu strnad zahradní (Emberiza hortulana) a luční (Emberiza calandra), linduška úhorní (Anthus campestris), ťuhýk obecný (Lanius collurio) i bělořit šedý (Oenathe oenathe). Zpívali tu i skřivani lesní (Lullula arborea). U hnízdních nor jsme pozorovali vlhy pestré (Merops apiaster). Pahorky Bestepe jsou zřejmě významným lovištěm a hnízdištěm dravců. Během několika hodin jsme tu pozorovali všechny tři evropské druhy poštolek ( Falco tinnunculus 1 ex., Falco naumanni 2 ex., Falco vespertinus 10 ex.), ostříže lesního (Falco subbuteo), káni bělochvostou (Buteo rufinus), orla královského (Aquila heliaca) a dva orly mořské ( Haliaetus albicilla).

Délta Dunaje

Dunajská délta je po Volze druhou největší říční déltou v Evropě. Kromě tří hlavních ramen je tu nespočet vodních kanálů, slepých ramen, ostrovů a jezer. Rákosové porosty se rozkládají na ploše 1 560 km2 a poskytují tak množství úkrytů pro hnízdění vodního ptactva. Od roku 1991 je délta Dunaje zapsána na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví organizace UNESCO a celkem je chráněno 2 733 km2 území. Hnízdí tu kromě velkého množství vodních ptáků i největší populace pelikánů bílých (Pelecanus onocrotalus) v Evropě (8 000 ex.), 200 pelikánů kadeřavých (Pelecanus crispus) a 6 000 kormoránů malých (Phalacrocorax pygmaeus). Bohužel v době naší návštěvy vrcholila na Dunaji stoletá povodeň a hladina v déltě stoupla o 1 metr. Zaplavena byla rozsáhlá území, lužní lesy, jezera i ostrovy. Lodní doprava byla zastavena. Dunaj byl v místě našeho pobytu u vesnice Murighiol široký několik kilometrů, ale i přesto bylo stále na co se dívat. Nedaleko kempu začínaly hnízdit desítky párů rybáka bahenního (Chlidonias hybridus). Nad rákosím jsme občas zahlédli bukáčka malého (Ixobrachus minutus) a večer se tu ozýval chřástal kropenatý (Porzana porzana). Na zaplaveném jezeře Murighiol odpočívaly stovky labutí velkých (Cygnus olor). Potravu tu hledali rackové chechtaví (Larus ridibundus), malí (Larus minutus) a černohlaví (Larus melanocephalus), rybáci černí (Chlidonias niger) a bělokřídlí (Chlidonias leucopterus) a v mělké vodě se brodili ibisové hnědí (Plegadis falcinellus). Na přilehlých pastvinách byl běžný sysel obecný (Citellus citellus). Nahlédnout do ptačího ráje dunajské délty se nám snad podařilo při tříhodinové vyjížďce na loďkách. Při ní jsme pozorovali volavky popelavé (Ardea cinerea), bílé (Egretta alba), stříbřité (Egretta garzetta), červené (Ardea purpurea) a vlasaté (Ardeola ralloides), kormorány velké (Phalacrocorax carbo) a malé (Phalacrocorax pygmaeus), ibise hnědé (Plegadis falcinellus), kolpíky bílé (Platalea leucorodia), kvakoše noční (Nycticorax nycticorax) a na vodě i ve vzduchu stovky pelikánů bílých (Pelecanus onocrotalus). Jednou nám kolem loďky proletěli i 2 ledňáčci říční (Alcedo atthis). Pozorovali jsme tu potápky roháče (Podiceps cristatus) i potápku rudokrkou (Podiceps grisegena), racky a rybáky. Velmi hojné jsou v déltě Dunaje vrány šedé (Corvus cornix) a jedna z nich nedaleko nás zrovna vybrala hnízdo rybákům obecným (Sterna hirundo). Běžný tu je i mandelík hajní (Coracias garrulus). Náš průvodce, Ukrajinec, zřejmě brzy pochopil, že naším hlavním zájmem jsou ptáci, a proto se rozhodl nám ukazovat ptačí hnízda. Jakmile nějaké zahlédl, plnou rychlostí k němu zajel. Pokaždé se mu ucpala vrtule a potom pracně pomocí dlouhé tyče couval z rákosové houštiny. Naštěstí se hnízdní sezóna díky povodním trochu opozdila, a tak jsme si prohlédli jenom hnízda lysek černých (Fulica atra) a labutě velké (Cygnus olor). Během sedmi dnů pobytu v déltě Dunaje a rumunské Dobrudži jsme pozorovali 168 druhů ptáků.

Rady na cestu

Při cestování Rumunskem počítejte v některých úsecích s průměrnou rychlostí 30 km/hodinu. Silnice jsou nekvalitní a plné výmolů. Asi proto je skoro v každé vesnici pneuservis (Vulcanizer). Někteří rumunští řidiči jezdí dost riskantně. Předjíždějí třeba i na železničním přejezdu. I na hlavních tazích se můžete setkat s koňskými povozy. Ceny potravin a benzinu jsou srovnatelné s cenami u nás. Prodejny potravin jsou skoro v každé vesnici. V restauracích se dobře a levně najíte, obsluha je pomalejší. Kempy ve vnitrozemí (Histria, Murighiol) jsou méně vybavené a sociální zařízení je balkánské úrovně. Kempy u moře (např. Mamaia) jsou zařízené podstatně lépe. Zájemce o vyjížďku na lodičkách do délty Dunaje stojí tříhodinová plavba 40 lei (asi 300 Kč). Odjíždí se z malého přístavu u kempu Pelican asi 1 km za vesnicí Murighiol.

Napsal: Ladislav Jasso