Po mnoha dnech s přeháňkami a zataženou oblohou konečně meteorologové slibují pěkné počasí a já vyrážím na svou pravidelnou každoroční vycházku na hřebeny západních Krkonoš. V alpinském pásmu hor je druhové složení ptactva poněkud chudší, ale vyskytují se tu druhy, které nikde jinde nenajdeme.
Autobus jedoucí z Horních Míseček je přeplněný turisty a několika školními výlety.

Nejsem sám, kdo využívá slunečného počasí k návštěvě našich nejvyšších hor. Po patnácti minutách pomalé jízdy jsme na Zlatém návrší. Díky dobré viditelnosti jsou vidět celé Krkonoše až po Sněžku a směrem na západ třeba Ještěd. První druh, který zahlédnu, je kos horský. Na loukách kolem Vrbatovy boudy sbírá několik ptáků potravu a zalétá s ní do porostů kosodřeviny a horských smrků. Určitě tu mají v okolí hnízda s mláďaty.

Cestou k prameni Labe kolem nás občas prolétá zpívající čečetka tmavá. V pásmu kleče patří k nejhojnějším druhům. Stejně tak i linduška luční, která v této době intenzivně krmí svá mláďata. Dalším běžným druhem je pěvuška modrá. Z Labské louky se v dálce ozývá kukačka a nedaleko zpívá budníček větší a pěnice černohlavá. U pramene Labe zahlédnu konipasa horského a nad alpínskými loukami v okolí se třepotá poštolka.

Netrvá mi to dlouho a přicházím na hraniční cestu česko-polského přátelství pod Violík. Směrem na západ je vidět Tvarožník, polská Szrenica a za nimi celé Jizerské hory. Směrem k severu se ukazuje polské podhůří Krkonoš s největším městem Jelení Górou. Sněžné jámy leží na polské straně hor a opravdu v nich ještě i teď na začátku června leží slušná vrstva sněhu. Při mém příchodu z nich vylétá bělořit šedý a odlétá na českou stranu hor. V jamách slyším zpívat rehka domácího, lindušky horské a ozývá se konipas bílý. K mému překvapení se pode mnou prohání nejméně čtyři pěvušky podhorní a další krmí na skále uprostřed Sněžných jam mladé. Zanedlouho přistává jedna pěvuška na okraji karu a snad jenom pět metrů ode mě sbírá potravu. Naštěstí tu moc lidí zrovna není a mám tedy dostatek času k fotografování.

Od Sněžných jam se vydávám k Labské boudě. Kromě běžných horských druhů slyším z kosodřeviny pěnici hnědokřídlou. Na terase Labské boudy si sedám ke stolu a obědvám ze svých zásob. Tak to dělá i většina turistů okolo mě, ale někteří si poněkud dražší oběd objednávají. Nedaleko boudy si postavily na nízkém smrku hnízdo straky, krmí mladé a na budově se pokoušejí stavět hnízda jiřičky.

Cestou na Zlaté návrší zpívá u hrany Labského dolu hýl rudý, slyším i pěnici pokřovní a střízlíka. Na Zlatém návrší pilně nosí potravu mláďatům budníček menší, přelétá pár konopek obecných a kosi horští stále sbírají potravu pro mláďata kolem Vrbatovy boudy. Jdu se podívat kam s ní zalétají a okamžitě se ozývá varování obou rodičů.