Jedná se v pravém smyslu slova o poklad, i když jej docení především znalci z oboru. Jedna z nejcennějších tuzemských historických sbírek vycpanin ptáků se nachází v Muzeu Vysočiny Jihlava. Je zde umístěna kolekce 543 vycpanin z 19. a začátku 20. století včetně velmi vzácných exponátů.

Sbírku vytvořil v průběhu třičtvrtěstoletí dačický baron Friedrich Franz Ferdinand Egbert von Dalberg, který žil v letech 1822-1908. A to spolu se svým synem Friedrichem Egbertem (1863-1914).

„Byla to první základní ucelená zoologická sbírka Muzea Vysočiny, kterou jihlavské muzeum získalo v roce 1909 darem od Friedricha Egberta Dalberga,“ říká Klára Bezděčková, vedoucí přírodovědného oddělení jihlavského Muzea Vysočiny.

Sbírka má podle ní obrovskou historickou hodnotu. „Nelze ji vyčíslit penězi, protože sbírka je unikátní jako celek svým rozsahem a tím, že má vědeckou hodnotu. Většina exemplářů je totiž opatřena kvalitními doprovodnými údaji a tím je nesmírně cenná pro ornitology,“ dodala Bezděčková.

Velmi vzácné jsou ale i jednotlivé exponáty v kolekci. Například alka malá, jejíž preparovaný exemplář je dokladem jejího jediného pozorovaného výskytu na území nynější České republiky.

Sbírka se od roku 2013 nachází v novém muzejním depozitáři v Jihlavě-Heleníně. Vystavována je jen zřídka a zpravidla po několika málo exemplářích, aby byla co nejvíce chráněna před nepříznivými vlivy. Badatelům je však k dispozici.

Dalberg chtěl shromáždit všechny ptáky vyskytující se v Evropě
Dalbergovy ambice při tvorbě kolekce ptáků nebyly nijak malé. „Nosnou myšlenkou sbírky bylo vybudování kolekce ptáků, kteří se kdy vyskytovali v Evropě. Takže je jasné, že Dalbergové sami nemohli za svůj život získat tak bohatý materiál,“ napsal Petr Skřivan, jenž v roce 2000 vytvořil kompletní katalog Dalbergovy sbírky.

Friedrich Egbert Dalberg byl velkým znalcem ptáků a sbírku začal budovat už ve svých osmi letech, tedy v roce 1830. První položkou sbírky se stal albinický (bílý) typ jiřičky obecné. „Oba Dalbergové, otec i syn, byli náruživými lovci. A tak mnohé z preparátů pocházejí z okolí Dačic,“ napsal Skřivan.

Dalberg byl členem vídeňské zoologickobotanické společnosti a rakouské ornitologické pozorovací stanice. O ptactvu psal do odborných časopisů.

Ve starším jihlavském katalogu sbírky z roku 1923 je uvedeno celkem 1 031 exponátů ve 433 druzích. V roce 1956 byla doplněna dalším - menším - darem v podobě devětačtyřiceti vycpanin z dačického zámku jako pozůstatku Dalbergovy sbírky.

Po Dalbergovi převzal sbírku zakladatel havířských průvodů
Sběratelé získávali ptáky do sbírky i od svých přátel z celé Evropy, a to včetně sibiřských a východoasijských druhů.

„Je nutné podotknout, že Dalbergové se snažili vzácně zalétnuvší ptáky do Evropy získat jako takzvané originály, tedy konkrétní kusy ptáků ulovených v Evropě,“ popisuje Skřivan.

V roce 1909 sbírku od Dalberga mladšího přebíral Johannes Haupt, významný jihlavský fotograf a muzejník, který je v současnosti známý jako zakladatel tradice historických havířských průvodů. Tehdy ve sbírce muzeum získalo 843 vycpaných ptáků.

Sbírka se po převezení ze zámku v Dačicích nejprve nacházela v jihlavské obchodní škole, v roce 1911 byla přestěhována do jihlavského městského muzea. Tam přečkala i druhou světovou válku.

Po válce vzácnou kolekci decimovalo vlhko, plísně i hmyz
Roku 1953 však už měla sbírka takřka namále, protože byla poničena vlhkem, plísněmi a hmyzem. Zachránil ji první samostatný zoolog muzea Bedřich Slavík, který v tom roce do muzea nastoupil.

V roce 1954 byla po vyčištění umístěna do stávající hlavní budovy Muzea Vysočiny na nynějším Masarykově náměstí.

„Bohužel i zde se pro nedostatek místa a havarijní stav stropu několikrát stěhovala v rámci budovy. V roce 1967 byla z podobných důvodů převezena na zámek v Třešti. V roce 1973 se v důsledku havarijního stavu střechy zámku v Třešti opět stěhovala do budovy muzea v Jihlavě,“ popsal Skřivan.

V letech 2000 až 2014 Dalbergovu sbírku preparátoři z Moravského zemského muzea vyčistili, preparáty opravili a doplnili a také je napustili ochrannými látkami.

Je pýchou jihlavského muzea - od největšího orlosupa bradatého přes jihoevropského dropa malého až třeba po hýla křivčího, jenž je v Česku pozorován zcela vzácně jednou za několik let.

Součástí sbírky je i svého druhu klenotnice: skleněný zvon, pod kterým je na „stromečku“ umístěno 13 druhů kolibříků, jeden leskovec a jeden strdimil. Malé opeřené drahokamy, hýřící pestrými barvami.

Zdroj: idnes.cz