Většina lidí bývá vizuálně orientovaná. Jsme, jako většina ptáků, převážně denní tvorové a jsme silně závislí na našem zraku, abychom rozpoznali, co vidíme kolem sebe. Zajímavé však je, že spoléhat se na svůj sluch a schopnost rozeznávat zvuky, může být při správné identifikaci zvířete mnohem cennější, než si myslíte. Proč tomu tak je? Podle zkušeností biologů zabývajících se volně žijícími živočichy, kteří pracují dlouhé hodiny v terénu, ne vždy si můžete dopřát luxus spatřit tvora, který je někde poblíž. Většina zvířat je plachá a samotářská. Mohou se skrývat před dravci. Určitě se budou skrývat před vámi. Mohou se dokonce skrývat před svou kořistí. Sedící a čekající dravec získá hodně tím, že je nenápadný nebo téměř neviditelný. K tomu mají na těle kožešinu, peří nebo šupiny, které jemně splývají s barvami a texturou (strukturou) jejich prostředí. Mohou se ukrývat v husté vegetaci nebo hustém listoví. Zvíře, které nevyčnívá, má velkou výhodu. Jiná zvířata jsou převážně venku v noci, kdy úroveň světla je mimořádně nízká nebo žádná. Naučíte-li se rozpoznávat zvuky noci – při páření žab, charakteristické houkání, volání a vřískání různých sov a lelků, chrochtání, vrčení a hluk nočních savců – vám poskytne obrovskou výhodu při zjišťování, které druhy jsou hned za rohem, vysoko nad hlavou nebo beznadějně ukryté v trávě. Zvířata totiž používají stejné zvukové stopy k vzájemnému poznání, k poznání svých nepřátel nebo jiných neutrálních příslušníků svého prostředí. Jednotlivci se liší v jejich schopnosti učit se a rozpoznávat ptačí zpěv. Většina lidí připouští, že je snadnější si zapamatovat vizuální obrazy než ptačí zpěv. Zvuková paměť může být velmi pomíjivá – obtížně se přesně určuje, těžší je udržet jí dlouhodobě. Učit se zvuk vyžaduje praxi, ale existuje spousta tipů, triků a pomůcek k urychlení procesu.

Jak se tedy můžeme naučit být dobrými posluchači? Postupujte podle těchto pokynů:
1. Kupte si některého ze zvukových průvodců, které jsou v současné době na trhu a které pomáhají naučit se zpěv a volání ptáků z jeho regionu. Poslech těchto průvodců v krátkých vzdělávacích sezeních znovu a znovu je jistý způsob, jak zlepšit své dovednosti.
2. Když jste v terénu a slyšíte volání nebo zpěv ptáka, které nepoznáváte, poslouchejte pozorně. Pak se pokuste najít jeho původce. Neexistuje rychlejší způsob, jak se naučit nový zvuk, než spojit nový zpěv nebo volání se skutečným vizuálním obrazem interpreta, zvláště pokud jste se ho snažili usilovně najít. To je asociativní učení – mocný nástroj v učení zvuků.
3. Zkuste zjistit ve vašem regionu, které druhy ptáků mají podobný zpěv. Někteří lidé například obtížně rozlišují mezi trylkem podobných druhů. Každý je jiný a snadno se pozná, když je slyšíme jeden po druhém. Ale někdy, když slyšíte jen jeden z nich, je těžší to určit bez možnosti srovnání. Když víme, v jakém prostředí se nacházíme, tak nám to pomůže eliminovat možnosti.
4. Vytvořte si vlastní systém paměti, který spojí zvuky, které slyšíte, se zvířaty, které je vytvářejí. Vaše osobní slovní asociace (spojení) jsou často lepší než jiných lidí. A co je nejdůležitější, dobře se naučte druhy ptáků ve svém okolí. To pomáhá dodat sílu základům vaší „mentální zvukové knihovny“. A konečně – trénujte, trénujte, trénujte!