K pozorování ptáků, jak jsme tehdy říkali ornitologii, mě dostal dnes kamarád Láďa Jasso. Určitě jsem už tehdy dostal toho nejlepšího učitele .... Pomalu se mi pod jeho dozorem odkryl svět, a já propadl "ptáčkům" úplně.

Vedl jsem si pečlivá pozorování. První je z roku 1977, jak se dozvídám z prvního dílu Ornitologického deníku. Díky těmto pozorování jsem dokonce v roce xy vyhrál Biologickou olympiádu, kde díky práci Ptáci na Semilsku jsem dostal tolik bodů, že to stačilo -)) a už až jsem nemusel pitvat pod mikroskopem listy květin.

Již tehdy jsem měl problémy se sluchem, čemuž jsem nevěnoval pozornost, ale bylo mi divné, že neslyším to, co ostatní. Teprve nadávná kontrola na ušním opravdu potvrdila 70% ztrátu sluchu a naprostou hluchotu ve vyšších fregvencích, na kterých právě zpívají ptáci. A tak zvukový ptačí svět byl pro mne zavřen a já se spoléhal pouze na oční kontakt s přírodou nebo na upozornění dobře slyšících a zkušenějších kamarádů.

Po těžké autonehodě, kdy to odnesla dolní končetina a já nejprve jezdil na vozíku a následně chodil o berlích, pomalu zájem o ptactvo upadal. Sice jsem stále pokukoval po vodních hladinách a často měl hlavu vykroucenou až k nebi, ale nic mě nehnalo jít do hloubky. Věnoval jsem se více muzice v radiu jsem pomáhal tvořit rockový pořad Rockpalác pomalu 6 let a na Primě v regionálním vysílání se mi povedl husarský kousek, kdy pomalu 2 roky jsme každý pátek ráno od 7:00 vysílali - Dobré ráno s rockem a já dostal do televize pár desítek rockových kapel.

V roce 2013 došlo k dalšímu zranění, kdy následkem někdejšího úrazu se zcela odvápnila noha a rozpadlo se mi koleno. Ortel doktorů byl opět jasný, už nikdy nebudu "skákat přes kaluže" a mně dodnes zůstaly berle a ortéza. Avšak upoutání na lůžko mě donutilo opět začít dělat něco, u čeho se nechodí, tak jsem se začal věnovat webovým prezentacím a grafice. To se pak vykrystalizovalo v dlouholetou spolupráci třeba s Alešem Brichtou, kdy jsem byl pár let jako webmaster a grafik, nebo agenturami pořádající velké koncerty a tak jsem tvořil billboardy a plakáty, které zvaly na vystoupení prakticky celé naší špičky od pana Gotta, Lucii Bílou, Michala Davida, Olympic....až po zahraniční Elán, Tublatanku nebo americkou legendu Alice Coopera, ABBA One, Destruction, .... a prakticky dodnes se u této profese zůstávám..

V roce 2013 jsem si splnil kdysi daný slib sobě a mamince - že si dodělám maturitu, kterou jsem tehdy neměl díky své lenosti a později v dobách temna i díky netajené přízni k panu Foglarovi (na mnohá setkání u něj nejde zapomenout), i když po první návštěvě mě dole legitimovala StB a bylo o problémy postaráno. Konečně, hlavou do zdi jsem šel celé mládí a nenechal jsem, si vnutit názor, že Čuk a Gek jsou pro mne lepšími vzory něž Dušín s Metelkou a Timur s celou partou mi nikdy k srdci nepřirostl a nemohl mi přes veškerou agitaci nahradit Rychlé šípy. Maturitu jsem si dal konečně ke svým 50tinám a život se konečně i ustálil, vzpomenul jsem si na mého někdejšího "ptačího" učitele Láďu a díky vymoženosti zvané internet jsem se s ním spojil. Když mi on říkal, jak se po tolika letech opět vrátil k pozorování ptáků, bylo mi jasné, že je to opět cesta i pro mne ... a dneska jsem tomu strašně rád.

Po mnohaletém shonu v působením v I. rockové lize na mne působí jako balzám na nervy a tělo, když ráno stojí člověk se stativákem u rybníka, sleduje převalující se mlhu nad vodou a čeká, až budou na hladině vidět kachny, z mlhy se ukazuje první volavka.... Stejně tak jsou krásné chvíle strávené na kraji lesa, kdy člověk pozoruje pole nebo louky s poletujícími ptáky... i přes 70% ztrátu sluchu což dnes vyřešil speciální ušní intanplát a já slyším jako rys a ani tělo po dalších dvouch nehodách není v top kondici, ale toulky luky, háji, okolo rybníků s fotoaparátem a dalekohledem na krku mi dávají strašný klid a elán....a duši neuvěřitelný klid. Rozumím tomu, že mi mnozí přátelé nerozumí, proč ráno vstávat, proč cestovat stovky kilometrů, proč se brodit rozbahněným polem, proč hledat cestičku v mokřadlech jen proto, abych viděl nějakého "fogla"...ale člověk je v tu chvíli neuvěřitelně štastný.

V neposlední řadě jsem našel mezi "ptáčkaři" pár skvělých a úžasných lidí, ale i závistivců, ješitů, provokatérů, ale ty jsou v každé komunitě a konečně jsem rád, že jsou i mezi námi, aspoń člověk nezapomíná, která strana barikády je pro něj ta správná....