Znovu pozorujeme, i když zimní výlet v Maroku nezačal zrovna nejlépe. Dorazili jsme na letiště v Rabatě. Úředník nám zkonfiskoval všechny dalekohledy a stejně tak můj fotoaparát Canon + 300/2.8. Naše francouzština je prakticky bohužel k ničemu, takže jsme se z problémů nemohli vymluvit. Autority v Maroku nemají moc rády, když do země přicházejí novináři a naše vybavení vypadalo až příliš profesionálně (Díky, Swarovski!!) aby se začali bát. Oznámili nám, že potřebujeme povolení od ministerstva komunikace, abychom mohli pořizovat fotografie v zemi. Jako by to nestačilo, Mårtenův batoh se ztratil někde na cestě, takže 2. února jsme na letišti byly celkem v depresi.

Celý příští den jsme zabili na ministerstvu kličkováním mezi všemi nástrahami úřadu plném byrokratů ze severní Afriky. Zajímavá zkušenost. Konečně se nám je podařilo přesvědčit, že naše dalekohledy pro ně nepředstavují nebezpečí a dostali jsme je zpět. Později, když ředitel, který teď chybí, podepíše potřebné papíry, měli bychom být schopni dostat svůj foťák zpět. Když jsme na letišti konečně našli batoh, dostali dalekohledy i foťák, díky bohu jsme konečně mohli odejít.

Naším prvním cílem byla kalous africký v oblasti Merja Zerga. Složité. První večer jsme strávili na západním pobřeží, abychom zkusili svoje štěstí při pozorování prolétajících sov. Nic. Pak jsme odpověděli na volání Mohameda Ameziana, místního pozorovatele, který je zde naším rádcem. Právě on spravuje úžasnou stránku Maghreb Ornitho. Mohamed to naplánoval tak, aby v tento den s námi mohl jít také místní průvodce a vzít nás na jezero. Právě on měl být naším klíčem k úspěšnému pozorování. Byli jsme opravdu blízko a na tenhle druh jsme se opravdu nechtěli vykašlat. I když se dostává těžko, je to něco jako kalous pustovka. Konečně jsme jí našli a ne jednu, rovnou 4. Vysněný pták s anglickým názvem kalous africký, ale to určitě nezní tak zajímavě jako švédské pojmenování “Kapuggla”

Kalous africký

Kalous africký

Na tom samém místě se nám podařilo najít také sýčka obecného. Ne, že by byl tenhle druh nějak vzácný, ale prostě jsem se ho nemohl nabažit. Bylo to zkrátka něco, co jsem chtěl vidět už dlouho. Všichni tvrdí, že to je druh, který se dá pozorovat lehce. Měj jen otevřené oči, vejdi na pole a určitě ji najdeš – snadné jako facka. Já říkám, že ne! Na správných místech jsem byl už mnohokrát a nikdy jsem jí neviděl. Až teď se mi jí konečně podařilo dostat.

Sýček obecný

V národním parku Merja Zerga bylo celkem slušné pozorování. I když v parku samotném je hodně lidské aktivity, která ptáky ruší, do bažinaté části jde jen málokdo a díky tomu jsme tu viděli spoustu bažinatých druhů.

Čáp bílý

Cistovník rákosníkový

Spěchali jsme do Lac Sidi Bourghaba a bylo to tam trochu šílené. Spousta kachnic bělohlavých a také pár lysek hřebenatých. Je možné, že kachnice bělohlavá je nejkrásnější zástupce svého druhu v oblasti WP. Mmmmmm.

Kachnice bělohlavá

Lyska hřebenatá

Jeli jsme autem do černé noci. To jsme zaparkovali na nedalekém parkoviště a pěšky zamířili do malého lesíka. Měla to být naše první noc pod stanem, právě kvůli tomu, že v tomto lese byla menší populace frankolínů dvouostruhých. Bylo skvělé trávit noc kempováním ve společnosti puštíka obecného (ssp Mauritanica) a poslouchat houkáním před spaním. Také se nám líbilo poslouchat noční volání Stone Curlew, které se ozývalo do temnoty. Vzbudili jsme se ještě za tmy. Erik začal křičet - FRANCOLIN CALLING. Podařilo se námi důkladně si prohlédnout jeho rozepjatá křídla. Skvělý výhled ale žádné fotografie!!

Dalším cílem bylo Lac Aoua , kde měl svou rezidenci také král. Na tomhle místě jsme dostali svojí poslední kachnu čírku úzkozobou a teď bychom mohli v podstatě vytrhnout z příručky všechny stránky o kachnách.

Jeli jsme autem přes pohoří Atlas. Bylo tam mnoho sněhu a stejně tak Maročanů, kteří si ve sněhu hráli. Přespali jsme v ošuntělém hotelu ve městě in Zeida. Alespoň že zítra to už bude zase ono.