Zaida plains je skvělé místo na hledání skřivana Dupontova. Je to nejspolehlivější oblast, kde se tento druh dá najít v celém regionu WP. Skřivan Dupontův má úžasný hlas, ale těžko se pozoruje. Zaida byla ledově studená a větrná. Vyrazili jsme ještě před východem slunce a použili jsme svojí běžnou taktiku hledání. Rozdělili jsme se a hledal každý – vysílačky byly nutností, abychom byli ve spojení. Už jen procházka úplně opuštěnou a pustou plání při hledání je zážitek. Hledali jsme v podstatě celý den a musím uznat, že to bylo víc než skvělé. Bylo to úžasné. Využili jsme příručku i komunitu online, abychom zjistili, kde byl naposledy náš cíl viděn. Vzdali jsme to až večer a pokračovali jsme v cestě na jih směrem na Merzouga. Budeme se sem muset znovu vrátit, když opět navštívíme Maroko. Bude to v dubnu. Hmmmmm. Ale i tak jsme tu našli pár dobrých druhů – bělořit šedohlavý byl pro všechny tři životním druhem stejně jako skřivánek menší, stepokur písečný, skřivan opuškatý a skřivan růžkatý.

Bělořit šedohlavý

Stepokur písečný v pohoří Atlas 

Skřivánek menší

Stepokur písečný

Blízko Merzouga jsme se rozhodli, že budeme kempovat v poušti. Celá ta myšlenka cestování se stanem a spaní na kamenech tomu dodávala pocit svobody a úplně nás zbavovala nutnosti hledání hotelu. Stejně tak odstranila strach z hnusného a špinavého hotelu. Když je přijatelné počasí, spát venku je opravdu příjemné. Jako bonus k tomu máme oblohu plnou hvězd. Ráno jsme se vzbudili a zjistili jsme, že baterka v autě je úplně mrtvá. Rozhodli jsme se, že ráno strávíme pozorováním a problém s baterií budeme řešit až potom. Na našem seznamu se rychle našlo místo pro návštěvníka našeho kempu jménem pěnice severoafrická, která byla podle příručky perfektně přizpůsobená na život v poušti a rozhodně už bylo prokázáno, že tu i žije.

Pěnice severoafrická – naše číslo 300!

Byla tu také spousta bělořitů pustinných, hýlů pouštních, timáliích akáciových a skřivanů pouštních. V okolí vesnice jménem Merzane.

Hýl pouštní

Bělořit pustinný

Timálie akáciová

Stejně tak běžný byl chocholouš maghrebský, který byl blízký příbuzný chocholouše obecného. Je světlejší s méně výraznými znaky a trochu delším zobákem.

Chocholouš maghrebský

Opravili jsme baterku v autě s pomocí mechaniků ve vesnici Erfoud a jeli jsme na místo jménem Rissani Cliffs, kde se spolehlivě dal vidět výr bledý. Sova pokojně seděla na 50 metrů vysokém útesu a jako by nic se pekla na pouštním slunci, úplně bez problémů strčila prostě hlavu pod menší převis a usnula.

Úterý 7. února bylo naším plánem jet směrem na Mhamid na alžírské hranici, kde se měla nacházet vrána černobílá, která zde žila spolehlivě pár posledních let. Během poledne tu bylo strašně horko a vydrželo, i když jsme dělali všechno proto, abychom aktivně pozorovali během ranních hodin. V průběhu dne jsme se snažili být v autě a znovu pozorovat ve večerních hodinách. Asi 2 hodiny před západem slunce. Zajeli jsme do Rissani a našli první místo, které vypadalo aspoň trochu slibně a pak jsme hledali další. To druhé místo se ukázalo jako správné. Našli jsme Saharan Scrub-warbler. Tohle podle pravidel není sice druh, ale jen poddruh, takže bychom s ním neměli ztrácet čas, prostě jsme se rozdělili a řídili jsme se posledními typy v příručce. Collins a Lars Svensson, kteří ji vydali, se mýlili jen málokdy a z toho důvodu jsme očekávali, že tu strávíme nějaký ten čas. Aspoň tedy v blízké budoucnosti.

Saharan Scrub Warbler

Připadalo nám tu to trochu zvláštní. Všechna ta vyschlá koryta řek, opuštěné oblasti a prázdnota tomu dodávaly monotónní vzhled. Jako by to nestačilo, ptáci, které hledáme, mají v podstatě totožnou barvu. Jak bylo naším zvykem i zde jsme se rozdělili. Ukázalo se, že Eric byl úspěšný, zatímco my dva jsme vyšli naprázdno. Bylo to tu těžké. Dalším dobrým objevem byl skřivan pruhoocasý, který zde byl celkem běžný, a dva pouštní druhy Hoopoe Lark, pěnice severoafrická, rehek severoafrický.

Hoopoe Lark ssp alaudipes

Skřivan pouštní

Skřivan pruhoocasý

Když se začalo oteplovat, jeli jsme směrem na Mhamid, cesta byla dlouhá. Běžným druhem v poušti je krkavec hnědokrký, i když není zrovna společenský a těžko se pozoruje, ukázal se.

Krkavec hnědokrký

Těsně před tím, než jsme dorazili do Mhamidu, přeletěli nad cestou přímo před námi dva běhulíky plavé. Znovu to byl pro nás druh snů. Jeden z druhů zahrnutých v příručce, který jsme ještě nikdy neviděli a teď prostě jenom tak. (já a Eric).

Běhulík plavý

Poslední hodinu před západem slunce jsme strávili hledáním vrány. Dostaneme jí zítra.