Svojí poslední návštěvou jsme právě překročili 400 druhů. Bylo to pozorování v lese ve Švédsku. Je dobrý pocit, jít pozorovat domů, i když pozorování ve Švédsku během zimy může být pomalé. Je zima a všude je sníh a vzdálenosti mezi jednotlivými ptáky jsou veliké.
Začali jsme hledáním čerstvě nahlášeného kajku Stellarovu na pobřeží v Medelpad severně od Sundsvall. Krásné, studené moře.
Skeppshamn severně od Sundsvall.
Potom, co jsme vystoupali na vrchol, jsem koutkem oka spatřil ptáka s křídly bez vzoru. Zavolal jsem na ostatní, ale on mezitím zmizel. Hledali jsme hodiny. Prohledávali jsme malá hejna kajek mořských, kde jenom pár samiček mělo výrazné zbarvení, proto jsem došel k závěru, že moje tušení bylo nesprávné. Také jsme přišli k závěru, že původní pozorování bylo chybné, což nám později potvrdil i člověk, které toho pozorování nahlásil.
Nadšení nám stále proudilo v žilách, ale rozhodli jsme se uklidnit a vrátit se k běžnému postupu. Už několikrát se nám to takhle stalo a většinou potom jsme zabodovali.
Další den jsme byli na běžném pozorování ve vnitrozemí dále od Sundsvall a rychle se nám podařilo najít mnoho dobrých lesních druhů ptáků.
Křivka velká
Datlík smrkový
Redpoll
Tahle oblast Švédska je epicentrem proudů a z toho vyplývá, že když budeme trávit čas ve správném prostředí tetřívků obecných a tetřevů, tak by k nám měli přiletět sami. U Hazel Grouse je ale obvykle problém je dostat. Tetřev se nyní vynořil jako nejdiskutovanější pták od té doby, co se nám nepodařilo najít ani jednoho během pozorování na území Norrlandu. Neuvěřitelné. V podstatě žádný z lesních ptáků se nedá pozorovat snadno. Jediný způsob je trávit čas v lese. I když sojky zlozvěstné chodívají ke krmítkům.
Sojka zlověstná
Hýl křivčí je úplný opak. Potřebujete mít štěstí.
Večer jsme se rozhodli jít víc na sever, směrem k dobře známému místu na pozorování puštíka vousatého blízko Umeå, do malé vesnice jménem Degernäs. Björn Melin (který se připletl k tomuto pozorování v Norrlandu) konečně našel majestátní sovu těsně před zatměním, nejenom nás, ale i ostatní pozorovatele, kteří jí hledali, to hodně potěšilo.
Puštík vousatý
Puštík vousatý
V Degernäs jsme se setkali s místním pozorovatelem, který vypadal, že se vyzná. Řekli jsme mu, že plánujeme navštívit místo, které je nedaleko, abychom mohli vidět vrabce šedohlavé a strakapoudy malé. Jasně, řekl, to je v pohodě. A je tam také nějaký druh datla, který nemůžeme identifikovat – takže víte. Vzbudila se v nás naše posedlost a vyrazili jsme. Místo pobytu strakapouda bělohřbetého ve Švédsku je z půlky tajné. Existuje pár známých míst, kam pozorovatelé chodí, ale většina je tichá a zná je jen málokdo. Některá jsou v podstatě úplně tajné. Tohle se ukázalo jako jedno z nich a nepochybně tu byl strakapoud bělohřbetý. Nedal se přehlídnout. Svým způsobem to byla hanba, řekl nám o tom jen proto, že si myslel, že bychom tam stejně šli. Nyní se nám podařilo najít strakapouda bělohřbetého jenom tak – Chtělo se nám křičet.
Strakapoud malý
Odškrtli jsme jeřábka lesního rovnou to ráno. Nejdřív jsme slyšeli, jak vydává své tiché volání, které se ale neslo do daleka díky vysokému tónu. Později se nám podařilo mít dobrý výhled na dva samečky krmící se semínky ze stromu.
Jeřábek lesní
V téhle oblasti jsme si odškrtli také skorce.
Dipper
Zbytek dne jsme strávili hledáním tetřevovitých, hlavně tak, že jsme pomalu jeli autem po malých lesních cestičkách. Cestou jsme viděli losa, stopy vlků a soby. Sobi určitě nejsou divocí, pasou je Sámové.
Sob polární
Wapiti
Další den jsme pokračovali v našem hledání tetřevovitých. Nakonec se nám podařilo najít hejno tetřívků, ale žádné tetřevy.
Tetřívek obecný
Konečně jsme měli dobré pozorování (spíš jsme jen slyšeli) žlunu šedou.
Žluna šedá
Rozhodli jsme se to s „tetřevy vzdát a jít na jih směrem k provincii Uppland, kde vlastním malou chatku v Esarby, což je dobré místo na pozorování jak drůbeže, tak také sov. Tenhle večer v severním Upplandu přinesl hojnost zpěvu sýce rousného. Příští ráno jsme zaslouženě spali dlouho (z části proto, že jsme pili) a pak jsme jeli zpět do Stockholmu.
Další pozorovací den jsme šli na jih a hledali nějaké chybějící druhy nahlášené ve stockholmské oblasti.
Bewick’s Swan
Káně rousná
Většinu dne jsme se věnovali hledáním strakapouda malého a během dne jsme navštívili spoustu míst, kde bylo známé, že se vyskytuje. Strakapoud malý by měl být druh, který se pozoruje snadno, ale na našem seznamu stále chybí. Odpoledne jsme jeli na sever směrem k Upplandu (podařilo se nám najít racka šedého v centru Stockholmu) a večer jsme strávili s dobrým přítelem a skvělým pozorovatelem jménem Johan Södercrantz, který nám ukázal puštíka bělavého v severním Upplandu. Puštík bělavý bylo číslo 400 na našem seznamu. Na obrázku jsme my, úzkostlivě čekající, než se ukáže zmíněný puštík.
Čekáme na puštíka bělavého
Na cestě zpět Johan navrhl něco vyzkoušet – dojet na místo, o kterém věděl, že zde přezimovávají pustovky už delší dobu a bez pochyby v temnotě, ale se silnou baterkou se nám je podařilo najít. Nikdo z nás tuhle sovu, která je aktivní přes den, v noci nikdy neviděl.