Vzbudili jsme se za tmy v hippie hostelu v Mitzpe Ramon a dali jsme si snídani při východu slunce blízko rybníků za městem. Mysleli jsme na to, že by tu možná mohl být chřástal nejmenší. Žádný chřástal se však neukázal, ale za to spousta jiných fajn ptáků.

Volavka vlasatá

Slavík modráček

Budníček balkánský

 Bělořit černohřbetý

Stejně tak jsme zpozorovali rákosníka zpěvného, ale ten se jenom tak netoulal trávou. Místo toho se rozhodl ukrýt se v houští blízko vody. Byl hlavně šedý a stehna měl bez červené a hnědé. Kvůli tomu, že rákosník zpěvný je během jara dost nepravděpodobný obyvatel Izraele, Mårten věnoval nějaký čas hlubšímu zkoumání v podrobné příručce pro ptáky. Tenhle druh se identifikuje obzvlášť těžce a je všeobecně těžké ho identifikovat bez toho, aniž byste slyšeli jeho volání. The book Advanced Bird Id Handbook je neocenitelným společníkem Collins guide.

Jeli jsme do Sde Boker, abychom zkusili najít zvonohlídka syrského. První věc, kterou jsme slyšeli, když jsme vystoupili z auta, bylo volání strakapouda jižního.

 Strakapoud jižní

Všude byly také strdimili palestinsští

Strdimil palestinský

Potkali jsme tam dva mladé místní pozorovatele jménem Gal Marinov a Leor Dor. Když jsme jim řekli, že hledáme zvonohlíka syrského v Sde Boker, zeptali se nás – proč? Měli byste hledat při památníku Bena Guriona, víme kde. Bazén blízko naší školy .... Šli jsme tam ale hýla pustinného. 

Vzdali jsme to a šli jsme směrem k Wadi na 152 km, kde Rikard Ek viděl pěnici arabskou jen před pár dny. Podařilo se nám ho najít ve vyschlém korytu právě v poslední chvíli, kdy bylo ještě vidět.

Pěnice arabská

Šťastní pozorovatelé, potom co našli pěnici arabskou

Další den jsme začali ve Wadi Yahel, což bylo údajně místo, které nám zaručí zvonohlíka syrského. Téměř všichni pozorovatelé, které jsme potkali, nám říkali, že na tomhle místě se dá pozorovat velmi snadno. Den jsme začali nějakým pozorováním za východu slunce a pak jsme si dali snídani asi po hodině nebo dvou. Je to dobrý způsob, jak začít den. Žádný zvonohlík, ale zato strnad šedokrký, prinie křovinná, pěnice dlouhozobá, pěnice vousatá a strnad zahradní.


Strnad šedokrký

Strnad zahradní

V tomto bodě se ten zatracený Serin nepochybně dostal na místo číslo jedna nejžádanějších ptáků. Syrian Serin zimuje na jihu a rozmnožuje se na severu ve výšinách. Když jsme dostali čerstvé zprávy od Avnera Rinota, které hlásily 6 skřivanů východních blízko Kfar Rupin a skupiny strnadů šedých na hoře Mount Gilboa, rozhodli jsme se zamířit na sever, velmi blízko k místu, kde se vyskytoval pěvec černý. Také nám bylo řečeno, že by se v této oblasti měli bez problémů dát dostat zvonohlíci syrští, ale my jsme se rozhodli nejdříve odškrtnout pěvce černého.

Dorazili jsme na to správné pole na severu a zbývala nám asi hodina denního světla. Pole byla plná konipasů lučních, byly jich tam tisíce. Hlavně Felldegg, ale také Beema a Superciliaris. Těžko se hledají Larks, když vás všude kolem rozptylují houfy Wagtails. Nepodařilo se nám najít Larks, ale stejně jsme se cítili dobře. Proto jsme se rozhodli vrátit se na pole zase zítra. Až za soumraku při systematickém pročesávání pole jsme byli úspěšní. Brzy jsme narazili na skřivana východního a pak další a další. Měli jsme dobrý výhled a perfektně jsme slyšeli jejich volání. Je to skvělý, těžko získatelný pták na seznam WP.

Vydali jsme se na horu Mount Gilboa hledat strnada šedého. Zajímavá výprava vysoko v kopcích, ale žádní strnadi šedí. Jsou na cestě do Turecka. Podařilo se nám opět najít lindušku dlouhozobou. Před pár dny nám dala hodně zabrat a teď tu je jenom tak, jakoby nic.

 Linduška dlouhozobá

Porovnejte si obrázek s obrázkem v Collin’s Bird Guide – určitě je to ten správný pták ehh.

Linduška dlouhozobá z Collins Guide

Pokračovali jsme na sever, poobědvali jsme na pobřeží Gailleijkého moře, kde jsme dostali kormorána malého a racka velkého.

Kormorán malý

V poledne jsme dorazili na horu Mount Hermon v oblasti Majdal Shams. Nyní byl čas dorazit toho zpropadeného Serin. Žádný Serin se ale neukázal. Ale i tak se nám podařilo odškrtnout pár druhů na seznamu, brhlíka skalního a sýkoru temnou. Na svazích Mount Hermon jsme pozorovali až do západu slunce a pak jsme to vzdali. Šíleně mrzlo.

Dalšího rána za svítání jsme se vrátili na ty samé kopce a okamžitě jsme našli serin. Vytrvalost se vyplácí.

Když jsme odškrtli všechno, co jsme na severu mohli, vydali jsme se zpět na jih. Šli jsme skrz město Pardes Hana-Karkur, kde před mnoha lety lidé pozorovali aratinga černohlavého. Aratinga černohlavý je považovaný za exterpitaded z Israelu. Nic ale nepokazíme tím, že si zde dáme oběd. Možná, že jenom sníme, ale jeden nikdy neví. Šli jsme dále směrem k Nizzana, kde se nám podařilo po pár hodinách hledání najít dropa hřívnatého, když právě zapadalo slunce.

Byl to druh na seznam odlišností, Mårten ho viděl v Kuvajtu, ale i když jsme ho hledali několik hodin, nám se ho tam už nepodařilo najít. Je skvělý pocit konečně ho moct odškrtnout.

Mårten si před námi stále udržuje náskok v počtu ptáků. Tak jako tak na něm ale stále zbývají nějaké dobré druhy a pár se nám jich dneska podařilo odečíst. Vždy, když je někde jedna špatná postel a dvě dobré, ten, který má nejvíc ptáků, dostane tu nejhorší. Hlavní myšlenka je v tom, že ten, kdo je nejhorší v dělení se s ostatními, si zaslouží nejhorší postel. Faktem je, že Erik na svůj seznam dostal dnes ráno opravdu dobrého ptáka. To se mu bude napravovat jen těžko. Nuda.