Druhý výlet do Maroka. Od té doby, co jsme dostali všechny migrující warblers v Mauritanii, byl náš seznam v Maroku celkem krátký. Tentokrát jsme letěli do Kasablanky a ne do Rabatu, kde konfiskují optiku už ze zvyku. Tohle vypadalo jako běžný výlet každého pozorovatele, který se snaží navštívit politicky nestabilní krajinu. Zamiřte do turistických oblastí a ne do hlavního města. Teda aspoň když nechcete riskovat zabavení dalekohledu a foťáku. Náš další směr je Egypt a rozhodli jsme se zamířit do Hourgady místo Cairo z toho samého důvodu.
Vydali jsme se na dlouhou cestu k malému Atlasu. První dobrý úlovek, na který jsme narazili, byl bělořit černohrdlý, byla jich celá skupina. Vzhledem k tomu, že hlavně samičky jsou na internetu špatně zdokumentované, přikládáme fotky dvou samiček.
Bělořit černohrdlý (samička)
Bělořit černohrdlý (samička)
Během našeho únorového výletu do Maroka jsme narazili na podezřele vypadající samičku bělořita, pravděpodobně černohordlého, ale nemohli jsme najít správné znaky ani dokumentaci, abychom se úplně ujistili, jestli to tento druh nebo není.
Bělořit černohrdlý se stále považuje za poddruh bělořita šedého podle standartů IOC, ale vůbec by nás nepřekvapilo, kdyby bělořit černohrdlý brzy dostal statut samostatného druhu. Hlavně samečkové jsou nadprůměrně zajímaví.
Bělořit černohrdlý
Pokračovali jsme v cestě do Zaidy až do večera. Chtěli jsme najít skřivana Dupontův, kterého se nám nepodařilo objevit v únoru. Nějakou dobu jsme se o to pokoušeli na pláních v okolí Zaidy, ale kolem nic nebylo. Pršelo a vítr se prudce zvedal. Místo námahy jsme se podívali na informace od našeho přítele Arjana Dwarshuisa, který nám poradil, že tihle ptáci zpívají asi hodinu před úsvitem. Takže dalšího rána za černočerné tmy jsme se vydali na pláně Zaidy. Jeli jsme do oblasti a těsně před tím, než jsme zastavili auto, Mårten říká “Ett två tre kryss” (Raz, dva, tři, tick). Hned jak jsme otevřely dveře, zaslechli jsme charakteristické volání skřivan Dupontův, které se ozývalo z temnoty. Později, když se rozednělo, měli jsme na něj velmi dobrý výhled.
Vskutku tajnůstkářský pták. Viděli jsme Larks utíkal v trávě, opravdu rychlí běžci a ještě k tomu běží blízko u země. Podobně jako myši.
S Lark bezpečně na seznamu jsme si to namířili na západ směrem k Rissani, kde jsme se potkali s Hamidem Gbtem z Gayuin Birding, který na nás čekal u vstupu do Rissani a ukázal nám, kde najít lelka světlého, který se za normálních okolností hledal se opravdu těžko.
Lelek světlý
To je kamufláž. Hamid a jeho bratr Brahim Gbt provozují v Maroku společnost profesionální společnost průvodců pro pozorovatele ptáků. Gayuin Birding. Hezká věc.
Zamířili jsme zpět k oblasti Ifrane v malém Atlasu. Je to asi ta nejkrásnější část v Maroku s krásnými zelenými úbočími, hradem a spoustou ovcí. Našli jsme malebnou restauraci, kde jsme se potkali s Erikovou přítelkyní jménem Anna Malmström. Dalším ptákem na seznamu byl Atlas Flycatcher, který se dal najít snadno v NP blízko Ifrane.
Lesem se šlo příjemně, zde ve vyšší nadmořské výšce byla teplota pro nás opravdovou úlevou v porovnání s tím, co jsme zažívali předtím.
Když jsme se vzbudili následujícího rána, vyšli jsme na balkon restaurace, a uviděli jsme našeho prvního letošního mandelíka, který seděl na elektrickém vedení.
Mandelík hajní
V lese se nám podařilo také dostat Firecrest a všude kolem byli šoupálci krátkoprstí.
Šoupálek krátkoprstý
Firecrest
Skvělý oběd v Ifrane, a potom jsme se vydali do Lac Oaua, kde jsme byli už u únoru. Neobjevili jsme nic nového, ale podle předpokladů se nám podařilo vyfotit potápku černokrkou.
Potápka černokrká
Potápka černokrká
Stejně tak jako
Lyska hřebenatá
Další skupina cílových ptáků byla o hodně níž na jižním pobřeží Casablanky, dloooouhá cesta autem až k místu pozorování divného druhu Small Buttonquail. Pamatuji si, když jsem poprvé četl o Small Buttonquail před mnoha a mnoha lety. Myslel jsem si, že ho nikdy v životě neuvidím. A nyní jsme tady, na tom správném místě. Ukázalo se ale, že to bude opravdu složité. Celý večer jsme strávili v okolí doporučeného místa, spouštěli jsme volání, procházeli pole a čekali. Během celého večera jsme slyšeli volání Small Buttonquail jenom 2x. Je to velmi zvláštní zvuk. Je to jako když z dálky volá vrána. Nikdy jsme ho neviděli, jen slyšeli.
Našli jsme krásný, malý hotel v malé turistické vesničce zvané Oualidia. Poprvé během celého roku jsme zpomalili, měli jsme jenom pár ptáků, které jsme ještě mohli hledat. Zvláštní náhodou se během našeho pobytu zde v Maroku se IOC rozhodlo, že poddruh rákosníka obecného by vlastně měl zapadat do živočišného komplexu stejně jako rákosník africký. Byl to zvláštní dodatek od Muhameda Ameziana.
Pamatuju si, že jsme se bavili o tom, jak jsme slyšeli volání rákosníka afrického v západní Sahaře z travnatých území vhodných k množení. Takže se vydáváme na hledání rákosníka afrického kdykoliv, kdy jdeme kolem pobřeží, a najdeme travnatou oblast. Brzy se nám podařilo najít několik zpívajících samečků. Tentokrát afrických.
Rákosník africký (ssp ambiguus)
Rákosník africký (ssp ambiguus)
Typický je kratší přesah ručních letek, stejně jako velice světlá spodina těla, světlé hrdlo a světlý hřbet.
Další den se přihnal celkem slušný vítr a my jsme se rozhodli pozorovat moře z dobrého místa na pobřeží. Dobrý vítr a stovky terejů bílých a několik Cory-like Shearwater, ale nikdy se nám nepodařilo mít dost dobrý výhled, abychom se o nich na 100% přesvědčili. Cory’s a buřňák šedý si jsou velmi podobní, a proto by to chtělo napsat o pořádnou radu ohledně odlišností.
Poslední den jsme se zastavili v brzkých ranních hodinách na místě pozorování Buttonquail. Bylo by fajn ho vidět. Tentokrát jsme ho slyšeli jenom jednou. Určitě je docela na houby, když sem jdou Britové – prostě toho ptáka MUSÍTE vidět ...