Pozdvižení mezi pozorovateli je – jít nahý – můj překlad Jeden z výrazů mezi pozorovateli je – jít nahý. To znamená jít bez dalekohledu. To je přesně to, co tady děláme přesně od té doby, co nám podle místního zvyku – můj překlad celní a letištní kontrola zabavila všechny dalekohledy a teleskopy už při příletu do Egypta. Díky nějakým manévrům mezi lety se nám vlastně podařilo něco si s sebou vzít. Takže máme jeden dalekohled Swarovski a dvě 400 mm kamery plus půjčený binokulár. Takže jsme se vlastně protáhli. Vybavení nám vrátí při odchodu ze země. No nic, kromě autorit je tu pozorování skvělé.

Náš první pozorovací den jsme se vydali na krátkou plavbu do Hurgada (tahle je to i v originále, ale asi to má být Hurghada), a naslepo jsme hledali ostříže arabského ve městě a jeho okolí. Dostalo se nám skvělého výhledu na racka bělookého

 Racek bělooký

 Racek bělooký

Stejně jako na osamoceného ostříže arabského.

Vydali jsme se na dlouhou jízdu pouští směrem k Luxoru a slavnému krokodýlímu ostrovu. Cesta byla zvláštní, téměř prázdná, ale s dobrým asfaltem. Podél cesty jsme viděli spousty a spousty stepokurů saharských.

 Stepokur saharský

Zůstali jsme ve velmi pěkném hotelu v Luxoru a všeobecně jsme si užili večerní pivko. Pozorování masivního proudu Nilu a poslouchání předvádějících se dytíků afrických.

Jednou jsme se na krokodýlím ostrovu vydali hledat slučici pestrou už za prvních ranních paprsků slunce. Našli jsme jí v podstatě snadno. Očividně v tomto prostředí v okolí Nilu je celkem běžný a zapadá sem. Je to ale hodně stydlivý ptáček, a pokud se ukrývají v trávě, je snadné je přehlédnout.

Úchvatná slípka africká byla na krokodýlím ostrovu také běžná.

 Slípka africká

Ostrov také hostil celkem dost vlh proměnlivých, což byl poddruh Cleopatra bez modré barvy. Slušný pták.

 Vlha proměnlivá (ssp cleopatra)

Volavky se po tisících množí podél Nilu, hlavně vlasaté jsou běžný.

Volavka vlasatá uprostřed páření

Jeli jsme na jih podél Nilu a udělali jsme pár krátkých zastávek, abychom se poohlédli po zobounu americkém. Později jsme se dozvěděli, že zoboun americký je v okolí Nilu pouze v zimě. Nil je úchvatný. Kamkoliv se podíváte, voda se doslova hemží spoustou ryb a dalších živočichů. Není divu, že je tu tolik volavek a Kingfishers.

Rybařík jižní

Vlaštovka obecná v Egyptě je poddruh savignii a jsou krásně tmaví.

Vlaštovka obecná (ssp savignii)

Dalším bodem bylo město Asuan, kam jsme dorazili až večer. Mårten navrhl, že bychom se měli jít podívat na přehradu, takže jsme jeli na vyhlídkový bod za posledních paprsků denního světla a vzali jsme si s sebou náš jediný teleskop. Brzy jsme uviděli vojáky, jak míří směrem k nám, takže jsme se hodně rychle pobalili a hodně rychle vypadli, cítili jsme se opravdu hloupě. Samozřejmě, že přehradu chrání, na co jsme mysleli, blbci.

Za prvního světla dalšího dne jsme se vydali na rybníky Asuanu, kde se nám rychle podařilo najít kulíka třípásého. Tyhle rybníky jsou pozorovatelům dobře známé, a když vyrazíte opravdu brzy, žádné stráže nepotkáte a můžete svobodně vejít.

 Kulík třípásý

Pozorování na rybnících bylo všeobecně dobré a podařilo se nám poprvé pozorovat strdimila nilského, kterého bychom viděli předtím jen těžko (bez dalekohledu!!)

Strdimil nilský

Jeli jsme dále na jih směrem k hranici WP ve městě Abu Simbel a nyní zde sedím a píšu tohle. Přespáváme v pěkném, i když drahém slušném místečku zvaném Nubian Guesthouse (není tu moc na výběr.)

Abu Simbel je opravdu známým pozorovatelským místem v oblasti WP přímo na hranicích Súdánu. Mnoho afrických zatoulanců se zde našlo během těch let a velké jezero Nasser také hostí několik ceněných ptáků WP. Dorazili jsme sem po poledni a okamžitě jsme se vydali pozorovat podél všech těch malých přístavů severně od Abu Simbel. Dvě věci jsou zde neocenitelné GPS navigace Google Maps a auto s náhonem 4x4, nejenom tak ledajaké 4x4, ale opravdu tvrdé a odolné. My máme Jeep Wrangler a ježdění blátem a pískem je skoro stejná zábava jako pozorování. Ale ne tak úplně. Třetí nebo čtvrtý přístav, ve kterém jsme byli, a najednou přiletěl kulík africký za volání ‘kittlitz’ ‘kittlitz’ (je to jenom náhoda nebo je za tím nějaký příběh?? Kulík byl naturalista v 19. století, pojmenovali po něm tento druh kvůli jeho typickému volání??)

Další den jsme zorganizovali (v penzionu) celodenní výlet lodí na jezero Nasser. Vyrazili jsme už za svítání a zabalili jsme si oběd. Na jednom malém ostrůvku jsme našli dva konipas africké.

Brzy se zvedl vítr, a proto nyní nejsme schopni razit si cestu dále na sever k přístavu, kde jsme předešlého dne ve velké dálce viděli pár pelikánů. Museli jsme se otočit. Po malé zastávce na ostrově se motor pokazil. Pomoc konečně dorazila a my jsme se vrátili do penzionu na oběd. I tak dobré pozorování na jezeře, pár ale dobrých druhů.

Nesyt africký

Luňák žlutozobý

Rybák bělokřídlý

Rybák bahenní

Rákosník hlučnohlasý a prinie obecná jsou tu zastoupeny v hojném počtu.

Rákosník hlučnohlasý

Ostrov, na kterém jsme zůstali, když se pokazil motor, hostil slušný počet dytíků afrických. Po večerech je vždy slyšíme volat, ale během dne se dobře ukrývají. Stojí to nějakou námahu mít dobrý výhled.

Dytík africký

Teplota je tu nyní příjemná. Není moc horko. Plavání v jezeře je ale i tak osvěžující.

 Koupání v jezeře Nasser (no croks)

Odpoledne jsme si vzali auto a zamířili do přístavu, kde jsme dříve viděli pelikány. Jeli jsme off road jako blázni a narazili jsme na několik chýší. V momentě odtud vyběhlo několik chlapů a utíkali pryč. Bojí se autorit stejně tak moc jako mi. Náš černý jeap vypadá podezřele. Mårtenovi rychle došlo, co se děje, a podařilo se mu je zastavit. Když pochopili, že nejsme autority, tak jim Mårten nabídl pár cigaret a byli z nás rychle přátelé. Jejich přístav je útočištěm páru pelikánů. První, které jsme viděli, byli pelikán bílý, jenomže mi hledáme pelikána afrického. Konečně přiletěli dva další pelikáni. Přistáli o něco dál a vypadali menší. Jeli jsme tam a - Sakra! – pelikán africký.

Zkoušeli jsme pár dalších bodů v přístavech, kde bychom mohli najít zobouna amerického, ale neměli jsme štěstí. Zoboun je druhý pták, kterého letos zmeškáme. První byl krahujec šhikra v Kuvajtu. Potkali jsme skupinu německých šmelinářů v místním penzionu. Byli v okolí ostrova Nasser už dva týdny a kšeftovali na ostrůvcích. Za celý svůj pobyt prý neviděli žádné zobouny, takže předpokládám, že jsou stále v Sudánu. Někdy vyhraješ – někdy prohraješ.