Během této cesty do Egypta je už jasné, že podstata naší cesty se pomalu mění. Přecházíme od toho, co my pozorovatelé nazýváme primární pozorování, k tomu že prostě jen sledujeme, co je v okolí. Nyní, když už máme na seznamu víc jak 550 druhů, jsou dny, kdy jsme za den získaly 20 a více druhů dávnou minulostí. Zaměřujeme se téměř výhradně na exklusivní cíle jako např. bukáček žlutonohý v Lahami mangroves. Tento druh objevil v roce 2012 Jens Hering a jeho tým německých výzkumníků.

Pouze 26 pozorovatelů přidalo tento druh na svůj Netfugl list. Vydali jsme se tam rozhodnuti ho najít. Mangrový les je dost malý a v roce 2013 se tu rozmnožovaly aspoň tři aktivně hnízdící páry. Možná že to zní jako snadná mise, ale najít tohoto ptáčka může být extrémně složité. Dorazili jsme až večer těsně před západem slunce a vyrazili jsme přímo do mangrovu, brodíc se po pás v bahnité vodě. Ale neviděli jsme žádné známky bukáčků. Vrátili jsme se následujícího rána, chodili jsme v okolí mangrovů a pouštěli jsme volání ve smyčkách a doufali v kontakt. Ale neměli jsme štěstí.

 Já a Mårten v mangrovech

Během odlivu jsme se přesunuli na další stezku v jiné části magrovů, kde měl být další z našich cílů, volavka obrovská. Někdy zde odpočívá. Nicméně i pro nás je to náročné jít naplaveninami, které vám zvednou tep o víc jak 40 úderů. Je to vysilující. – můj překlad: Chození v přílivovém bahnu ve 40+ vedru je náročné a stojí spoustu energie. Viděli jsme nějaké dobré druhy ale žádnou volavku...

Ostříž arabský byl celkem běžný

Stejně tak volavka západní

 A racek arabský

Následujícího rána jsme se vrátili do Lahami mangroves před východem slunce. Znovu jsme se pokoušeli o bukáčka. Když tu z ničeho nic přeletěl jen pár cm od Kleikovy hlavy (v originále je Klackesova nosu) ptáček v té správné velikosti a vrazil do mangrovového stromu přímo vedle nás. S bušícími srdci jsme se prodrali houštím. Byli jsme si téměř jistí, že dostaneme svůj vysněný cíl. Mårten strčil hlavu ke stromu a překvapeně zvolal – „ Je to vyjebanej chřástal polní!”

 Super úlovek ale není to na cigáro

Hodinu jižně od Lahami leží El Shalateen, je to malé město přímo na hranici se Súdánem známé svým velkým velbloudím tržištěm. Mezi námi pozorovateli je to To místo, kde lze pozorovat supa královského v oblasti WP. Šli jsme tam. Abyste se dostali do města, musíte projít slušným počtem vojenských kontrol, což způsobilo, že tento výlet nás dost vynervoval. Doslova jsme se báli, že najdou náš poslední zbývající dalekohled. Naštěstí nenašli. Najít supa už bylo pak snadné.

 Skutečná příšera s rozpětím křídel 290 cm

Během našeho třetího dne hledání bukáčka v mangrovech nám to připadalo jako nesplnitelná úloha. Určitě jsme nic neviděli ani neslyšeli a pozorování nám připadalo ještě méně pravděpodobné. Rozhodli jsme se, že tomu dáme poslední šanci ještě před tím, než se vydáme na cestu a budeme pokračovat na sever. Vrátili jsme se na původní místo a prohledávali jsme mangrovy během toho, jak začalo vycházet slunce nad tyrkysovým mořem. Potom se to stalo! Bukáček žlutonohý 3x za sebou vydal svoje charakteristické volání “whop whop whop” BINGO! Ulevilo se nám, že jsme mohli opustit mangrovy a nikdy se nevrátit!

ANOOOO!

Nějací další dobří ptáci z mangrovů

Olivaceous Warbler všude v mangrovech

Ťuhýk menší

 Nedotýkejte se mé ryby!

 Pobřežník černobílý

 Jak omračující! Vlha modrolící

Náš další cíl se ukázal být mnohem snadněji dosažitelným. Po devíti hodinách jízdy ve společnosti Valerie June a dokumentaristů ze švédského rádia, kteří právě řešili obsazení letiště Arlanda z roku 2002, - můj překlad: a dokumentu švédského rozhlasu o velkolepé loupeži na letišti v Arlandě v r. 2002 – ta Valerie June je zpěvačka, takže je jasné, že poslouchali radio, jsme dorazili na místo pozorování stepokura hnědobřichého, jihozápadně od malého města Al Bahnasa.

Byl to horký den, bylo příliš horko na to, abychom se někam hnuli. Proto jsme si našli dobrý vyhlídkový bod a začali jsme se rozhlížet. Po hodině jsem uviděl v dálce tři ptáky, kteří se procházeli po poli asi kilometr od dálnice. Rychle jsme tam zajeli a hned jak jsme vešli, objevil se majitel pozemku. Jako vždy jsme vytáhli Collins Bird guide, usmáli se a řekli “Tayir”, což v arabštině znamená pták. Ukázali jsme mu na obrázek v knížce a na místo, kde byli ptáčci. Majitel pozemku se usmál a řekl něco v arabštině. Po lekci řeči rukama nohama pro pokročilé se nám podařilo získat přístup na jeho pole a ještě nás pozval na chutný šálek čaje. Velmi milé.

Následující den byl čas na další specialitku v oblasti WP. Jmenovitě to byl rybák arabský v oblasti Sinajského poloostrova. Před pár lety našel náš přítel Mohamed Habib kolonii během hnízdění blízko Ras Sedr. Znovu nám to ukázalo, jak významná tahle krajina pro pozorovatele je. Rybáci se hledali snadno a kolonie čítala slušné počty. Další úlovek za námi! Zbývají ještě dva, než opustíme Egypt a dostaneme zpět svou optiku.

 Rybák arabský

Jen tak pro zábavu