(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)

Jednou z nejúchvatnějších a nejúžasnějších stránek pozorování ptáků je jeho neoddiskutovatelná schopnost chytit za srdce obrovské množství těch nejrůznějších lidí po celém světě. Všichni jsme schopni ptáky vidět – ale co se týče celé jejich krásy a skutečné role v přírodě, i nadále pro nás zůstávají nepoznaní a neuchopitelní. Kombinace jejich schopnosti letu a pestré palety barev a zvuků každého z nás ohromí či při letmém pohledu přinejmenším na okamžik překvapí nebo okouzlí.

Propojení člověka s ptáky nám pomáhá pochopit naše místo a prostor na této planetě, dále rozvíjí tento vztah, rozkrývá jeho význam a stojí za novými objevy. Příběhy o tom, jak se tyto někdy náhodné, jindy podivné, často legrační a nádherné jiskry spojení vyvíjejí a mohutní, by neměly být jen šeptány. Měly by být křičeny.

Hodně hlasitě.

Odkašlala jsem si. Zbavila jsem se tak trochu vzrušení i nervozity.

Takhle nějak by to mohlo být.

Ještě jeden doušek kávy. Vytáčím číslo a čekám.

„HALÓ, Rybářský přístav, U TELEFONU TIM.“

Zakřičel to. Zakřičel to do telefonu. Drsňácky a tvrdě.

„Ahoj tam, dobrý den. Měla bych pár otázek ohledně lodí, které pronajímáte. Doufám, že mluvím s kapitánem. Chtěla bych vědět, jestli u vás můžu zařídit speciální plavbu lodí.“

„JO, JSEM TO JÁ.“

„Skvěle, chtěla bych uspořádat pár ptáčkařských plaveb na...“

Přerušení. „PTÁČKAŘI... MOMENT.“

Chrastění. Tlumený křik: „Hej Jimmy, PTÁČKAŘI chtějí LOĎ“. Pokouší se sluchátko ukrýt pod paži nebo zakrýt dlaní.

Další chrastění.

Je zpět.

„OK, JO, MÁME PTÁKY. MÁME KORMORÁNY A ORLY A VOLAVKY. Chcete, abych vás vzal nahoru po řece? Měli sme tu stovky kormoránů jen kousek od břehu. A BÍLÝ VOLAVKY. FAKT VELKÝ. A racky s ČERNÝMA ZÁDAMA.“

Stále křičel. Ten chlapík se mi líbil.

„Super. Ti ptáci jsou parádní. Ti jsou fakt bezva. Racci žlutozobí. Ti jsou fantastičtí. Hledáme nějaké ptáky, kteří jsou daleko uprostřed jezera. Deset nebo dvacet mil daleko.“

Dlouhá pauza.

„CO TAM, K SAKRU, CHCETE VIDĚT. TAM UVIDÍME LEDA TAK RACKY.“

Výzva. Začala jsem jednat.

„Tohle, přesně tohle. Chceme ty racky. Chceme vzácné racky. A ptáky, kterým se říká chaluhy, které je pro-„

„CHALUHY?“

„-následují. Chaluhy se chovají jako dravci, ale mořští. Jsou mimo pobřeží. Potřebovali bychom... pokud nějakého zvláštního racka nebo chaluhu uvidíme... potřebovali bychom plout opravdu rychle. Dost rychle. Abychom tu chaluhu dohonili. Abychom se pohybovali stejně rychle jako ona, dostali se k ní bokem lodi a aby ji mohli lidi pozorovat.“

Úplné ticho.

Zpracovávání informací.

Další ticho.

Pak cvaknutí: Pták, který zní jako druh alkoholu (Jaeger – angl. chaluha, připomíná Jagermeister). Rychlá plavba. Kanadská hranice.

„MŮŽU S LODÍ PLOUT RYCHLE.“

Jo. Ty. Můžeš.

„Určitě jo, to by bylo super.“

„ALE, TAM SE DĚLAJÍ VELKÝ VLNY. MŮŽOU BÝT DOST VELKÝ. A JE TAM ZIMA. VÍTR OKAMŽITĚ ZVEDNE VLNY. MŮŽE VÁM BÝT BLBĚ.“

„V pohodě. Většina z těch lidí, kteří přijdou, už na lodi někdy plula. Na moři.“

Ticho.

„JSTE SI ÚPLNĚ JISTÁ, ŽE NECHCETE VIDĚT TY KRÁSNÝ BÍLÝ VOLAVKY? JSOU KOUSEK PODÉL BŘEHŮ.“

„To také nezní špatně. Možná to můžeme někdy zkusit. Nás ale láká dostat se daleko na jezero. To by bylo úžasné.“

„NO, DOBRÁ, VEZMU VÁS TAM. UKÁŽU VÁM VAŠE RACKY.“

„Dobře, chlape!“

„NA JAKÝ DEN TO VIDÍTE?“

„Chtěli bychom uskutečnit pět nebo šest plaveb“.

Ticho.

„OK, TAKŽE TAKHLE. MOMENTÍČEK. VEZMU SI KNIHU PLAVEB.“ Šustění. „JIMMY, ti PTÁČKAŘI chtějí loď pětkrát.“

Slyšela jsem to.

„DOBRÁ, MÁM PŘED SEBOU KNIHU. KDY?“

„Září. Říjen. Listopad.“

Přijíždíme do přístavu v podobě hroznu lidí vibrujícího radostí a drnčícího vzrušením. Celá skupina je oblečena jako do vichřice, i když se na jezeře Erie pohupují toho rána jen asi půlmetrové vlnky. Někteří na sobě mají komplet do deště. Jiní připomínají jednotku rychlého nasazení. Všichni jsou připraveni na první den kompletně strávený „mořskou plavbou“ na jezeře Erie. První svého druhu v Ohiu, kdy se díky naplánované příležitosti budeme stále držet ve vzdálenosti desíti až dvaceti mil od pobřeží a pokryjeme více než 70 mil otevřené hladiny. Podmínky: excelentní. Načasování: příhodné uprostřed období s možností výskytu racka Sabinova, chaluhy malé a příživné. Návnada nachystaná. Gumáky nazuty. Dalekohledy u očí.

Ke skupině přijíždí mohutný černý truck. Dvojí bouchnutí dveří a Tim se svým parťákem přicházejí, aby nám dali instruktáž před plavbou.

Tim několikrát přejede pohledem po naší skupině.

A hned začne řvát.

„PTÁČKAŘI. MYSLEL JSEM, ŽE SE UKÁŽETE V KRAŤASECH.“

Pomlka.

„JSTE OBLEČENÍ LÍP NEŽ POLOVINA RYBÁŘŮ, KTEŘÍ SI SEM CHODÍ PRONAJMOUT LOĎ, TO VÁM TEDA MUSÍM ŘÍCT.“

„Lidi! Tim, váš kapi-„

Bez mrknutí oka mě přerušuje.

„SKVĚLE SI TO UŽIJEME. VYPADNEME ODSUD A PODÍVÁME SE PO PTÁCÍCH. DNES BUDEME HLEDAT CHALUHY. A VZÁCNÝ RACKY.“

Ne – to určitě ne. To neřekl. Ale ano, řekl to.

Kompletní bezpečnostní instruktáž, základní plavební terminologie, seznámení s průvodci, poslední poznámky a nahození motorů. Každý si našel své místo, kontroluje fotoaparát a čistí si dalekohled.

„Time, to je paráda. Úžasné, že se potkáváme. Jsme ohromeni.“

„PTÁČKAŘI. MYSLEL JSEM, ŽE SE UKÁŽETE V KRAŤASECH.“

Trochu na tom ulpěl.

„Jsme připraveni. Fajn! Takže. Řeknu vám, jak to bude probíhat. Když zahlédnu chaluhu, zakřičím na vás. Přiběhnu za vámi a ukážu vám směr, kde ten pták je. Budu vás neustále navigovat, kde se nachází, a vy budete vědět, kam zamířit. Musíte být rychlý. Ti ptáci jsou hodně rychlí. Možná budeme muset ostře točit vlevo nebo vpravo. Nebo se otočit zpět.“

„OUUKEY. VSADÍM SE, ŽE DOSTANEME RACKA S ČERNÝMA ZÁDAMA.“

„Ano, pusťme se do toho.“

Rybák obecný a rybák Forsterův. Sevřené hejno rybáků černých. Timův racek s černými zády. Racek žlutonohý. Racek Bonapartův.

Hejno racků Bonapartových. Žádný mořský druh racka.

Jsme osm mil od pobřeží, pokračujeme dál a rychle proplouváme kolem hejna racků Bonapartových.

Tim zapíná vysílačku.

„JO, MÁM TU PTÁČKAŘE. HLEDÁME RACKY. CO? NE, CHALUHA ZATÍM ŽÁDNÁ.“

Bože, jeho parťák se na druhé straně vysílačky ptá na chaluhy?

Náhle se to přihodilo. Neúnavně sledujeme obzor, prohlížíme hejna rybáků a racků Bonapartových a je to tady. Věděli jsme, že to přijde.

Křičím. „Chaluha, chaluha, chaluha na dvou hodinách! Chaluha, dvě hodiny. Chaluha příživná. Pojď zlato. TÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍMMÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!“

Tim se ke mně otočil jako sudí zkoumající poslední úsek běhu ve světovém rekordu. Byl to pomalý pohyb, ale přitom velmi rychlý. Ukázala jsem rukou a zakřičela. Tim pohledem přes rameno zaregistroval moje do široka otevřené oči. Znovu se obrátil zpět na jezero. Prudce otočil kormidlem doprava.

„OOOOOOOUUUUUUKEEEEEEEEEYYYYYYYYYYYYY.“

Vypadal divoce.

„DEJ TOMU VŠECHNO, CO MŮŽEŠ.“ (Teď křičím já. Oba křičíme. Všichni křičíme.)

Pak něco, co jsem ještě neviděla. Skrz okrouhlé, zastříkané okno. Tim zašilhal a – našel chaluhu. Je to jen tečka. Tmavá tečka.

„MÁM JI. NAŠEL JSEM TU VĚC.“

Můj bože, jo, má ji.

„VEM TO DOPRAVA, TIME, DOPRAVA. MÁŠ JI. POŘÁD JE NA DVOU HODINÁCH.“

Zatočil doprava. Držel se souběžně s ní. Deset minut krájel úžlabí vln, jejich hřebeny, dvojité vlny a vždy srovnal záď přesně do požadovaného směru.

Úžasné pozorování chaluhy příživné jedenáct mil od pobřeží. A pak další, později téhož dne, čtrnáct mil od břehu.

Racci, rybáci, táhnoucí bahňáci, kachny – ptáci, jejichž pozorování by jinak vůbec nebylo zaznamenáno. Pro birdera úplně nový svět. Pro Ohio pak zcela nový přístup

Byli jsme téměř zpět u pobřeží, když zabzučela vysílačka.

„JO. NE. JO. JO, DOSTALI JSME CHALUHY. JO, BĚHEM PLAVBY JSME JICH MĚLI JEŠTĚ PĚT. DOKÁŽEME JE NAJÍT. MŮŽEME TADY NAJÍT COKOLI.“

Jo, to rozhodně.

TIPY
- S narůstající popularitou birdingu, se zvyšující se pozorností věnovanou soutěžím typu big year, big day, big sit nebo i big hour, a s rostoucí návštěvností světově oblíbených horkých míst birdingu, by se mohlo zdát, že v souvislosti s naším koníčkem bylo vše již řečeno a objeveno. Tento názor ale nemůže být od ptáčkařské pravdy vzdálenější. Věnujte se lokálnímu birdingu. Vždyť měsíc co měsíc, každou sezónu a každý rok dochází k novým objevům i v městech či krajích, ve kterých žijete. Vydejte se do míst, ze kterých zatím není žádný záznam v databázi eBird a pořiďte vlastní pozorování. Jděte do terénu a buďte těmi, kdo odpoví na nezodpovězené otázky týkající se zákonitostí ptačího tahu, jejich výskytu, migračních tras a spousty dalšího. Ať se pohybujete na lodi, kole, běháte nebo se jen procházíte, vyzkoušejte nové cesty, které mohou být třeba jen za nejbližším rohem. Čekají tam na vás nekonečně nové zkušenosti a pozorování.
- Sdílejte svoje nadšení. Ne každý se sám od sebe s vášní ponoří do birdingu nebo mu s obrovskou radostí a nezměrným nadšením bezprostředně otevře náruč. Ale už jen letmé nahlédnutí do světa birdingu může někoho nasměrovat k tomu, aby podpořil některé ochranářské aktivity či aby se u něj projevil respekt k přírodě.

JEN BRUMFIELD – její skutečně „divoká“ kariéra je odrazem jejího nakažlivého nadšení pro extrémní birding, terénní výzkum, outdoorové vzdělávání a detailní vědeckou ilustraci. Jejími outdoorovými vzdělávacími programy, které organizuje coby přírodovědec pod hlavičkou Cleveland Metroparks, projdou každoročně tisíce dětí. Je autorem a ilustrátorem sedmi přírodovědných průvodců a zaměstnancem Leica´s Birding Optics Pro. V současné době žije v Clevelandu v Ohiu, každý podzim organizuje četné „mořské“ plavby lodí po jezeře Erie a neúnavně prohledává břehy jezera při hledání vzácných druhů ptáků.

Fotograf Chuck Slusarczyk Jr. a Jen Brumfield u jezera Erie. Zdroj: https://beltmag.com/

Zdroj: birdwatcher.cz