Už v týdnu se domlouvám s Romanem Muláčkem, že v sobotu 10.01.2015 vyrazíme na větší okruh pozorování po místech, která jsme spolu navštívili na podzim a protáhneme to na Orlík.
V sobotu ráno vyzvedávám Romana u něj doma v 8:30 a vyrážíme. První zastávku plánujeme u Mlýnského drahenického rybníku. Vylézáme z auta, ale udeří nás velmi silný vítr. Docházíme k rybníku a evidujeme první ptactvo – vránu obecnou - černou , dva stehlíky, dva hýlové – samec a samice, sýkoru modřinku, nad lesem krouží káně lesní. Je slyšet ještě jeden hlas, obcházíme proto celou polorozpadlou mlýnskou usedlost, ale určit hlas se Romanovi nepodařilo. Míříme dál.
Další zastávka Ráztely – kachna divoká 25 kusů, straka, vrána obecná šedá 3x, poštolka obecná. Vítr neutichá. Projíždíme Mirošovem a stavíme asi kilometr za ním, vydáváme se k rumišti. Nedaleko odsud nám 2x zamával křídly dřemlík tundrový. Nyní zde nacházíme hejnko strnadů obecných a hrdličku. Přejíždíme přes kopec na další zastávku – Boješice. Jdeme po cestě mezi poli a před námi poletuje hejno asi 50ti konopek obecných. Zastavujeme se, slyšíme hlas skřivana – ten taky před námi vylétne asi 20m a zapadne opět nedaleko do pole. To se opakuje asi 3x. Nechceme ho pronásledovat stejně jako vyplašit stádo asi 20 kusů srnčího, které se pase a ještě o nás neví. Sedáme do teplého auta a vyjíždíme z Boješic – směr Zálužany a rybník Hejný. Asi sto metrů za vesnicí sledujeme na drátech vysokého napětí našeho prvního ťuhýka šedého.
Rybník Hejný je ještě pod ledem a tak od nás vyletují 3 hýlové a na konci rybníka loví volavka bílá. V křoví je ještě vidět drozd brávník a na starém stromě se činí žluna zelená. Vyrážíme směr Orlík.
Tady není kde parkovat, všude zákaz a parkoviště je blokované závorou. Necháváme auto tam, kde bude nejméně překážet a vzhledem k tomu, že je po sezoně, snad ho nikdo neodtáhne. Malý rybníček na návsi je zamrzlý, takže mandarinky a karolinky musíme hledat jinde. Roman říká v některé zátoce. Vydáváme se pešky k samotnému zámku Orlík. Cestou nás hojně míjí ruské zájezdy – co tu dělají, to netušíme. Dostáváme se přímo před zámek a vítá nás dvojce pávů – nádherní ptáci.
Na stromech před zámkem je plno dlasků – odhadujeme to asi na 40 kusů. Na jednom vrcholku sedí zvonek zelený 3x. Jdeme do první zátoky – nic tam není. Díváme se z nádvoří na prázdnou hladinu a oba jsme zaregistrovali podivné větve, které na tu dálku mají tvar potáplice, kdyby nebyly asi půl metru nad hladinou. Vyruší nás až dvě letící kachny a sledujeme, jak zalétávají do zátoky, kde je přístaviště. Vyrážíme do přístaviště. Tam je opravdu asi 300 kachen divokých, pozdější sčítání ukázalo 279 kousků. Zaujaly nás kachničky mandarínské, které sedí na lodním můstku v počtu 16ti – 9 samců a 7 samic.
Začínáme počítat kachny – Roman zavelel on kačery, já kachny. Ihned na kraji hejna nacházím zajímavou kachnu, která se od hejna odděluje a plave k mandarinkám. Upozorňuji na ní Roman určuje hvízdaka chilského.
Zvláštní je, že zde není ani jedna kachnička karolínská. Pokračujeme ve sčítání. Za hejnem kachen se potápí dva kormoráni a následně přeletí krahujec. Jdeme k autu. Mám radost z hvízdáka!!! Po cestě nám zpívají brhlíci, koňadry, je slyšet střízlík a nejméně dva králíčkové. Zastavujeme u kupodivu otevřeného kiosku a kupujeme si dvě kávy, které upíjíme po cestě k autu. Přejíždíme k Žďákovskému mostu, který vede přes Orlík.
Nádherná scenérie na vodní rozlohu z výšky více okolo 100m nad hladinou, celý okamžik umocňuje sledování majestátního letu orla mořského, který sledujeme. Jen zírám na Romanovy komentáře o stáří a hlavně, co všechno s tím dalekohledem vidí. Já se přiznám, když jsem se jeho dalekohledem díval, neviděl jsem pomalu nic -))). Proletí okolo nás holub domácí, který má, jak se zdá, docela na spěch. Po chvíli začnou manévry 38 kachen divokých nad našimi hlavami a jednoho morčáka velkého. Na mostě se domlouváme, že přejedeme k Budějovicím na Vrbenské rybníky, Vyšatov....
Po cestě zastavujeme na rybníce Silvester, kde určujeme volavku popelavou, jednu poštolku a mezi zhruba 300 kachnami divokými jednoho poláka chocholačku.
Vracíme se na hlavní tah Plzeň – Písek a u Vodňan sjíždíme z hlavní, abychom udělali tradiční zastávku u Dřemlinského rybníka. Zklamal mě už minule, když jsme zde stavěli s Láďou Jassem a zklamal i nyní. Mimo 6ti volavek bílých a jedné popelavé nic. Razíme směr Dívčice a Blatec. Necháme auto na kraji hráze a sledujeme prázdnou hladinu. Pouze nad námi provádí své akrobatické lety 4 rackové bělohlaví. Počasí je nádherné, když vezmu v potaz, že máme 10. Ledna! Svítí sluníčko a vítr ustal. Vracíme se opět na hlavní tak k Budějovicím a odbočujeme až u Čejkovic. Jsme zvědavý, zda už je konečně opravený most a nebudeme muset k Vyšatovu objíždět část zdejšího kraje. Most stojí a tak jsme ihned u Mlýnskýho rybníka, ale zabočujeme až k Blatci (shoda jmen), kde se to na hladině trošku hýbá. Okolo nás jsou i sádky, kde majestátně plují dvě labutě velké a na svých dlouhých nohách postávají volavky bílé. Opět přepočítáváme kachny divoké – 190 kusů. Mezi nimi se pohybuje jeden morčák velký. Nad sádkami se mihnou dvě poštolky obecné a káně. Jdeme cestou na hrázi k zadní části, kde jsme viděli volavky bílé. Těch napočítáme 9 a 11 popelavých a za snahu nás svým hláskem odměňují nejméně 2 mlynaříci dlouhoocasí.
Vyšatov, kde vidíme opět asi 200 kachen a jednoho kormorána a stejně jako část Vrbenských rybníků nestojí dnes za řeč. Sem se vrátíme z jara, když to tu žije. Nasedáme a dnes končíme. Směr Plzeň. U Volešku nad námi přeletí 10 morčáků velkých a pohyb na hladině u rybníku Mlýnský u Sedlce nás donutí udělat ještě předposlední zastávku. Jdeme poměrně daleko, než vidíme na hladinu. 75 kachen divokých, 7 morčáků velkých a na stromě nedaleko stativáku jako myška hrne se po kůře starého dubu šoupálek. Začíná se smrákat.
U Písku nám to nedá a odbočujeme na Řežabinec. Na soustavě rybníků Stará, prostřední Putim zaznamenáváme jen labutě a pár racků. U Řežabince necháváme auto u značky zákaz vjezdu a stavíme stativák na vjezdu do rybníka. Opět nic. Jen labutě a Roman nachází jednoho samce od morčáka velkého, ke kterému za chvíli přidávám dvě samice. Vzpomínám na jaro a léto, když jsem tu byl pomalu každý týden a neustále bylo co na hladině vidět a pozorovat. Jízda na Markovec byla zbytečná, ale aspoň jsme měli čisté svědomí. Už se těším, až to projedeme z jara a pozorovací zápisník bude plný.
