Konečně začíná víkend, jako každou sobotu tradičně nemůžu dospat a tak vstávám ještě za tmy a koukám z okna, kdy se rozední. Věci mám sbalené od večera, takže jen čaj do termosky a tradáááá.
Směr Písek a Řežabinec. Před Blatnou na poli vidím drozdy brávníky a při vjezdu do Blatné kouknu na populární čápy, kteří si opravují hnízdo. Blatenští čápi tu zůstávají po celou zimu a patři k zimní atrakci tohoto městečka.
Pak už ubíhají kilometry jeden za druhým a já po cestě poslouchám hlasy ptáků. V Písku odbočuji na Ražice a rychle se rozhoduju, že první bude Řežabinec a pak Markovec. I když mám povolení vjezdu až k věži, nechávám auto na začátku cesty. S radostí zjišťuji, že rybník konečně rozmrzl. Pohled na hladinu mě potěšil, husy, kachny...a všeho je dost. Zamykám auto, beru monokulár, klíče od věže a jdu asi 400m k pozorovací věži. Na rašeliništi vedle cesty na hladině pluje nádherný pár hus velkých. Jdu pomalu, abych je zbytečně nevyplašil. Rychlý pohled z prvního patra věže a už odemykám dveře do druhého, vyššího patra, odkud je přehled po celém rybníce. Pane Šebastiane, děkuji pokaždé, když odemykám. Otevírám okna a stavím stativák.
Na hladině počítám 37 poláků velkých a 28 poláků chocholaček, jednu zrzohlávku rudozobou a pár desítek kachen divokých. Po celé hladině jsou rozesety husy velké a zastavuju se u čísla 58. U břehu se potápí potápka roháč, dlouho jsem jí neviděl, za chvíli jí bude všude dost. Překvapivě neregistruju ani jednu lysku černou!! Opravdu si vychutnávám výhled z tohoto patra. Nad rybníkem krouží majestátní orel. Zkoumám hladinu dále, asi šedesátka kormoránů se drží při sobě, za nimi plave 6 kopřivek a nedalejo ještě 11 čírek obecných. Při opakovaném scenování hladiny ještě nalézám lžičáka pestrého a před věží se vynořil párek morčáků velkých. Paráda!! Vzpomínám, jak „mrtvé" to tu bylo, když byl rybník zamrzlý.
Balím a jdu k autu, další zastávka Velký Markovec, nad kterým stojí obrovský monument „bratra" Žižky. Zastávka je ale podstatně dříve. Při projetím Ražicemi v zemědělské usedlosti na trávě vidím hejno hus. Zastavuju auto a vytahuju opět monokulár. Překvapení se nekoná, žádná berneška, nebo husa malá, ale i tak je na 72 hus krásný pohled. Popojedu asi kilometr na Malý Markovec. I tady nacházím 2 husy velké a na okolních stromech pořádají koncert strnadi obecní. V rákosí jako mramorová socha nehnutě stojí volavka bílá, hladinu brázdí 26 kachen divokých a nad hlavou přeletí okolo 50ti kvíčal.
Velký Markovec – už na parkovišti to šumí hlasy babek, koňader a modřinek. Na hladině vidím 2 páry hoholů severních a jednoho lžičáka pestrého, na protějším břehu tradičně asi 250 kachen divokých. Pokračuju na Velký potočný rybník. Asi 100 metrů před Potočným rybníkem opět nacházím hejno hus v oploceném areálu. Parkuju na cestě u rybníka a vracím, se s Kowou těch pár desítek metrů. Opět pouze husy velké. Je jich 24 a dalších 16 ještě nacházím přímo na rybníce. Ani jedna z hus během celého dneška neměla límec!! Potočnému rybníku dominuje hejno více jak 400 kormoránů, které se drží zhruba vprostřed hladiny. U rákosí nacházím jednu chocholačku a 25 kachen divokých. Pomalu myslím na návrat. Ukusuju kilometry, projíždím Blatnou a vjíždím do Tchořovic. Nedá mi to a zabočuju na letiště. Nemůžu jet okolo a nestavit se tam aspoň na pár minut.
Na louce pdo letištěm je vidět 16 čejek a mezi nimi 6 prvních letošních špačků. Z pole do výše vylétají i dva skřivani a nad loukou klidně krouží dvě kaně lesní. Kouknu na Starý rybník – sláva i tam už hladina vítězí nad ledem a registruju prvních 6 kachen divokých!! Nad hlavou s krákoráním přeletí letka 8 vran černých a při výjezdu vidím 16 soch volavek popelavých. Dává se do malého deště, důvod už opravdu končit. Pro takové soboty je snadné přečkat pracovní týden.
