11.6. Přichází čas, kdy startujeme na plánovanou dovolenou za ptactvem a naším cílovým místem je bungalov v Pasohlávkách. Počasí nám předpověď hlásí výborné a tak se těším. Volíme cestu mimo dálnici a nikam nemusíme spěchat. Pojedeme mimo dálnici po trase Písek, Budějovice, Jindřichův Hradec, Telč...až do Pasohlávek.

Těším se moc už z důvodů, že uvidím v pátek „karamády" Dodina a Frantu Kopeckého, jelikož jsme hbitě ukuli na páteční večer výpravu k Bzenci, kde budeme lelkovat do rána a sobotní dopoledne zasvětíme birdovské výpravě po okolí. Celá cesta se jeví ještě zajímavější tím, že se na rybníku Klec, který je kousek od naší trasy, ukázala volavka vlasatá, takže plánujeme malou zajížďku.

V den D vyrážíme něco před 8 hodinou a kilometříky krásně ubíhají. První zastávka je v Českých Budějovicích na zdravotní zastávku. Zabíhám kousek na hráz a sleduju asi pětistovku racků, na ostrůvku v korunách keřů vévodí kolpíci bílí a kvakoši. U nohou se mi pak motá malý racek chechtavý, který nějak nemůže najít směr – voda – ostrůvek - máma, ale společně se nám to povede. Sedáme do auta a stavíme až nedaleko Lužnice (tady byla v zimním období berneška rudokrká) u komplexů rybníků zvaných Klec. Dychtivě vylézám z auta, pokynu na silnici, kde kráčí tři veteráni s dalekohledy, předpokládám, že i oni jdou za volavkou. Vidím kde co, jen ne volavku vlasatou. Začínám obcházet komplex rybníků, ale na volavku nenarazím, ale v jednou úseku se opět potkám s třemi veterány, prohodíme pár slovíček, nechám jim nakouknout do monokuláru, svorně si postěžujeme, že volavka nikde není a naše se cesty se rozcházejí. Já pokračuju v obchůzce. Ani po projití celé „osmičky" na volavku nenarazím, ale i tak je to nádherná procházka. Zrzohlávky, husy, malé kádečka jako parníčky mažou za kachní mámou...o to víc je člověk zklamaný, že se dočte, že za pár hodin byla zpátky, ale konečně, to je to krásné v tom našem ptačím světě. Nic není jisté, přesto je všechno možné. Jedeme dááál.
Ptactvo: kolpík bílý 4x, kvakoš noční, racek chechtavý cca 1000, - rybník Klec: kachna divoká cca 500, volavka popelavá 3x, zrzohlávka rudozobá 10x, husa velká 21x, konipas bílý 3x

malý racek byl naprosto v pohodě

Zastavujeme v Jindřichově Hradci na oběd a procházku po zámeckém parku. Pak pokračujeme v jízdě. Technika v podobě navigace mne nekompromisně navedla na brněnskou dálnici, kam jsem nechtěl. To její charakteristické duc duc duc duc, nedělá autíčku dobře, takže využíváme první sjezd z dálnice a jedeme opět po okrskách. Aspoň to má nádech objevování a romantiky, když člověk netuší, co je za další zatáčkou. Každopádně okolo 17. hodiny zdárně a lehce unavení vjíždíme do Pasohlávek, formalitky ohledně ubytování jsou krátké, vše zaplaceno máme předem a tak rychle dostáváme klíč od bungalovu a jedeme se ubytovat. Koukám na hodinky, pět odpoledne... ani nevytahuju ptačí zavazadla, vím, že za chvíli pojedu za ptactvem.

Rychlá káva a jedu na nádhernou lokalitu zvanou El. Je to sice víc než pár desítek kilometrů od Pasohlávek, ale...mám tuhle lokalitu strašně rád, zapomenutá krajina s velkou louží, která nikdy ještě nezklamala, okolo hustá vegatace, rákosí, nikým nesekané traviny, keře bodláčí a šípků, rychle rostoucí bezy. Stavím stativák a nad hlavou mě vítá pisila. Raději dávám o pár desítek metrů zpátečku do stínu. Tady už je rušit nebudu. Nádherná scenérie, když se vám v optice brodí čtyři tenkozobci, napočítáte osm pisil, nad hlavou proletí dva vodouši tmaví... prostě si to neuvěřitelně užívám a já cítím, jak s pohledem na ty opeřence odplouvají do pozadí světské starosti. Ovšem, má to i druhý líc, do hlavy se tlačí otázky... a co ty jsi za ptáčka a buď listuju v knize, nebo v hlavě... ale ta kniha je jistější. Porozhlédnu se a říkám si, krásně mi ta dovolená začíná a vím, že navzdory kilometrům tu budu denně a jednou i 2x za den. Vracím se do kempu.
Ptactvo: pisila čáponohá 8x, husice liščí 20x, tenkozobec opačný 4x, konipas luční 4x, čejka chocholatá 6x, vodouš tmavý 2x, ťuhýk obecný, špaček obecný cca 500, břehule říční cca 50x, vlha pestrá5x, vodouš rudonohý 8x, hrdlička divoká 2x

jen vylezu z auta, tak potkám vodouše tmavého

12.6.
Ráno raníčko jak vymalované, však jsme na jižní Moravě! Koukám dalekohledem na racky a rybáky na přehradě. Kam vyrazím dnes, mám naplánováno už z domova – dopoledne zasvětím vlhám na Pouzdřanské stepi. Parkujeme u zdejší školy a vydáváme se po cestě k vinicím na vrcholku kopce. Vrabce a špačky už nepočítám, chvíli sleduju plachtící káni lesní. Jdu pomalu a nade mnou proletí první vlha pestrá. Nořím se do keřů a zaléhám na počátku roklinky, kde ve stínu nebudu vidět a sleduju tu pestrou nádheru. Vlh je tu více jak padesát. Poletují mi nad hlavou mezi nimi se na obloze motají vlaštovky a hbití rorýsi, občas sedají na pískovcovou stěnu asi 10m ode mne. Jen slabě reaguju na hlas pěnice černohlavé, zpěv pěnkavy obecné veškerá pozornost je upřena k vlhám. Pohled na hodinky prozradí, že jsem tu už přes hodinu. Tiše se vyplížím zpět na cestu, která mne zavede až na vrchol stepi. Cestou k vrcholu vidím hrdličku divokou, zajímavé, že když se asi za hodinu vracím, je stále na stejném místě.

nádherné vlhy na Pouzdřanské stepi

Kdo se vyškrábal na vrchol stepi ví, jak nádherný je odsud pohled na Moravu, jak rozlité tekuté stříbro jiskří gigantická přehrada mezi zelení luk a vinic a z téhle výšky vypadají všechny vesničky jako „ladovské". Na keři nedaleko zpívá ťuhýk obecný a občas okolo z trávy vylétnou skřivani polní. Je čas k návratu, chceme sjet do Věstonic a podívat se na Kopčema, Veverčáka a Mamutíka... na moje hrdiny ze Štorchových Lovců mamutů a hlavně, očíhnout Věstonickou Venuši. Každopádně tehdejší umělec předstihl dobu, jelikož Venuše vypadá jako mnohá dnešní dáma s proporcemi, jak koukám na koupališti později. Stavím ještě na hrázi nádrže, ale vidím jen racky a rybáky. Jedeme do kempu a koupat, počasí je nádherné.

Ptactvo: vlha pestrá 50x, strnad obecný, špaček obecný, hrdlička divoká, ťuhýk obecný, pěnice černohlavá, drozd zpěvný, káně lesní, luňák červený, pěnkava obecná, zvonek zelený, vlaštovka obecná, rorýs obecný, stehlík obecný, konipas bílý

pohled z Pouzdřanské stepi je úchvatný

Odpoledne se vydávám k Bzenci na sraz s Dodinem. Cesta je dlouhá, s nostalgií míjím Hodonín a koukám na bahna, kde nedávno byl vodouš malý, nestihl jsem ho. Propletu se Bzencem a mistrně se vyhnu dvěma silničním kontrolám a parkuju u střelnice. Jen vylezu z auta, překvapí mě „šlupy", co se linou ze střelnice! Tady že budou lelci? Za pár minut volá Dodin, vypadá, že stojím trošku jinde, tak po malém organizačním a orientačním šumu se setkáváme. Zaparkuju a vydáváme se přes silnici do lesa. Ještě na betonové cestě nás dojíždí autem Franta Kopecký s tím, že zaparkuje a dožene nás. Mám radost že Dodina zase vidím po delší době a plkáme o knížkách, ptácích...Okolo nás lindušky lesní, parukářky, pěnkavy...Ohlížeme se přes rameno a vyhlížíme Frantíka, ale místo toho se ukazují postavy dvě se psem, drze mrkneme dalekohledem a Dodin poznává Mirdu Berana s manželkou. Čekáme, až nás dojdou, pošmudlíme si „sabáku" kterou přivedli sebou a mezi tím nás dohnal i Franta. Na lelky je stále ještě čas a tak vyrážíme na okružní cestu. Na jedné pasece se dlouho se pokoušíme najít dudka, který se hlasitě ozývá z konce mýtiny. Hraje si s námi na schovávanou a hledáme marně. Přeparkujeme auta blíže k rozcestí, kde budeme čekat, rozložíme kempingový nábytek a krásně plkáme. Čas lelků je pevně stanoven – litr červeného, první hvězda a deset minut po ní prý budou, říká Franta. Má pravdu, jak nastal ten správný čas, začal lelek cvrčet, zvedáme se ze židliček. Jeden nám krásně přeletí nad hlavou. Jinak je pouze slyšíme. Část výpravy zanedlouho odjíždí a zůstáváme s Dodinem a Frantou sami. Čekáme na hodinu duchů a pískáme večerku. Zalézám do auta, spát venku, budu zítra oteklý, kdejaká havěť si na mně ráda pochutnává, Dodin ulehá vedle auta.

jak "chytají" lelky profíci - Dodin imituje radary, aby lépe slyšel

13.6.
Ráno vstávám před šestou, vedle u auta právě vstává Dodin, za chvíli vyleze i Franta. Počasí je nádherné a slibuje krásný den. S hygienou to bude po ránu na čtýru, ale slibuju, že si to v kempu doženu. Žvýkačka nahradí pastu. Procházíme ještě písčitou střelnici a opět se ozývá dudek, tak jako včera mistrně ukrytý Je slyšet i skřivana lesního. Při balení toho mála, co jsme včera vytáhli z auta ještě stihneme sledovat lejska šedého.
První zastávka u Malého Písečenského rybníku, nedávno tu byl „ptačí festival" přehlídka bahňáků, na které se nečekaně ukázal i vodouš malý. Rybníček je polovypuštěný, ale bahňáci už tomuto místu dali vale a tak se musíme spokojit s čejkami, kulíky a racky. Přes silnici na hladině pluje flotila asi 20 hus velkých.
Míříme severním směrem na Bojanovický rybník. Na zarostlém břehu vykukují husy, kachny a volavky. Mezi bílými a popelavými je jedna stříbřitá. Na druhém konci mi Dodin ukazuje husice liščí. Na chvíli se z nás stávají „Sherlockové" jelikož dvě husy mají límec (S40 a S41), okolo se mihne lednáček a slyšíme moudivláčky.
Přes Dolní Bojanovice se dostáváme do hájemství pana Šimečka – Mutěnic. Parkujeme u statku a vydáváme se na obhlídku zdejších rybníků. Na jednom hnízdí pisily, zůstáváme v polostínu vegateace a hezky z povzdálí sledujeme život na bahnech. Do monokuláru „vkročil" tenkozobec opačný a mezi racky běhají vodouši rudonozí a kulíci. Začíná parádně připalovat. Blíží se čas oběda a čeká nás ještě jedno mokřadlo, tak se vydáváme na cestu zpět. Uděláme ještě dvě menší zastávky, ale únava se začíná projevovat a sluníčko k tomu ještě přidává. Loučím se jak s Františkem tak s Dodinem a doufám, že je brzo zase uvidím. Mířím do Pasohlávek, klimatizace pracuje pomalu naplno a těším se, že z auta asi rovnou vlezu do přehrady.

birdeři Dodin s Frantou na Mutěnicích

Po náročném dopoledni lenoším u vody a až před večeří se poohlížím jen okolo kempu a nacházím běžné druhy od ťuhýků, kteří sedají na plot, přes zvonky, stehlíky. Po večeři však už zase vyrážím na mou oblíbenou lokalitku, dnes na mne na drátech čeká vlha, opět vlha. Zapadám do bujné vegetace a vysoké trávy a sleduji cvrkot. Ani ne tři metry ode mne krmí břehule říční mladé, tenkozobce nacházím jen tři, každopádně se okolo jednoho motá malá chlupatá koulička, že by mládě?? Na hladině rejdí husice liščí a za jednou jako na provázku kopírující její pohyby táhnou 2 mláďata. Na kraji kaluže se brodí vodouši rudonozí a dva bahenní, po chvilce pátrání najdu i jednoho tmavého, kulíka říčního a čejky. Nechávám stativák v křoví a jdu na obchůzku okolo ohromných hliněných hald jen s binokulárem. Pěnice hnědokřídlé, bramborníčci, rákosník proužkovaný, stehlíci... poletují, proplétají se zdejší vegetací starých bodláků, rákosí a malých keříčků. Stačí si na pět minut sednout a být v klidu a zanedlouho začnou poletovat okolo. Nad haldami se mihne ostříž, lapne břehuli a je pryč. I tohle v přírodě patří. To třepotající se poštolky okolo mne mají ale lepší vychování, hledají myšky. Dnes tu pozoruju i dva racky, jak se koupou na hladině. Vracím se pro stativák a balím.
Ptactvo: tenkozobec opačný 2x, pisila čáponohá 5x, kukačka obecná, budníček menší, strnad obecný, rákosník velký, rákosník obecný, poštolka obecná 6x, ostříž lesní, břehule říční, racek chechtavý, bramborníček hnědý, bramborníček černohlavý, pěnice hnědokřídlá, husice liščí 17x, vodouš rudonohý 8x, vodouš tmavý 2x

tady si to nejde nezamilovat...ptačí ráj

14.6.
Jižní Morava, Mikulov a Svatý kopec, to patří neodmyslitelně k sobě. Tato kombinace se nevyhla ani nám. Jen z taktických důvodů se vydáváme na cestu brzo ráno, abychom Mikulov přejeli a zajeli se ještě před výšlapem zadívat na Mušlovské rybníky, které mi ukázal Dodin. Horní rybník pomalu zarůstá, přesto je na hladině víc jak 200 kachen divokých a okolo 40ti poláků velkých. Lysky ani nemám sílu počítat. Z rákosin se ozývá cvrčilka slavíková a na drátech vegetí kukačka. Z rákosí vyletí Bukáček malý. Sledujeme maličkou potápku malou, která učí lovit mladé, rozkošná podívaná. Možná právě to zdržení u potápky se vyplatilo. Při odchodu vidím přiletět volavku popelavou a než dojdeme k autu přilétá i druhá. Ze zvyku zvedám dalekohled a ejhle, tohle není „popelka". Přiletěla nám volavka červená, moje první v životě. Vychutnávám si ten okamžik a zcela zbytečně listuju Svenssonem, ale tím ještě zkrášluju daný okamžik. Volavka zapadla do rákosí, stavím složený stativák a pátráme po břehu. Najdeme jí asi 70m od nás na kraji rákosí, kde číhá na rybky, dokumentuju její výskyt fotoaparátem a balíme. Večer ještě nelituju kilometrů a pádím k Brnu na lokalitu s pisilami a tenkozobcema, musím si toho užít, dokud je to „na dosah".
Ptactvo: volavka červená, volavka popelavá, bukáček malý, slípka zelenonohá, potápka malá, polák velký, cvrčilak slavíková, vrána černá, kachna divoká, káně lesní, kvakoš noční

volavka červená na Mušloveckém rybníku

15.6.
Den naklepané prd.., by se dal nazvat dnešní den. Chci najít orla královského a nejlépe prý na soutoku Dyje a Moravy. 15km tam a 15 km zpátky je docela dost na pěší výlet, takže volám do Břeclavi, kde si zamlouváme kola. Ráno vyjíždíme po šesté a po sedmé už po nezbytných formalitkách vyrážím dle Dodinova návodu směr Eagle. Krátký průjezd Břeclaví, odbočka do parku a už jsme v klidu parku bez aut. Jsem zvědavý, kdy spadnu, jelikož za a) přes 30let jsem po autonehodách neseděl na kole a za b) neustále brejlím k nebesům, co kdyby že joo. Dočítám Dodinovu smsku s přáním, ať ho najdu někde na kraji. Bylo to jen zbožné přání a my orla královského potkali asi kilásek od soutoku, ale to předbíhám. Jen jsme vjeli do parku, na zemi seděly krásné žluny šedé, jasně že na mne nepočkaly, než sem vytáhl foťák! Pokračujeme k zámečku, u kterého odbočujeme k soutoku. Pomalu celou cestu máme po pravé ruce oplocenou ptačí oblast, kde jednou za čas jsou přelézací žebříky.

Míjíme už asi 6té hnízdo s čápy a začínám lehce supět, no kila na víc se zdají na kole překvapivě nevýhodou. Náladu mi ani nepřidala úžasná babička, která nás hbitě nejen na kole dojela, ale ještě s lehkostí šlapala kus s námi a vedla příjemný monolog, kdy mně se už nedostávalo sil pomalu ani k dýchání, natož ke konverzaci. Opatrně se dívám, nemá li na kole někde motorek, ale nemá, nožičky jí vesele vyťukávají rytmus do pedálů nějak samy. Funím jako lokomotiva a paní se neustále rozhlíží, podezírám jí, že kouká po tom „vlaku" co slyší, ale nevidí. Na dalším rozcestí nám pokynula rukou směrem, kterým se máme dáti a vyrazila vpřed stylem spurterů v cílové rovince tehdejších Závodů míru a mně probleskovalo hlavou, že jsme jí asi naším, dle nás svižnějším tempem poměrně zdržovali... To jsou dneska lidi.

na obsazené čapí hnízdo tady narazíte často

Otevírám první branku a projíždíme dál. Scenérie je nádherná, zastavujeme u tabule, která informuje o zastřelení dvou rybářů pohraničníky, když zde rybařili na Dyji. Zanedlouho nám za cípem lesa na obloze vylétl orel královský, který čelil útoku káni lesní. Koukáme na vzdušný souboj, než nám oba aktéři mizí za lesem. Otevíráme další branku a kousek za ní vjíždíme na dřevěnou lávku, o které mluvila paní. Dávám velký pozor, abych udržel přední kolo na lávce. Malý rozmar, kdy jsem se rozhodl objet lávku okolo hraničního kamene se mi málem vymstil, ale ustál jsem to, ale od katastrofy mě dělila asi velikost pneumatiky. Každopádně podívaná na soutoku stála za to.

syrová krása „Soutoku" hranice Rakouska, Slovenska a Čech

Cesta zpátky do půlky probíhala v klidu, než se nad námi začalo černat a stahovat mraky. Přidali jsme do pedálů a nebyli jsme sami a já si připadal opět jako na Tour de France, jen s tím rozdílem, že jsem nebyl hlavní aktér v čele pelotonu, ale že nás předjížděla jedna skupinka za druhou, jak prchaly před blížícím se deštěm. Mám v životě kliku a tak začalo fakt lejt jako z konve, když jsme míjeli zámeček, tak jsme jen zajeli do podloubí a došli si pro kávu. Tak jak se splašené smečky cyklistů hnaly tam, tak se zmáčené zase vracely zpátky (a možná ještě splašeněji) a já s potěšením a zlomyslností sledoval, jak jsou mokří a říkal jsem si s horkou kávou v ruce táák, ty jsi mě předjel u čápů a ty na té lávce...kdyby jsi tolik nechvátal a jel naším tempem, mohl jsi být taky suchej!

Pak to přišlo, po asi hodinovém lijáku se nám nějak nechtělo vyhoupnout do sedel, jak nás začala bolet sedací část, zvažovali jsme, jestli to těch pár kiláčků nedotlačíme, ale pevná vůle zvítězila a my to nějak došlapali silou vůle. Se sykotem dosedáme v autě na sedačky a vracíme se do kempu, přes všechnu tu vodu co se lila z nebe a únavu to byl fantastický výlet.
Ptactvo: žluna šedá, orel královský, linduška luční, káně lesní, čáp bílý, strnad obecný, kachna divoká, kos černý, pěnkava obecná, brhlík lesní, sýkora koňadra

důvod výpravy orel královský

16.6. Lednický park
Po včerejším výletu jsme mysleli, že vyhlásíme den klidu, ale koupací regenerace v laguně u kempu pomohla a brzo ráno jsme vyskočili jako ranění kamzíci a nasměřovali si to do Lednického parku. Stavili jsme se cestou na Hlohoveckém rybníku. Tam nás potěšilo bublání bukače, jinak hladina nenabízela žádnou velkou hitparádu. V Lednici jsme byli brzo a tak jsme vyrazili do obory u Lednického parku s tím, že dojdeme k obelisku, kde paní císařovna dostala od pana císaře facku. Musím zjistit proč. Cestou okolo nás lítalo asi 10 ťuhýků a nad řekou na obloze obratně skotačili dva luňáci červení a opodál káně lesní s poštolkou. Několikrát nad hlavou proletěla volavka. Co mě ale zarazilo, po cestě bylo hodně, no asi 10 rozmačkaných brouků – roháčů!

rozmačkaných roháčů jsme našli asi deset

Na louce u obelisku traktor sekal trávu a vedle traktoru, asi 2metry si klidně vyšlapoval čáp bílý! Z křoví u louky se ozývala žluva hajní a černohlavá. Přímo nad obeliskem plachtil opět orel královský, tak já si jedu 30kilometrů na kole a pak ho mám další den pomalu u nosu! Sleduju ho dalekohledem asi 5 minut, povedla si i nějaká fotografie. Měl jsem na něj kliku, jelikož když jsem v parku vylezl na nejvyšší patro minaretu, opět plachtil asi 50m od nás. Park nezklamal, ale ani nepřekvapil, každopádně to byla krásná procházka.

přímo nad obeliskem plachtil další „královák", špatné foto, ale cenné

Po večeři se mi opět začaly „zapalovat" gumy u auta a já vystartoval k Mikulovu na Nový rybník. Přijedu k hrázi a ke stavidlu jdu těch pár kroků pěšky se stativákem hozeným ležerně přes rameno. Vedle stavidla sedí dva chlpaci okolo 25ti let a popíjí pivo. Mým příchodem jejich rozhovor ztichl a pánové se jali mě sledovat. Když jsem postavil stativák a začal pozorovat hladinu, ozve se za mnou vystrašený koktavý hlas..."panne, vyvy jste ostřelovač?". Nevím jak k tomu pánové došli, jestli proto, že jsem měl na sobě maskáče, ale následoval můj výbuch smíchu a bylo po pozorování. Přesunul jsme se raději k Nesytu a to směrem od zastávky. Měl jsem políčeno na chřástaly. Cestou přes louku jsem si vychutnával ptačí hlasy, které se ozývaly všude okolo mne. Maličko mě zradila orientace a já ve velice bujné vegetaci nemohl najít lávku! Tady přece někde u toho kamene byla si říkám! Zalézám hlouběji do rákosí a opravdu jí nalézám, ale jen torzo. Nejistě koukám na ztrouchnivělé kmeny, které se válí ve špinavé vodě. No stává se ze mne akrobat kládochodec a co myslíte? Jasně! Hned druhým krokem jsem poznal, že u cirkusu bych se neuživil! Zaplul jsem do bahna jako do povidel! Koukám okolo sebe, začíná se i smrákat a ve vysokém rákosí je už pomalu tma. Přemýšlím, co mi babička vyprávěla o bludičkách, hastrmanech a jiné vodní havěti a raději dávám nohám povel zpět. Na pevné zemi zahraju chřástalům jejich oblíbené songy, ale nějak se ani jeden neobtěžuje mi odpovědět.

pisila z mokřadel na Nesytu

Cestu k autu volím jiným směrem a dobře jsem udělal. Nad pastvinou na mne začaly dorážet pisily, tak jsem jen zakoktal omluvu a zmizel jim z dosahu. Co s načatým večerem u Nesytu? Pozorovatelny! Autem objíždím Nesyt a parkuju u prodejny vína. Jsem rád, že je pomalu tma a nikde nikdo. S jednou nohou od bahna asi vypadám na dálku jako čert s kopytem! Musím se smát sám sobě. Na obou pozorovatelnách si posedím a kochám se tím, co může teď Nesyt nabídnout. Aspoň ten chřástal vodní že se ozval. Mezi pozorovatelnami drze pouštím výrečka s heslem všechno je možné, ale nic. Okolo 22:30 sedám do auta a jedu do kempu.
Ptactvo: orel královský, luňák červený, poštolka obecná, káně lesní, žluva hajní, čáp bílý, strnad obecný, volavka popelavá, kormorán velký, kvakoš noční, bukač velký, strakapoud jižní, lejsek šedý, straka obecná, pisila čáponohá, čejka obecná, chřástal vodní, rákosník velký, orel mořský, husa velká, kachna divoká, polák chocholačka, polák velký, strakapoud velký, potápka černokrká, racek chechtavý, racek bělohlavý

jedna z pozorovatelen na Nesytu, no není to paráda???

17.6.
Brzo ráno vyrážíme na výlet do Domaželovic ke známým. Přes rok se moc nevidíme, a to bydlí v Praze, tak se sejdeme na Moravě!! Foták už nefotí vůbec, asi ten pád byl horší, než se zpočátku zdálo. Po dvouch hodinách jsme na místě. Domlouváme se na výletě na lyžařský areál Tesák. Na Tesáku se pokouším vyprovokovat ještě kosa horského, ale bezvýsledně. Mimo zcela bežné druhy jako jsou rehkové, pěnkavy se mi podařilo na hlas navábit strakapouda bělohřbetého. Pokouším se fotit na telefon, ale je to bez valných výsledků. Okolo poledne už les pomalu utichá a taks e vracíme, stihneme ještě koupání v kempu a zítra se potáhneme domů.