Předpověď počasí neslibuje nic moc, tak se v neděli ráno vydávám jen za humna – do Tchořovic. Přijíždím na letiště a až v Lnářích se klube sluničko, tady leží mlha.
Zůstávám sedět v autě a rozhlížím se. I přesto vidím orla mořského, jak sedí na kraji letiště a z mlhy asi 30m ode mne se vynořují obrysy čejek. Mlha se zvedá, přejíždím ke Starému rybníku, kde nechávám auto. Monokulár zůstává v kufru. Připínám birdovskou ledvinku (dělá mi stále radost) a vyrážím netradičně na opačnou stranu podél stohu. Hned na kraji cesty mě překvapí strnad rákosní, později jich tu najdu ještě 5. Vychutnávám si hlasy ptáků. V týdnu mi na ušním ještě doladili frekvence naslouchátka přidali na citlivosti. V terénu se to rozhodně projevuje!! Pomalu kráčím podle potoka, z nízkých stromků na mne „hýká" hýl, koňadry, modřinky. Vysoký starý listnáč je obsypán kvíčalami, které také vykřikují jako o život. Z pole se zvedá ukázkový samec pilicha – je až kýčovitě vybarven – i když v přírodě je jediný kýč asi člověk. Sleduju dalekohledem jeho krásné mělké véčko a klidné plachtění.
V okulárech dalekohledu se ukazuje kaně lesní, které nalétává na pilicha a ten mizí. Procházím starou loňskou trávou a neuvěřitelně si užívám tyhle chvíle. Chvíle, pro které člověk strašně rád vyleze z teplého pelechu. Ač má pršet, tady svítí slunce, nad jezírky visí cáry mlhy. Stojím asi půl hodiny a vstřebávám tu krásu okolo sebe. Pohled, který mě bude sytit následujících pět pracovních dnů. Nehýbu se i proto, že je prřede mnou asi 40 hlavé stádo srnčí zvěře. Klidně secejky tchorovice sobota pase a tak je nechci zbytečně rušit, prohlížím si v dalekohledu krásného srnce, je jako z pohádky. Nedokázal bych stisknout spoušť, aby se z té nádhery stala hromada mrtvého masa. 
Stádo se dává do pohybu a já jdu dál. Dostávám se přes dva potoky y obcházím pahorek kamenů. Tam na keři sedí ťuhýk šedý a společnost mu dělá houf sýkor. Krákáním se opět ohlašuje letka vran a mizí za lesem. Pomalu uzavírám okruh a dostávám se opět k autu. Koukám na hodinky, asi 2 kilometrová procházka mi trvala pomalu dvě hodiny. Čas mi venku strašně utíká. Ještě se vracím ke stohu, kde vidím 6 strnadů rákosních a překvapibě z louky opět vykukují dvě hlavy hus velkých. Před 14ti dny tu byly tři. Vytahuju monokulár a od stohu prohlížím celý prostor louky a pole před mnou. Napočítám 36 čejek a opět mám možnost pozorovat výškové vzlety skřivanů. Sleduju lovící poštolku a vracím se do auta a jedu domů Odpoledne trávím na chalupě, kde řežu dříví, kterého tu máme nekonečné hranice. Na zpáteční cestě se stavím na rybníku Jednota, ze kterého zmiznul let. Tak jako minulý rok je na hladině pár morčáků, zajímalo by mne, zda je to ten loňský. Poprvé zde vidím i orla mořského, na kterého dotírají dvě káně, tak orel odlétá. Zaznamenám ještě další tři a jednu káni rousnou. Koukám na pole u bývalého statku, zda opět neuvidím koroptve, ale na ty mám políčeno v Nepomuku. Známý mi řekl, kde je prakticky denně touhle dobou vídává. Přejíždím do Nepomuku a asi kilometr od naší bytovky nacházím i koroptve. Drží se na bývalé skládce v remízku trnek a šípků. Neděle končí, už zase pokukuju po víkendu, ale vím, že musím ven vypadnout i v týdnu a nabít si baterky....
