Je úterý, z práce odjíždím po půl 4, krásné počasí předurčuje k tomu, abych se po cestě podíval na nějakou zajímavou lokalitu, která není daleko.
Přemýšlím o Merklínském rybniku, kde jsem vlastně minulý rok touhle dobou odstartoval "dráhu birdwatchera" -)). Ze státovky na Přeštice a Klatova zahýbám na Dnešice, které projíždím. Za Dnešicemi jsou rozsáhlá pole, nádherně svítí sluníčko, když vidím veliké hejno ptáků, jak poletuje nad polem. Koukám, kde se dá trošku bezpečně zastavit a vylézám z auta. Hejno sedá na pole. Už podle letu je jasné, že půjde o bahňáky, na čejky je to ale malé. Vytahuju Kowu, ale je to opravdu velká vzdálenost. Koukám na pole...v noci napadl sníh, který přes den roztál a na poli jsou vidět kaluže a hlína je už od pohledu mazlavá.
Hejno je víc jak 800m ode mne. V autě vozím neustále holínky, takže zvědavost vítězí a přezouvám se. Beru Vortexe a aparat a vyražím. Už po několika krocích mám na nohách koule hlíny. Musím se smát sám sobě, občas projíždějící auto přibrzdí a kouká na cvoka, co se táhne rozmoklým, jílovitým polem. Nevědí nic o posedlosti birdwatchingem -))) Každopádně seknout sebou, asi bych z těch "povidel" hned tak nevstal. Částečně styl Meresjev, částečně styl zombie, kdy trhaně vytahuju nohy z hlíny se blížím k hejnu. Když jsem asi 200m hejno se zvedá a já zůstávám u prostřed pole. Sleduju ho dalekohledem, z fotky by nic nebylo. Hejno obratně jako stihačky mění směr, hvíli je celé sedé, chvíli svítí jako stříbrný celek pod světloučkými bříšky. Jsou to kulíci - a vypadá to na kulíky zlaté. Hejno je už na kraji Dnešic. Jsem ochotný vyrazit za nimi až tam, ale sleduju, že se otáčí a začíná opět obletovat pole. Pokouším se fotografovat. Sleduju, jak si sedlo opět asi o 400m ode mne za přírodní vlnu. Jdu tam. Dostávám se k nim asi na 100m a dělám první fotografie. Jasně, moji letošní první kulíci zlatí. Odhaduju jich asi na 200. Blíže už nejdu, nechci je plašit. Otáčím se a vracím se k autu. Asi za pět minut po mém odchodu se celé hejno opět zvedá a letí nade mne. Nad hlavou mi udělá asi 2 -3 okruhy sleduju akrobatický let, který je plně synchronizován. Směr mění jako jeden muž. Sleduju je než opět a zapadne celé hejno opět na pole za další vlnu.
Brodím se k autu a přemýšlím, kam dám holiny, jsou celé obalené, ještě že vozím igelitové pytle. Ještě v autě nedočkavě prohlížím fotografie, některé se vyvedly. Volám Láďovi jassovi ohledně konzultace, tam mi podle popisu potvrzuje kulíky. Mám radost. Vyražím na Merklín. Rybník je ještě bez vody a tak tam na jedné louži sedi 8 kádéček. Nahlížím na kraj rákosí odkud vyletí konipas bílý a nad polem lítá asi 5 skřivanů. Balím.
Při průjezdu Skašovem zastavuju u pole, kde se asi 40m od silnice pobíhá neposedné hejno asi 40 čejek. Koukám dalekohledem, jestli neuvidím keptušku. Jasně že tam není, ale ono to příjde!! Dneska jsme byl ve správnou dobu na správném místě.
