Víkend mi začíná velkým přesunem. V pátek odjíždím do Prahy na koncert s kamarádem a tak mě čeká ráno velký přesun z Prahy do Chebu, kde musím být na půl deváté. Ač slibovali déšť, klubající sluníčko slibuje krásné počasí, i když teploměr ráno ukazuje -2 stupně. Až k Tachovu jedu po dálnici, takže cesta ubíhá, sleduji dravce, jak po ránu obstarávají potravu. U Tachova sjíždím z dálnice.
Před Planou musím zastavit, v poli vidím hejno čejek, špačků a skřivanů lesních. Pohled na hodinky mě ale nutí jet dál. Chebem projíždím okolo 8:15 a tak si na nádraží stihám dát kávu, než ohlašují vlak, kterým přijede Vláďa Teplý.
Nasedáme do auta a vyjíždíme za Cheb, zastavujeme u první velké louže v poli, okolo běhají bahňáci. 12 jepáků bojovných je krásný začátek dnešního dne. Přejíždíme ještě k blízké pískovně, kterou mi chce Vláďa ukázat. Luxusní prostředí!! V poli loví liška, která když si nás po čase všimla, se dává na útěk. V pískovně vidíme na jezírku lovit chocholačky a lysky a po chvíli se zvedá káně lesní. Za pár dní tu bude plno, přejíždíme do polí, kde se přes zimu zdržují velká hejna hus. Vydáváme se k velké hromadě hnoje, okolo které poletují strnadi obecní, co kdyby tam byl nějaký ptačí poklad??
Další zastávka jsou Dřenice a parkoviště u kempu. Na hladině je pár roháčů, ale na parkovišti poskakuje rehek domácí, v korunách zpívají kvíčaly a přeletí konipas horský. Jedeme na Jesenickou přehradu, Vláďa mi dnes ukáže jeho oblíbené lokality. Zastavujeme opt v polích sledujeme vrány jak pronásledují krkavce, dvě jsou asi 20m od nás. Pomalu se vydáváme k části přehrady, která se jmenuje Malá Jesenice. Koukám na torzo mostu, které vystupuje z hladiny a ukazuje, kudy kdysi vedla silnice, než došlo k zatopení této oblasti. Stavíme stativák a sledujeme život na hladině. Všude přítomní kormoráni, čírky obecné, jedna čírka modrá, dalších deset jespáků bojovných.
Další zastávkou je přehrada Skalka, vjíždíme do její chatařské části. Je vidět nedostatek vody, hladina je daleko od normálu. Na hladině se neděje nic, ale na stromku u nás je ptačí koncert. Králíčci ohnivý a obecní se předhánějí, o kousek dál je pěvuška modrá a registrujeme i dva budníčky menší. Přejíždíme na most, který vede nad přehradou. I tady je sucho a na potůčkách co tu tečou místo hladiny i pusto. Sledujeme letící poštolku s myší v drápech, bude hostina, po chvíli se ukazují ještě další dvě a nad lesíkem krouží káně lesní a po chvíli se k ní přidá druhá.
Sedáme do auta k dalšímu přesunu – čeká nás Amerika. Parkujeme ze zadní části a přeházíme asi kilometrový úsek po poli k břehům rybníka. Nad rybníkem krouží dva orlové mořští, ale než se dostaneme ke břehům, zmizí. Z dálky nás vítá křik racků chechtavých, mezi nimi proletují i velcí rackové. Ani nepočítáme lysky a kachny divoké, poláky velké a chocholačky. Ale proti úterní mojí cesty za berneškami je jich přesto o dost méně. U rákosí před námi poletuje samička strnada rákosního a na hladině objevujeme čírku modrou jeden pár a jeden pár čírek obecných. Popocházíme podél rákosí a s úžasem oba sledujeme první vlaštovku obecnou – máme 21. března! Jak jako tryskáč lítá nad hladinou. Po cestě k autu nad námi na obloze vykreslují kruhy dva luňáci červení.
Autem přejedeme k pozorovatelně na břehu Ameriky. Tady koukáme na racky chechtavé a snažíme se najít racky černohlavé, kteří tu také jsou. Ty však nenacházíme. Sleduju idylku na hladině, desítky kachen kopřivek, poláků a chocholaček v klidu pár metrů od nás hledají potravu, nebo se věnují očistě. Trošku vzruchu mezi ukřičené racky vnese pochop rákosní. Jedeme se podívat ještě na dva přilehlé rybníky, které jsou však polovypuštěné. Těšíme se, že se sem za měsíc vrátíme na bahňáky, ale rozhovor s tamějším rybářem nám bere radost. Rybníku už napouští, tak jsme aspoň okoukli zařízení na plašení kormoránů a po cestě zpátky se nám povedlo vyfotografovat samičku strnada rákosního. Stavíme ještě v tamní Zoo, kterou projdeme, fotografuju sovici sněžní a kachničku karolínskou, registrujeme sýkoru parukářku, červenku obecnou, pěnkavu a střízlíka.
Přesouváme se do rezervace SOOS. Zastavujeme u silnice a stativákem sledujeme párek jeřábů popelavých. Do dálky svítí jejich červené čepičky. Vláďa mi slibuje, že zanedlouho zde bude ptačí ráj. Přejíždíme k místu, kde mi ukazuje nory po loňských vlhách, jeden až dva páry jsou tu každý rok, tak si na ně vyšlápneme. Ukazuje mi pseudo step, kde minulý rok nacházel lindušky úhorní, letos budou zas! V dalším úseku se dostáváme přes pole do pískovny, je opušťená, ale i tady to prý za pár dní ožije ptactvem.
Čeká nás poslední zastávka a já mám slíbené bramborníčky černohlavé! To jsem zvědavý. Postupně vcházíme do mokřin. Šlapeme opravdu opatrně, pouze na drny, ale i tak mám mokro v botách. Přelítávají nám nad hlavou lindušky luční, celkem na konci cesty jich napočítáme 20. Slyšíme i hlas bramborníčka, a po delším hledáním ho najdeme jak sedí na kůlu ohradníku. Hledáme cestu blíž k němu mokřinou. U posedu okolo kterého jsme před chvíli šli se předvádí další jeřáb popelavý. Musel byt schovaný, nevšimli jsme si ho a nedaleko od něj nacházíme dalšího bramborníčka černohlavého. Jsme vprostřed mokřiny a hledáme nejsušší cestu z mokrého bludiště ven. Držíme si směr k našemu druhému bramborníčkovi. Povedlo se nám dostat suchou nohou na pastviny a pomalu jdeme k bramborníčkovi. Stačím udělat fotografii a mizí. K autu raději mokřinu obejdeme a u jedné z louží nám z pod nohou vylétávají dvě bekasiny. Fotím aspoň jejich stopy. K autu už se dostáváme pomalu snadno s malou zastávkou na dalšího budníčka, mlynaříka, pěnkavu. Odvážím Vláďu na nádraží v Chebu a mířím domů.
