Blíží se konec týdne a vytoužená sobota, ale zprávy o tom, že na vypuštěném rybníku Nová u Dívčic jsou bahňáci, mě nenechávají v klidu. A nota bene, odsud je to kousek na Vyšatov a Vrbenské, kde už se usídlili kolpíci a kvakoši. Vyrážím, v Kasejovicích se zastavím na krátko, abych se podíval, jak jsou na tom čápi na komíně. Vidím jen hřbet jednoho, že by už seděli??

Druhý si vykračuje majestátně po louce a hledá něco na zub. Projíždím Blatnou, Pískem, míjím odbočku na Řežabinec, dnes na něj není čas a po státovce si to svištím k Budějovicím. Čas dnes vítězí a tak ani neodbočuju na Vodňany a nejedu „zadní cestou“, ale volím tu rychlejší přímo do Dívčic, kdy rychlá státovka mě přivede časově dříve k rybníkům. Stačí pak odbočit u Nové hospody a během 10ti minut jsem v ptačím království. Míjím rybníky Horní, Dolní, Oblanov, Olší – je taktéž vypuštěn, ale na bahně se zdržují pouze vrány, velký rybník Zbudovský rybník, pár stovek metrů mě to vede po hrázi rybníku Černá, kde se to bělá racky a už zastavuju u rybníku Nová. Ranní „počásko“ se nám vyjasnilo a svítí nádherně sluníčko. Vytahuju dalekohledy a stavim stojan, jedna noha stativu jde z tuha, koukám, že je ohnutá, no řešit to budu až doma. Už jen pohledem na rozsáhlá bahna srdíčko zaplesá!! Kulíci říční, vodouši rudonozí, po chvíli přilétá pisík obecný a majestátně mezi nimi kráčí břehouš černoocasý, později nacházím ještě tři další. Prohlížím si racky a koukám, jestli někde neuvidím rybáka tlustozobého. Na chvíli zavládne na bahnech panika, nízkou nad rybníkem prolétává luňák červený, zakrouží a mizí v polích.

Zajíždím k rybníku Blatec, je pokrytý kachnami vidím zrzohlávky, husice liščí, husy, ty jsou rozlezlé po celé ploše, chocholačky, kormorány sedící jako sochy na uschlých větvích, které se bělají pod jejich trusem a nekonečně mnoho roháčů, kteří tančí na vodě své svatební tance. Zaujme mě ostrůvek plný racků a opět hledám rybáka. Toho nenacházím, ale u vody sedí racek žlutonohý s křídly černými jak uhel. Je krásné počasí a idylku kazí jen dominanta Temelína. Na rybníce Svoletínek chvíli pozoruju námluvy u hoholů. Pán se snaží až se celý kroutí, lady je k němu docela netečná… jako v životě lidí -))).

Odjíždím, ještě se opět zastavuju na hrázi rybníka Nová a sleduju bahňáky, pak jím zamávám a vyrážím na Vrbenské rybníky. Při zpáteční cestě ještě objíždím Zbudovský rybník a koukám po rybákovi. Nic… obracím a jedu směr Budějovice. V polích ještě registruju akrobatické lety čejek, ale to už se opět u Nové hospody dostávám na rychlou státovku a jedu na Budějovice. Je hustý provoz, což mne mrzí, neumožnil mi zastavit na jednom místě, kde asi 20m v poli u louže stojí dva větší bahňáci?? Zdá se mi, že mají velký zahnutý zobák – kolihy?? Škoda. Pár kilometrů před Budějovicemi se tvoří pomalu kilometrová fronta auta, která stojí, obracím se v koloně a vracím se asi kilometr zpátky a volím cestu Nejprve na Vyšatov a zadem do Budějovic, než stát nečinně v koloně. Po cestě nahlížím na rybníčky Mlýnský, Blatec, Motovidlo. Všude stejný obrázek – lysky, roháči, chocholačky převládají, občas husy. Nejiné to ani není na Vyšatovu, tam je opět ostrůvek plný racků a pár stovek jich poletuje za orajícím traktorem. Na břehu vykukují husy a přelétávají další čejky. Jinak nic moc.

Zadem přejíždím k Budějovicím, míjím Novohaklovský rybník, taktéž s klidem na hladině, který čeří jen kachny divoké a labutě. Provoz ve městě je hustý, ale bohudík směrem ven z města, já jedu opačným směrem a tak plynule přijíždím k Vrbenským rybníkům. Stativ dnes nechávám v autě a vyrážím jen s aparátem a binokulárem. Je nádherné počasí, vzpomenu na únor, kdy jsem tady klepal docela kosu. Vzduch je naplněný křikem několika stovek racků, kteří létají nad ostrůvkem. Okolo plují husy. Z hráze jsou vidět bílé skvrny ve větvích keřů a stromů. Moji první letošní kolpíci. Při zoomování fotoaparátem je vidět, že tam sedí i kvakoši. Z pozorování mi vyruší bubnování na starém stromu kousek dále. Pan strakapoud se činí, ale vždy je tak pozorný, že mezi mnou a jím je vždy kmen stromu. V dalekohledu vidím krásnou velkou čepičku po celé hlavě. Prostřední. Pak mu asi začalo vadit moje pobíhání okolo stromu a odletí do dalších korun stromů.

V rákosí podle mne létají strnadi rákosní. Přicházím k rybníku Domin. Živo je nejen na hladině, ale i domku (cimrnalogovové by dodali číslo popisné 13). Skupinka 15 mladých ptáčkařů tak 6 – 12 let pod dohledem 3 dospělých koukají do monokuláru a některým dětem se na krku houpají dalekohledy. U jednoho chlapce jsem měl fakt strach, že ho dalekohled převáží, jakou váhu táhnul. Nadšeně děti zdravím s úsměvem, včetně vedoucích s tím, že zapředeme rozhovor. Na můj nadšený pozdrav doprovázeným úsměvem a slovy tak co je tu hezkého mě jeden z vedoucích zpražil takovým pohledem a jal se počítat děti, jestli některé nemám v plánu zatáhnout do křoví, nebo v lepším případě jim nebudu brát svačinu. Klučina s desetikilovým dalekohledem špitne potápky černokrký, ale i jeho dostihne bič očí vedoucího a tak se věnuje dalekohledu a hladině. No odstupuju dál, kontroluju poklopec, oblečení, jestli jsem nezavdal příčinu. Zastavuju se a koukám sám na hladinu. Klučina má pravdu, nejedna, ale napočítám 15 potápek černokrkých, opět husice liščí, roháči, hoholové, chocholačky... Mladí ornitologové se taky balí a jdou dále. Když jdou okolo mne, všichni zarytě mlčí, asi dostali instrukce, že budu nějaký úchyl a s takovými nic nezačínat…no konečně, dalekohled, fotoaparát…. Občas si ze mne známí střílejí, jestli chodím opravdu pozorovat „jen“ zvěř. Což je problém především na plzeňském Boleváku, kde proti pozorovací plošině je přímo nudy pláž. Jen chlapec s dalekohledem když jde kolem, kývne hlavou a řekne nashledanou, tak mu hlasitě odpovídám ahoooj. Taky tady končím, ač si to nechci přiznat, vzalo mi to náladu.

Cesta domu utíká, jen mám šílenou žízeň. Opět Nová hospoda!! Zastavuju na půllitru točené kofoly. Ani si nesedám, zasyčí to zastudí, ale je mi hned líp a pokračuju v pouti. V Tchořovicích opět automaticky zabočuju na letiště. Sám se sebou se sázím, zda bude poštolák na svém smrku. Vyhrávám! Je! Kdybych ho neviděl lítat tvrdil bych, že je vycpaný! Ale mají tam pod vrcholem hnízdo. Mladá paní poštolková se občas letí proletět a zase zapluje do husté koruny smrku. Co mě ale zaujme při vjezdu na hrázičku Starého rybníka je silueta stojícího ptáka v rákosí. Volavka to není, čáp taky ne. Napadá mi jen bukač?? Koukám do zrcátka, jestli něco neodletí, ale je klid. Stavím po pár metrech a opatrně jdu zpátky. Nic už ale nenacházím. Jdu kousek po cestě okolo stohu, na mokřadle se zvedl orel mořský a čejky. Vracím se k rákosí, vyplaším modráčka a tuhýka šedého, ale nic jiného tu nevidím. Ještě po cestě po letišti se se mnou honí párek skřivanů. Odbočuju na silnici a směr domů. Super den, pro který je krásné žít.