Předpovědi počasí jsou příznivé, každopádně začínají i práce na naší zemědělské usedlosti, kterou velebíme k obrazu našemu, takže človíček musí dělit čas na birding a tvrdou robotu (ale krásnou). Jo mít čas, že bych stihl i projíždět evropské seznamy birdlistů a čárkovat, kolik pštrosů tam vlastně je a že tam být nemají...no nejcennější na světě je čas a jak kdo s ním zacházíme...

Sobota ráno, jsme domluvení s Petrem Pavlíkem, náčelníkem blatenských ornitologů. Moc se těším, Petr patří mezi další dobré znalce, od kterých se člověk má stále co učit. Je krásně už od rána a tak vyjíždím v 6. První zastávka je na Loužnici, mimo běžných druhů zde fotografuji i zrzohlávky, páreček, tady je vidím poprvé. Jinak klasika, poláci, kopřivky, roháči, chocholačky. Přejíždím ke Starému rybníku a parkuju. Mám čas, Petr tu bude za víc jak ¾ hodiny, tak se jdu porozhlédnout. Pouštím hlas bukače na místě, kde jsem ve čt viděl stát záhadného ptáka. Volavka ani čáp to nebyli. Ozývá se kde co. Strnadi rákosní, obecní, červenka a všechny přehlušuje neustále budníček menší. Jdu se podívat na hnízdíci poštolky, hezky z dálky, aby měli klid. Z pod nohou mi vyletí tři koroptve, myslím, že jsme se lekli všichni. Kouknu na hodinky a blíží se čas setkání s Petrem, vracím se k rybníku a zapadnu do rákosin, na rybníku je mlha, ale jsou vidět aspoň siluety čírek. Jaké?? Netuším, vidím jen obrysy.

Od letiště jede cyklista – Petr s batohem na zádech si udělal cyklistickou výpravu. Prohodíme pár slovíček a vyrážíme spolu. Postojíme u odtoku z rybníka a pouštíme hlas modráčka a pak ještě bukače. Reaguje kde co, jen ne bukač a modráček. Pomalu procházíme lokalitou a směřujeme k tůňkám. Cesta plyne i v příjemném rozhovoru. Na kraji tůněk v rákosí sedí strnad obecný. Obyčejná pták se dá říci, ale jak sedí na konci stvolu rákosí, je nádherný. Fotografujeme oba, aparáty nám ostři rákosí a kde co, ale strnada ne a ne zaostřit. Ve finále se povedlo. Nad lesíkem krouží dravec, má všechny znaky luňáka hnědého, bohužel ale odlétá od nás. Na ploše letiště je živo, na dálku koukáme, že přijeli modeláři s letadýlky a letadly, ale i motorový rogalista, který nám i zanedlouho proplachtí nad hlavami v jeho závěsu letí husa. Pomalu procházíme terénem okolo tůněk. V dálce vidíme 2 husy a jedna nám proletěla nad hlavou a přistála u jednoho jezírka, takže jsou tu opět tři. Počet, který jsem registroval někde v lednu. Na keři sedí další strnad obecný, v keři se ozývá střízlík a budníček. Sledujeme „Itálii" u strnadů, kdy samice strnada rákosního honí samce strnada obecného. Co asi provedl??

Idylka je naprosto úžasná, sluníčko svítí, koukáme na husu asi 30m od nás, jak si lebedí u jezírka v trávě a nehnou s ní ani tři srnky, které běží na ní a jedna jí dokonce přeskočí!! Škoda, že člověk reaguje tak pozdě, to by bylo foto!! V trávě poletují konipasové bílý a my si všímáme asi 5 lindušek lučních, jak pobíhají v trávě a vyletují na vyšší balvany. Je čas se rozloučit s Petrem. Petr si pojede svojí „mapovací hodinovku" a já se pomalu vrátím domů, abychom s rodinou mohli odjet na chalupu.

Nasměřuju si to přes rákosí na skalky na horizontu. Jsou obklopené trnkami a šípky a vždy tam najdu něco zajímavého, jako v zimě třeba ťuhýka šedého. Dnes tu sedí zvonohlíci zahradní, pěnkavy a budníček. Pomalým krokem dojdu ke Starému rybníku, na hladině už jsou vidět jen kachny divoké a 6 racků chechtavých a na poli volavka. Pohled na hodinky, ještě mám pár minut čas tak opět prolézám rákosí. Nacházím vysekané místo, kde kluci odchytávají rákosníky a budníčky. Prodírání v rákosí se vyplatilo, narazil jsem na rákosníka proužkovaného. Už je ale opravdu čas vydat se domů. Ještě volám Petrovi, zda našel zrzohlávku na Loužnici, za kterou se vydal. Říká, že právě dorazil na hráz. Startuju auto a ještě se stavím u Petra. Zrzohlávky nikde. Loučíme se podruhé. Při průjezdu po hrázi Nového rybníka koukám, že zrzohlávky se přestěhovaly sem. Stavím, abych udělal aspoň dokumentační fotografii.

Sobotní odpoledne trávím na chalupě, řezání dříví, uklízení dříví, prořezávání jabloní, ale přesto najdu čas oběhnout vyvěšené budky. Ve třech mám „brabčáky", aspoň že polní. Na cestě z chalupy na poli za Soběsukama asi 2m od silnice bažant se slepicí! Auto za mnou, nemůžu brzdit, ale otáčíme se na prvním možném místě. Bažant má nádherně temně zelený pláštík až kovovým odleskem, který mu pokrývá asi ¾ zad. Pokoušíme se fotografovat mobilem, ale výsledek je nepoužitelný. Škoda, musím vypátrat, jestli to byl bažant zelený. Po zralém úsudku a přečtení několika komentářů na birds usuzuji, že šlo o krásně „zmutovaného" bažanta obecného.

Nedělní ráno je malinko mrazivé, ale sluníčko se klube a slibuje hezké počasí. Dneska vyrazím jen přes kopec na Výsovák, kouknout se na kulíky a co kdyby něco přilétlo. U Výsováku si v trávě vykračuje čáp, zatím je tu jen jeden, v pátek, když jsem jel okolo odpoledne byli na louce tři. Objíždím rybník a stavím na cestě za rybníkem. V průhledu keřů, kdy je vidět na mžik na bahna vidím ptáka, po ujetí asi 20m mi to nedá a dávám zpátečku, stavím a beru dalekohled. A vyplatilo se, je tu první vodouš kropenatý. Popojedu autem a vracím se k němu se stativákem, ale vodouš je fuč. Pročesávám pomalu kraje bahna a kamení a nacházím ho na druhé straně rybníka, bohu dík té kratší. Beru si monokulár na rameno a obcházím pomalu rybník, abych se dostal k němu blíže. Později z fotografie mi jistotu dávají jak Dodin, tak Jarda Vaněk, že jde o vodouše kropenatého. Zjišťuji, že se mi povedlo na stativu strhnout závit a tak se balím, jelikož bez stojanu jsem tu na rybníku zbytečný.

Přijíždím domů a užaslá rodina se diví, co tak brzo. Vysvětluji, co se mi stalo, opravím to až odpoledne na chalupě. Je to nezvyk být v sobotu dopoledne doma a v deset sedám stejně do auta, beru aspoň malou Kowu a jedu na letiště do Tchořovic s diktafonem. Na Loužnici se opět prohání mezi ostatními kachnami párek zrzohlávek. Asi se jim u nás líbí. Nechávám auto u rybníčku a jdu pěšky polem podél malého potůčku. Okolo mne poletují skřivani, lindušky luční, z lesíka je slyšet budníček a koňadra. Na keři sedí strnad obecný. Několik minut sleduju dalekohledem letecké manévry skřivanů. Na ploše letiště se prohání motorky a tak je okolo docela slyšet i řev motorů a silných strojů. Nic pro mne a tak jedu na oběd.

Na chalupě pokračují tradiční práce, dnes se věnuju střihání jabloní, kterých máme plný sad. Dalekohled mám stále po ruce a tak si vychutnám luňáka červeného. Však se také naší chalupě říká U luňáků, aspoň vím proč! Kontroluju i obsazené budky. Je zajímavé, že zůstává neobsazena ta, o které jsem si myslel, že je na nejlepším místě. Na ptačím stromě, jak jsem si nazval mnohaletý silný jilm, vysoký přes 15m a s širokou korunou. Díky sousedům strom usychá, tak je bez větví, ale často je tu možné vidět i 10 druhů ptáků a prakticky neustále tam některý druh je. Okolo budky obletují modřinky, nechal jsem otvor akorát tak pro ně, ale do budky se ještě neodvážily. Uvidím v týdnu.

Nacházím pár minut, abych našel jiný šroub do stativu a tak když se vracíme z nedělních galejích vysazuju rodinu u domu a ještě odjíždím na Výsovák, bude světlo ještě aspoň 2 hodiny a tak to můžu patřičně prozkoumat, jestli ještě vodouše kropenatého najdu nebo ne. Mimo 3 kulíků říčních tam už žádný vodouš bohužel nebyl.