Konečně jsem zvládnul nával práce, co se během dovolené nakupil a můžu dopsat další birderské zážitky. Vybírám si dovolenou a využívám i svátku 1. máje. Po roce se chystáme zase na velkou pouť za ptactvem Moravy. O to více se těšíme, protože jsou hlášeny v Záhlinicích zajímavé druhy.

Dorážíme na místo v pondělí večer, rychlé ubytování a budíky na pátou a tak v 5:30 už stojíme v Záhlinicích na hrázi.

První den
Němčický rybník je z velké části vypuštěný a tak na zbytku vody někde vprostřed je pastva pro oči. Pár desítek bahňáků se tu producíruje před stativáky. Určujeme jespáky bojovné, kteří převládají, dále pak vodouše bahenní, kropenaté, šedé a vzácnějšího vodouše štíhlého. Z rákosí se ozývají rákosníci pruhovaní a rákosník velký. Nad ostatními rybníky je mnoho racků chechtavých. Pomalu obcházíme rybníky, nikam nemusíme spěchat. Na druhé straně Němčického rybníka na bahně překvapíme chřástala kropenatého. Sedíme a sledujeme racky, mezi chechtavými poletují nejméně tři rackové malí a mezi rybáky obecnými vidíme letku tři rybáků černých. U Plaňavského rybníka jsou nataženy krátké odchytové sítě a v nich pěnice černohlavá, která se ostatně ozývá pomalu z každého keře. Pomalu dokončujeme okruh po Záhlinicích. Nad vypuštěným rybníkem ještě zastihneme kroužit motáka lužního. Hodinky ukazuji pomalu 11 hodinu. To to tu uteklo!

Další zastávka je v Chropyni. Labuť zpěvnou nevidíme, ale v rákosí se ukrývají dvě labutě velké. Na ostrůvku jsou rackové a zase rackové, pár set jich tu asi bude. Využíváme nové krásné pozorovatelny a prohlížíme racka po racku, co jsme viděli, samí rackové chechtaví. Na hladině mimo klasických chocholaček, poláků velkých nacházíme i 6 potápek černokrkých. Zůstáváme tu ve stínu a klidu posedět asi hodinu a přemýšlíme co dál. Tovačov máme naplánován na zítřek, tak se asi zase vrátíme na Záhlinice.


Počasí se radiálně kazí a do Záhlinic dojíždíme za velkého větru a občasných kapek. To mne ale neodradí, zimní bunda s kapucí přijde vhod a tak vyrážím na hráz. Bahňáků ubylo, ale ukázal se vodouš tmavý. Pomalu se jdu podívat po travnaté cestičce, jestli nebude dále lepší výhled do zátočin. Je tu hlášený tenkozobec. Obloha je zatažená, a i když je něco po páté, je šero, déšť houstne a i vítr. Na hrázi vidím dvě postavy, jak se choulí pod dešníkem. Zdravíme se, paní Kačírková a Jirka Šafránek. S ním máme domluvenou výpravu ve čt. Přijeli se podívat na konipase citrónového. Toho jsme tu ale neviděli za celý den. Vzhledem k dešti a zimě jim nabízím odvoz autem, jelikož z pozorování toho dneska už moc nebude. V autě mi říkají o bekasině větší a ochotně nás navedou na lokalitu. Zítra ráno se sem zajedu podívat! Ještě se s Jirkou domlouváme už na středeční podvečer, že zase vyrazíme na Záhlinice, jak skončí v práci.

Druhý den
Ráno začínáme jak jinak než v Záhlinicích, prakticky stejný obraz jako včera, jen u bahňáků stojí volavka stříbřitá a přilétl pár racků černohlavých. Vyrážíme na bekasinu, kam dojedeme ze Záhlinic asi za 30 minut. Nádherné mokřadlo, ale nikde ani pírko. V holínkách jdu pomalu brouzdat po krajích mokřadla. Nejprve vyletí vodouš rudonohý, vzápětí následován druhým. Další pták je bekasina otavní s křikem a klikatým úprkem zapadne asi 15m ode mne. Pomalu procházím mokřadlo, až se mi zvedne bekasina větší. Charakteristický pomalu kolmý start a úprk jako podle přímky. Sleduju její bílé linky na křídlech a široká bílá pole na ocasu. Zapadá mi za topoly asi 20m ode mne, jdu za ní s fotoaparátem, ale už jí nenacházím. Vracím se na mokřadla a vyletí mi další bekasina otavní její ocas postrádá výrazné bílé pole, jako u předchozí bekasiny větší. Pomalu se vracím k autu a na závěr mi vyletí slučka malá. Letošní první!

Vyrážíme směrem na Tovačov.
Auto necháváme u sádek a nebereme ani stativáky. Pojímáme to jako pomalou a krásnou procházku po hrázích rybníka. Na prostředním kříži se zastavíme. Kopřivky, pisíci, husy s letošními housaty, motáci pochopové a rackové. Nedaleko od nás sedí racek žlutonohý a několik racků bělohlavých. Dojdeme až k pozorovatelně, která je ukryta v rákosí na konci rybníka. Zvedáme ale několik desítek volavek a tak zůstáváme stát a vracíme se. V autě máme rychlý oběd a jedeme na Ornitologickou stanici do Přerova, kde máme schůzku od 14:00. V Přerově zjišťujeme, že máme víc jak hodinku čas tak se jedeme podívat do Meopty. V prodejně využíváme vystavených vzorových monokulárů včetně nové Meopty. Opět se mi ukazuje, že pro standardní počasí byla moje Kowa dobrou volbou- neukazuje o nic hůře než vystavené Meopty.

Na stanici jsme tři hodiny a hned po ukončení vyrážíme vyzvednout Jirku Šafránka a opět Záhlinice, dnes zaměřeno především hledáním konipase citrónového. U můstku je pár aut, je vidět, že začíná jít o vyhlášenou lokalitu. Hodíme oko na bahňáky, ale už mažeme přes rybník na cestičku, co vede vedle smradlavého potůčku a rybníkem. Zastavujeme se po cestě a prozkoumáváme postupně nejen bahna, ale i rákosí, pátráme po konipasovi. Jednu dobu vykřiknu, že ho máme, ale když ho najdeme v rákosí opět, vidíme, že to byl další konipas luční. Po více jak dvou hodinách odpískáme hledání a jedeme domů. Zítra nás čeká Hostýň a pojede s námi i Alda. Sraz je ráno v šest u něj a začínáme kde?? V Záhlinicích -))

Třetí den
Ráno nabírám Aldu a razíme pro Jirku a opět směr Záhlinice. Krátká zastávka na hrázi a cesta podél potůčku. Nad hlavou proletí více jak 60 jespáků bojovných, kteří zanedlouho přistanou na bahnech. Dnes se nám i rozmnožili vodouši tmaví na počet tří. Koukáme na vodouše štíhlého, ale je to úplně jiný pták, než tu byl v úterý! V rákosí cvrčí cvrčilky slavíkové a pak se ozývá i cvrčilka zelená, z háje letošní první žluva hajní. Počasí je fantastické, sluníčko svítí od rána. Další směr Hostýn, kde nás čeká kos horský a třeba strakapoud bělohřbetý. Za necelou hodinku jsme na místě a vylézáme, tak jako před rokem u chaty Tesák, kde necháváme auto. Pomalu postupujeme k vrcholku a občas pouštíme kosa horského. Mimo rehka domácího odezva žádná. Pomalým krokem se dostáváme na vrcholek, kde se pokoušíme kosa horského najít. Alda mu hraje jeho „melodie". Já u oplocenky zahládnu pohyb. Tak se jdu podívat. Na kůlu sedí lejsek bělokrký, foto jako vždy dopadlo špatně, ale to už na mne mává Jirka, ozval se kos! Zatahuje nás do lesa a my vidíme jen občasný obrys těla, jak přeletí ze smrku na smrk, až nám sedne na vábničku a posadí se na smrk nad námi, kde si ho můžeme prohlédnout. Pomalu ho vytahujeme z lesa na parkoviště, kde už nám chvíli postojí i modelem, než odletí zpět do hvozdů.

Sjíždíme o pár kilometrů níže na strakapouda a datlíka. Jen vylezu na parkovišti z auta, přeletí přede mnou skorec vodní. Dobrý začátek. Cesta za strakapoudem, stejně jako před lety nebyla úspěšná. Na chvíli se nám ozývá datlík tříprstý a na loňském hnízdě opět najdeme hnízdící čápy černé. Po delší tůře po hřebenech se vracíme zpět k autu, kde na nás čeká odpočinutý Alda. Vzhledem k tomu, že se v pískovně v Anníně včera ukázali rybáci tlustozobí vyrážíme tam.

Na pískovnách v Anníně je vidět, že bude prodloužený víkend a začala rybářská sezóna. U vody stojí karavany, přívěsy a stany. Vylézáme na násep s kolejemi, odkud je vidět na racky, kteří sedí u roury chrlící bahno, které tam tvoří ostrůvek. Jirka najde dva s červeným kroužkem, mezi nimi se motá malý kulík říční a na kůlu sedí rybák obecný. Na samotné hladině pískovny jsou roháči, kachny a labutě. Balíme. Pohled na hodinky ukazuje, že stihneme ještě opět Záhlinice.

Záhlinicích je na bahýnkách plno, přibylo jespáků bojovných, koukáme na tři vodouše tmavé v krásném svatebním šatě, stejně tak se začínají vybarvovat jespáci bojovní. Opět obcházíme naše stanoviště. Nic nového ale nevidíme, tak se s Jirkou vydáváme k poslednímu rybníku, nad kterým létá spoustu rybáků a racků. Chvíli se nám zdá, že vidíme rybáka dlouhoocasého, ale průzkum fotografie ukáže, že šlo o rybáka obecného. Jirka říká, chtělo by to nějakou hezkou tečku, třešničku na dortu...Vracíme se, na hlavní hrázi mu zvoní telefon, staví stativák, vede dialog a u toho kouká do meopty. Po ukončení rozhovoru na nás kýve, ať se jdeme podívat. Na bahnech je nejen čáp černý. Ale i koliha malá! Nádherná tečka!! Chvíli vypadá, že spí, ale pak si začne hledat potravu a dává nám možnost udělat fotografie. S kluky se loučíme, každého odvážím domů a vím, že se tu zase ukážu na podzim, tak zase něco vymyslíme.

Čtvrtý den
Dnes je svátek, 1.máj a nás čeká delší přesun. Počasí nic moc, slibují deště, obloha je sice slunečná, ale obzor nadílku vody slibuje. Zastavíme ještě u Záhlinic, bez toho by to už asi nešlo a přesunujeme se na Lednicko. Za Brnem chvíli zastavíme na zajímavé zapomenuté lokalitě – ptačím ráji. Nezklamala ani teď. Parkujeme dost daleko, abychom nic nevyplašili, k mokřadlům jdeme pomalu a kryti velkou hrází. Vyplatilo se!! Jespáci bojovní ve svatebním šatě, ač stejný druh, každý vypadá jinak. Nad tím létají pisily čáponohé, napočítám jich 8! Na rákosí se věší strnadi rákosní, rákosníci pruhovaní. Mělčinou se brodí koliha velká, vodouši rudonozí, kulíci říční, nad nimi poletuje pár racků a rybáků a jedne rybák malý. Postupuju podél hráze směrem k navezeným několikametrovým hromadám hlíny, které mě krásně kryjí. Za chvíli mám celé mokřadlo jak na dlani. Svátek začíná, když se nade mnou ukáží dvě siluety a asi 30m ode mne se snesou dva tenkozobci opační a bezstarostně se procházejí nízkou trávou. Registruju poletujícího bělořita šedého, několik konipasů lučních, na staré loňské trávě je asi 8 bramborníčků hnědých. Ještě jedno překvapení mne čeká u auta, kdy se okolo mihne ostříž lesní.

Pokračujeme v dlouhé cestě, cílem je kemp Pasohlávky, kde máme zajištěný pobyt. Vyházíme jen věci z auta, já prolítnu umývárkou a už ťukám na GPS Pouzdřany a vyrážíme na vlhy. Parkujeme ještě v obytné zóně a těch pár stovek metrů jdeme pěšky. Z každého keře vřeští vrabci polní, které pozdě střídají pěnkavy a výše v sadu se ozve i krutihlav. První vlhy vidíme když vejdeme do vinice, sedí poměrně daleko a napočítám jich 5. Dělám aspoň pár dokumentárních fotografií pro sebe a pokračujeme v cestě na vrchol stepi. Tam nás čeká na uschlém stromě ťuhýk obecný a o kus dál se svým hlasem prozradil dudek chocholatý. Obloha, která se příjezdem do Pasohlávek vyjasnila, se opět začíná zatahovat a tak se vracíme. Cestu do kempu si střihneme přes Vodní dílo. Místa, kde jde zastavit autem jsou obsazená auty rybářů, tak pokukujeme po obloze a rybácích aspoň z auta. Žádná hitparáda se tu ale nekoná, jak říká kamarád Jarda Vaněk. Jdeme se ještě projít po kempu, za plotem je úplné ZOO. Napočítám přes 40 bažantů, slyšíme křepelky, strnadi obecní, luční, bramborníčci, ťuhýci a první břehule říční.

Pátý den
Prší, na chvíli přestává, tak vyrážíme, neujedeme ani pár kilometrů a dává se opět do nepříjemného deště. Měníme plán a míříme autem na Nesyt. Má kryté pozorovatelny, tak se aspoň před deštěm schováme. Nesyt je na plné vodě, takže bahňáky nevidíme asi vůbec. Zastavujeme u první pozorovatelny, je nová, a když jsme tu byli minule, dělali se teprve základy. Nabízí pohled na kraji Nesytu přes rákosí na umělý ostrůvek, kde vidíme husy, kachny a racky, pár kopřivek, nad rybníkem se motají 4 pochopi rákosní. Přecházíme na druhou pozorovatelnu. Celou cestu nám podél keřů štěbetají pěnice černohlavé a hnědokřídlé. Na druhé pozorovatelně zastihneme dva rybáře, kteří mají nahozeno přímo z pozorovatelny. Začíná se rozvíjet smysluplná debata o tom, kolik stojí dalekohled a další vybavení tak raději volíme cestu zpátky k autu. Na kraji Nesytu se koná festival Vína a přípravy jsou v plném proudu, tak si sedáme na kávu a koukáme na starosti druhých.

Mezi tím nám počasí opět ukázalo lepší tvář a tak je další zastávka v Lednici. Začínáme u obory, kde nám nějaký birdwatcher ukazuje plachtící orly královské přímo u vstupu. No chceme se sem vrátit až déle a tak když je z orlů malá tečka, vcházíme do lednického parku. U vstupu je mnoho lidí, tak se klidíme do vedlejších uliček a vychutnáváme si zpěv ptactva a klid. Potkáváme sokolníka, který se s námi hned dává do řeči a navádí nás na ukázky letů dravců a udává nám směr. Dobře jsme udělali, jelikož jdeme okolo stromu, kde klepe strakapoud prostřední, po chvíli vidíme ještě druhého.

Dravci jsou úžasní a jsme u nich přes hodinu. Od malých sýčků přes velké sovy a od poštolek až po orly. Paráda, ale musíme pokračovat dále. Pomalu se prodíráme zástupy lidí a míříme k přístavišti. Tam se zastavujeme na můstku a sledujeme konipase, který balancuje na špičce bójky ve vodě. Bereme směr minaret. Na hladině desítky lysek, chocholaček, v korunách stromů kormoráni, čápi a volavky, ale kupodivu nevidím ani jednoho kvakoše! Z korun se ozývají lejskové černohlaví a asi 3m od nás sedí lejsek šedý. Na minaret se nám nechce stát fronta a tak se pomalu dostáváme ven z parku a směřujeme k oboře.

Vstupujeme brankou „U facky" a jdeme k obelisku, kde údajně dostala císařovna facku od císaře. Zastavuju se u domku a dávám se do řeči s mladíkem, který zde upravuje zahradu. Vysvětluje mi, kde asi leží hnízdo orlů a podle čeho poznáme, že jsme u něj. Poděkujeme a pokračujeme v cestě. Velké louce dominuje obelisk, čekal jsem, že si přečtu nějakou pověst, ale není tu vůbec nic. V tichosti jdeme dále a nahráváme hlasy, je slyšet asi 5 krutihlavů, další žluvy a nespočet běžných pěvců. Hodiny nám letí šíleným tempem a tak je čas na cestu zpátky, i tak jí půjdeme přes dvě hodiny.

Dnes náš čeká ještě jedna zastávka – mokřadlo nedaleko .......... Slíbil jsem, že o něm pomlčím. To jsme ve finále ani nenašli, ač jsme se asi motali okolo. Nevadí, zážitků máme celou „káru" a večer je ještě hokej v telce.

Šestý den
Balíme a směr domů, lépe řečeno Žehuňský rybník, kde se dnes chytá ptactvo. Stavujeme se po cestě na několika lokalitách, ale desítky kilometrů v nohách a únava z šesti náročných dnů nás dělají apatickými. Žehuňské stanoviště nacházíme poměrně snadno, i když je neděle, údržbové práce na trati jsou v plném proudu a tak pro velké náklaďáky neprojedeme až do tábora. Nevadí, necháváme auto asi kilometr od stanů a vydáváme se k nim pěšky. Je krásně. Cestou nalézáme natažené sítě, ve stromech podél cest je slyšet nejméně 5 slavíků a z keřů krutihlavové.

Vaška Jelínka s Kubou najdeme ve společnosti p. Urbánka. Dnešní lov nic moc, ale přesto se s nimi 2x vydáváme na obhlídku sítí, z jedné Kuba vytahuje modráčka. Chvíli posedíme ve stínu stanů, ale už nás to táhne domů a speciálně mne čeká ještě asi 250 „kilásků", ale ve finále jsme zvládli i je.