Další svátek opět vychází na pátek. Nohy se zotavily v rámci možností a tak se domluváme na výpravu za tetřívky s Vláďou. Vzhledem k tomu, že musíme vyrážet už ve 2 ráno, balím se už ve čtvrtek po práci. Nevyplatí se mi jet tolik kilometrů z Plzně a za pár hodin se zase vracet.

Po práci se přemísťím do Líní, kde budu v hospodě čekat na další členy a sledovat hokej s Franciií. Využijeme času a situace a počkáme zde do soumraku a se pojedeme podívat na stále vzácnějšího sýčka. Pocucávám kofolu a koukám na nudný hokej a z letargie mě vyruší telefon od Libora a dává mi info o kameňáčkovi pestrém a kulících písečných. Mám to „co by kamenem dohodil" a stihnu i sýčka.

Jivjanský rybník je stále polovypuštěný a voda, která ustoupila o hezkých pár metrů dala prostor bahňákům. Tahám z auta Kowu, aparát a binokular a sleduju pobřeží. Kulíků říčních napočítám šest, ale písečáka ani kameňáčka nevidím. Pár bahňáků vidím na travnatém poloostrůvku, který zasahuje daleko do vody, ale vidět za něj není. Po silnici obcházím část rybníka a přes řepku se dostávám blíže k místu. Jako první mě padne do oka nádherně vybarvený kameňáček a hned za ním párek kulíků písečných, kteří se proplétají mezi kulíky říčními. Nesnažím se dostat blíže, klid ptáků je nejdůležitější a mně to na krásnou podívanou stačí. Opět zacvaká spoušť aparátu a uvidíme doma, co z toho výjde.

Vracím se pomalu zpět, blíží se 19. Hodina, jedu na místo sýčka. Zastavím auto a ani nejsem z auta venku a sýček se ozývá. Paráda, škoda, že toto pozorování nemohu dát na Birds, ale opět jsem slíbil, že lokalitu zveřejňovat nebudu. Vracím se do civilizace, přidávám se ke zbytku výpravy a v polosedě a v pololeže se snažím ukradnout aspoň pár hodin spánku.

Neúprosný budík na telefonu vyvádí a musíme vstávat, abychom včas byli na místě tetřívčího toku. Tam se dostáváme něco před pátou, parkujeme v dostatečné vzdálenosti a pomalu se blížíme k louce. Okolo nás je zatím černá tma, ale na horizontu začíná svítat. Sledujeme tam stádo srnčí zvěře, jak vystupuje ze tmy a malíř příroda je kreslí jako černé sochy pomalu ozářené vycházejícím sluncem. Nádhera, už kuli tomu se vyplatilo vstávat. Ozývají se první zvuky tetřívků, koukáme dalekohledy na louku a v šeru svítí jejich bílá pera. Fotoaparát však stále odmítá pořídit snímek pro nedostatek světla. Trvá to dlouho a tak vše sledujeme aspoň v dalekohledech. Na chvíli nás vyruší pěnice, která začíná zpívat svojí dnešní první písničku na nedalekém keři. Když nás zpozoruje, odlétá preludovat o kus dál. Vracíme se k tetřívkům.

Souboje a tok pokračuje. Sleduju, jak se dva soupeři postaví proti sobě a rozběhnou se na sebe. Světla přibývá a tak mačkáme spouště aparátu jako zběsilí. Napočítáme 10 tetřívků!! Okolo 5:45 začínají mizet z paseky. Mizíme jako oni.
Opět delší jízda a zajíždíme ke kopci Meluzína. Občas se tu ukáže pěvuška podhorní. My tam překvapíme jen malé prase divoké, které mizí, až se mu za kopýtky práší. Stoupáme k vrcholu, nad hlavou proletí mladý krahujec, ozývá se pěvuška modrá, kterých je tu přespočet. Přímo nad naší hlavou pořádá koncert budníček větší, opodál mu sekunduje kos černý a někde z hromady kamenů se ozve hlásek střízlíka obecného a z keře červenka obecná. Z vrcholku vidíme Nechranice a okolí, sestupujeme k autu. Nad autem si trůní křivka obecná, kterou nerozhází ani startování auta.

Čeká nás další delší přesun se zastávkou na Benzině a kávě a pak zanedlouho vjíždíme na další naplánovanou lokalitu, říkejme jí třeba XY. Ze silnice si jí člověk ani nevšimne, ale stačí vjet na odbočku a za zákrutou se otevírá krásný ptačí ráj. Rybníčky s rákosí na březích, spadlé stromy do vody, mokřadla...Parkujeme a vydáváme se pomalu, není kam chvátat po cestě. Ozvala se kukačka, pěnice pokřovní, hnědokřídlá a černohlavá. V rákosí najdeme prosekaný prostor na natažení odchytových sítí. Tam se nám ozývá rákosník velký, který si s námi hraje na schovávanou a vyhrává. Přesto se nám pár fotek povedlo. Nedaleko od něj zpívá rákosník proužkovaný a slavík modráček. Nad polem letí pochopové a loví. Cesta je lemovaná keři, starými travinami, mokřadly. Tak o ptactvo tu není nouze. Za zmínku ještě stojí krásný pár ťuhýků. Docházíme k uhelné pánvi, kde se těžilo uhlí, a koukáme do hloubky pár desítek metrů. Na patrech pánve se kupí hromady zarostlé hlíny. Koukáme po linduškách, ale bezvýsledně, každopádně se sem ještě letos podiváme. Na cestě k autu nám nad hlavou proplachtí dvě husice nilské.

U auta se napijeme a vydáváme se přes silnici na druhou stranu, ta už není tak bohatá, ale docházíme na louku s posedem, kde je asi 20 vrabců a lindušky lesní. Pod cestou se nacházejí rozsáhlé mokřiny se starým rákosím, ozval se nám několikrát chřástal vodní. Počasí je nádherné, slunce svítí jako v létě. Čeká nás poslední přesun, bohu dík jen pár kilometrů.

Parkujeme u skládky, před námi se otevírá volný prostor s oplocenkami. Jdeme mezi ně a pomalu na každém kroku narazíme na špačky a lindušky lesní. Pak se nám ozve hlas, kvůli kterému jsme tady. Strnad zahradní. Sedí si na kůlu a nechá nás přijít na 10 metrů a stále zpívá svou melodii, uděláme asi 20 fotografií, než se od něj odtrhneme dále. Stoupáme k navršeným haldám, které tu jsou po těžbě.

Zaslechneme vlhy pestré, přinejmenším 5 – 6 kusů. Podmínky k hnízdění jsou tu dobré. Pátráme po nich. Přecházíme po haldách. Na zbytcích trávy visí bramborníčci a konipasové luční. Až!! V jednom určujeme konipase citrónového. Zůstali jsme stát. Prohlížíme si celou žlutou hlavu a ujišťujeme se, že je to opravdu on. Poodletí za hromadu hlíny. Pokoušíme se jít za ním, ale konipas nám mizí. Rozdělujeme se, Vláďa hledá dole a já zůstávám na haldách a hledám ho. Pak mi přeletí kousek od hlavy ještě s dalším „citroňákem". Říkám si paráda a upozorňuju Vládu, že letí k němu. Sedli si kousek od něj, takže se nám aspoň dokumentační foto daří.

Sestupuju k němu a jdeme je ještě hledat na ploše pole, ale už je nenacházíme. Postupujeme opatrně a i bělořita šedého jen registrujeme. Jsme upjatí ke konipasům. Na počátku hald se nám opět ozývají vlhy. Domlouváme se na pozdější kontrolu, zda opravdu zahnízdily a vracíme se k autu. Nedaleko auta je „bahňák" – malý rybníček obrostlý rákosím, dlouhý asi 15m široký asi 3m, takže více louže než rybníček, přesto se tam prohání chocholačka a z rákosí se ozývá bekasina otavní. Každopádně dnes končíme. Těším se sem zase příště.