Rok se s rokem sešel a my si zase tradičně dali s několika přáteli z celé republiky několikadenní dostaveníčko na Rozkoši. S Vláďou jsme se domluvili, že si víkend prodloužíme a tak odjíždíme už ve středu. Nabírám ho v Žatci i s batožinou a míříme směr Kladno a okolí. Tamní výskyt dravců nás nenechává chladnými.

Jede s námi ještě kamarád David – fotograf. Na lokalitu dorážíme okolo devíti hodin. Na obloze opravdu plachtí pár desítek siluet dravců. Později se ukáže, že převládají motáci pochopové. Popojíždíme autem, zaujme nás tmavá poštolka na drátech vedení. Následně se nám dáma představila jako poštolka rudonohá a za chvíli k ní máme i kolegu.

Poštolka rudonohá

Na poli sedí mnoho dravců, a tak monokuklárem prohlížíme jednoho po druhém, až najdeme motáka lužního, na foto je daleko. Na další zastávce u polní cesty na poli sedí káně bělochvostá. Napočítáme pár desítek pochopů a stejný počet kání lesních a poštolek obecných. Na zpáteční cestě do civilizace na poli na nás vykukuje hejno deseti koroptví a moták lužní, kterého stíháme i vyfotografovat. Vracíme se zpátky na Beroun, kde vezeme na vlak Davida, Který se vrací zpět do Plzně a my směr Prrráág, kde máme domluvenou předváděčku monokulárů v prodejně Supra Praha.

Moták lužní

Na místo přijíždíme před půl druhou. Kupodivu se ve spleti jednosměrek a přikázaných směrů, kterými je zdejší část Prahy proslulá vymotám snadno a bez navigace a stavím před prodejnou. Vytahujeme naší Kowu a pan Zahajský nám na chodník ochotně staví mohutný stojan s monokuláry – Kowa Prominar, nová Meopta MeoStar S2HD, Swarovski a Celetron. Opět přichází na řadu zkouška s knihou, textem a obrázky. Kowa Prominar to zcela jasně vyhrává. Čistý, naprosto jasný a ostrý obraz. Ale v závěrečné zkoušce na 350m projde i naše Kowa na výtečnou, takže nákup nového monokuláru se odsouvá. Nasedáme do auta a nabíráme směr Černý most a Hradec. Dálnice je krásně průjezdná a po cestě nás překvapí asi 3 deštíky. Čím blíže k Hradci, tím více sluníčka.

testujeme monokuláry

Ubytování máme domluvené dopředu, tak si po nezbytných formalitkách hážeme batožinu do chaty a vyrážíme na „blata". Vody ještě ubylo oproti mé minulé návštěvě, ale bohužel nejen vody, ale i bahňáků. Ty tam jsou hejna, která se tu producírovala minulý týden. Na laguně v Domkově jsou jen tři vodouši bahenní a jedna koliha velká. Jdeme dále podél potoka. Na velké zaschlé louži najdeme kulíky říční a kulíky písečné. Po chvíli přilétne hejno 12ti jespáků obecných. Pomalu obcházíme bahna a prohlížíme vystupující bahnité ostrůvky, kterých neustále ubývající voda vytváří dost a dost. Na jednom jsou rackové chechtaví a mezi nimi jeden racek žlutonohý. Pomalu se vracíme, máme domluvenou návštěvu. Po cestě ještě zaregistrujeme jespáka malého.