Konopku žlutozobou ještě nemám ve svém birdlistu odškrtnutou a tak nezbývá nic jiného, než vyrazit na Rozkoš, kde se v tento čas vyskytuje. V neděli obvolávám Láďu a Jardu a v pondělí ráno v půl páté vyrážím směr Hradec. Po osmé nabírám v Jaroměři Láďu a krátce před půl deváté se setkáváme s Jardou u děličky. Bezúspěšně procházíme děličku až na její konec. Na hladině Rozkoše, která se o proti létu přece jen zvýšila, plavou lysky, kachny, labutě, vzduchem plachtí rackové. Iphone mi ukazuje lehce pod nulou a od pusy nám jde pára. U přepadu se vracíme a v půlce potkáváme Aleše Regnera, který se vydal za námi. Ptáme se ho na žlutozobky a říká, že právě pozoroval hejno 8mi konopek v místech, kudy jsme před chvílí šli. Vracíme se zpátky k autům a přejíždíme na další stanoviště u kostela. Odsud vidíme další část Rozkoše. Více jak dvě stovky březňaček a 21 hoholů severních. Ukáže se první potápka žlutozobá a ve finále jich je 14!! Registrujeme 30 hus běločelých.

potápka žlutorohá

Další zastávka je u hráze, na vzduchovacím zařízení sedí 15 racků bouřních a opět vidíme potápky žlutorohé. Kempem jdeme ke břehu a proplétáme se mezi rybáři. Krátkou dobu máme ve stativákách potáplice malé, které jsou pár stovek metrů od nás, ale i tak si pohled na ně užíváme. Mazlavým polozmrzlým bahnem dokončujeme obchůzku a vracíme se k autům.

zastávka na stanovišti - Aleš, Jarda a Láďa

Na dalším stanovišti mezi stovkou březňaček najdeme 4 morčáky velké a jednu čírku. Přilétá hejno hus velkých, které zakrouží a dosedají na hladinu. Vracíme se k děličce, ale tentokrát necháváme auta na parkovišti a jdeme podél břehu. V zátoce je opět mnoho březňaček a mezi nimi 4 hvízdáci euroasijští, na bahnité kose sedí racek bělohlavý a racek žlutonohý a na dalším bahnitém výběžku drží siestu dva orlové mořští. Pomalu postupujeme k děličce, tam vyplašíme jen strnada rákosního. Na konci děličky je hejno zvonků, které pečlivě lustrujeme. Konopky nikde. Vracíme se. Dojíždím si na oběd a vracím se na děličku, je před třetí hodinou, když jdu další trasu. Tentokrát už mám štěstí, tři sedící konopky u stavidla, následně se zvedají a přeletují přes splav. Pokouším se fotografovat, ale je nejen šero, ale i poletující sníh rozostřuje záběr. Je půl čtvrté a vracím se, čeká mne ještě 270km domů, ale konopka je!!

hvízdáci euroasijští na bahnech Rozkoše