Rozkoš je poměrně pravidelnou zastávkou v zimním ročním období pro sněhule severní. Do dnešního dne jsem s nimi neměl tu čest se setkat a tak sněhule mi chybí jak na životním, tak na ročním „birdlistu“. Ani na „Avif“ nebyly zatím letos sněhule hlášeny pravidelně. Přituhující počasí, které nastalo, rozhodlo, že se na sněhule vydám v sobotu. Velké plus byl záznam, který udělal v pátek Honza Ebr, který na děličce v pátek zaznamenal 4 sněhule severní. Plánuju vyrazit v pět ráno, než děličkou začne chodit procesí a vše živé je pryč. V sobotu ráno to už vypadalo, že nikam nevyrazím a místo toho zamířím do servisu, ale závada byla odstraněna a já v 10:30 parkuju u Rozkoše. Je to docela teplotní šok vystoupit z vyhřátého auta do zimy venku. Z kufru vytahuju zimní bundu a stativák, binokulár a fotoaparát a vydávám se na děličku. Chystám se na dlouhé hledání, jako to bylo s konopkami v pondělí a tak se obrňuji trpělivostí.

Dělička vypadá prázdná a tak jsem spokojený. Pomalu postupuju děličkou a občas se zastavím a stavím monokular, abych prohlédl cestu přede mnou. Možná pět minut po vstupu na děličku mám čtyři sněhule. Při pozorování v monokuláru jsem zahlédl pohyb, jak se jedna sněhule mihla na cestě a zapadla do porostu na kraji hráze. Jdu blíž, abych udělal dokumentační foto. Od přepadu se však k výskytu sněhulí blíží aspoň 20 lidí! Na parkovišti stálo jen jedno auto, tam se vejít nemohli!
Je mi jasné, že mi sněhule uletí. Ke smůle ještě zjišťuji, že jsem si vzal špatný nástavec na fotografování přes monokular. Na redukci mi zůstal prstenec na malou binokulární kowu. Nechávám stativák stát a zrychluju tempo a chystám ultrazoom. Panika narůstá, jak se z druhé strany blíží dav. Sněhule nejsou na cestě vůbec vidět a tak mačkám spoušť do míst, kde se vyskytovaly (doma tam pak opravdu dvě rozmazané sněhule nacházím). Frrrnk sněhule jsou ve vzduchu a já kleju.

foto ve spěchu, ale doklad by byl

Prohlížím si „účastníky zájezdu“. Žádné dalekohledy na krku, žádné fotoaparáty... co ti tady dělají?? U stavidla se otáčí a vrací se zpátky na splav a já se vracím pro stativák, který je asi 50 metrů za mnou.
Projíždím se po hladině. U břehu dvě labutě, na hladině stovky březňaček, desítky lysek. Na bahnitých kosách rackové s kormorány. Tam najdu dva racky žlutonohé, za nimi volavka ve studené vodě. Nad hlavou mi přeletí dřemlík. Pomalým krokem se vydávám ke splavu, nasazuju kapuci, opravdu tu fouká studený severáček.

prázdná dělička

Sněhulky najdu ještě jednou, jak poskakují na kamenech na hrázi, než stačím vyndat aparát, jsou zase pryč. Sleduju je dalekohledem, je to krásný pták. U stavidla potkávám hádejte koho?? No konopky žlutozobé. Mrchy!! -)) V pondělí jsem na ně číhal sedm hodin a 4x šel děličku tam a zpátky a teď je mám u nosu. Na splav ani nedojdu, je tam tlačenice „účastníků“ a tak se obracím zpátky. Zaujme mě přilétávající hejnko kachen, které jdou na přistání. 31 hoholů sedá asi 50m ode mne. Vracím se k autu a lituju, že nemám lepší fotku sněhulí, které opět na zpáteční cestě potkávám. Pohled na hodinky mi napovídá, že je čas k obědu a tak zanedlouho parkuju u restaurace na kraji Skalice. Objednávám si opět to, co v pondělí – řízek jako KRÁVA – ano tak to mají uvedeno v jídelním lístku a za chvíli mi nesou řízek ještě větší než v pondělí, na talíř se prostě nevejde! Příloha pod ním není vidět a podotýkám, že jde o velké talíře!!
Po kulinářských hodech se rozhodnu, že děličku udělám ještě jednou, chci mít moje první sněhule lépe zdokumentované a vyplatilo se, tentokrát je dělička opravdu vymetené a podmračené počasí nikoho ven moc netáhne. Sněhulky najdu zase asi po deseti minutách a postupně se mi povedlo k nim přiblížit asi na 20 metrů. Víc už se nepokouším a zase se opatrně vracím. Ani o mně holky nevěděly. Obloha neslibuje nic moc, ale ještě se vydávám na obvyklá místa pozorování okolo nádrže. Klasické druhy pro toto roční období. Po třetí hodině se vracím, přede mnou opět 270 km domů, ale už jsem si zvykl. Startuju a pouštím mluvenou knihu, tentokrát je to kniha Oliviera Truce – Poslední Laponec...Mám ale tyhle chvíle rád, v držáku voní káva, poslouchám a ukrajuji kilometry domů.

finální sněhule severní závěrem